ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3697.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3697/2020-543
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: M. J. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 28, Praha 2, proti žalovaným: 1. ALD Automotive, s. r. o. , IČO 61063916, se sídlem U Stavoservisu 527/1, Praha 10, zastoupená Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1, a 2. Kooperativa pojišťovna, a. s. , Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o zaplacení 2 500 000 Kč s příslušenstvím a 71 921 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 349/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 189/2020-502, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 189/2020-502, v části výroku I, kterou byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 10. 2019, č. j. 9 C 349/2017-362, tak, že se žaloba proti žalované 1) zamítá co do 8,05% ročního úroku z prodlení z částky 872 382 Kč od 10. 10. 2017 do 30. 5. 2019, a ve výrocích II a IV o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) se zrušuje a věc se Městskému soudu v Praze v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
III. Žalobkyně a žalovaná 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 25. 10. 2019, č. j. 9 C 349/2017-362, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit jí 1 627 618 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od 18. 12. 2018 do zaplacení, s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované 1) bylo uloženo zaplatit jí 8,05% roční úrok z prodlení z částky 1 627 618 Kč od 10. 10. 2017 do 17. 12. 2018 (výrok II), uložil žalovaným, aby žalobkyni zaplatily 872 382 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 18. 12. 2018 do zaplacení, s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované (výrok III), oběma žalovaným uložil, aby žalobkyni zaplatily 71 921 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od 18. 12. 2018 do zaplacení, s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované (výrok IV), žalované 1) uložil, aby žalobkyni zaplatila 8,05% roční úrok z prodlení z částky 872 382 Kč od 10. 10. 2017 do 17. 12. 2018 (výrok V) a 8,05% roční úrok z prodlení z částky 71 921 Kč od 10. 10. 2017 do 17. 12. 2018 (výrok VI) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VII a VIII). Obvodní soud tak rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně požadovala náhradu za bolest 74 875 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění 2 300 000 Kč a náhradu za další nemajetkovou újmu 200 000 Kč, vše s úrokem z prodlení od 10. 10. 2017. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně utrpěla těžká zranění, když byla dne 8. 10. 2015 na přechodu pro chodce sražena osobním vozidlem provozovaným žalovanou 1) a pojištěným pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované 2). Žalobkyně vyzvala žalovanou 1) k zaplacení bolestného 74 875 Kč dopisem ze dne 13. 11. 2017 a k náhradě za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkovou újmu 2 500 000 Kč dopisem ze dne 2. 10. 2017, vždy s požadavkem na zaplacení do pěti dnů. Žalovanou 2) vyzvala žalobkyně k náhradě za bolest, za ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy výzvou ze dne 6. 12. 2018, doručenou druhé žalované 11. 12. 2018 s požadavkem na zaplacení do pěti dnů. Obvodní soud uplatněné nároky posoudil podle §2927 a §2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalobu shledal důvodnou vůči oběma žalovaným co do náhrady za bolest ve výši 71 921 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 872 386 Kč, které vyplynuly z posudku zpracovaného v souladu s Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní východiska byla publikována pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Metodika“) znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a stanovení nemateriální újmy na zdraví (od 1. 1. 2021 „hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví“), proto jí v tomto rozsahu vyhověl. S odkazem na §1968 a §1970 o. z. soud žalované 1) uložil, aby žalobkyni zaplatila bolestné s úrokem z prodlení od 21. 11. 2017 a náhradu za ztížení společenského uplatnění s úrokem z prodlení od 10. 10. 2017, tedy od prvního dne prodlení následujícího vždy po uplynutí lhůty obsažené ve výzvě k plnění. Počínaje dnem 18. 12. 2018 pak soud ze stejných důvodů vyhověl i žalobě o zaplacení úroku z prodlení u bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, které je povinna zaplatit žalobkyni žalovaná 2), jíž byla výzva k plnění doručena 11. 12. 2018. Co do 1 427 618 Kč soud žalobu na náhradu za ztížení společenského uplatnění zamítl jako nedůvodnou, stejně jako žalobu o nahrazení další nemajetkové újmy žalobkyně ve výši 200 000 Kč, kterou neměl za prokázanou, a to včetně úroku z prodlení z těchto částek.
Městský soud v Praze k odvolání obou žalovaných rozsudkem ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 189/2020-502, potvrdil rozsudek obvodního soudu v části výroku III, kterou bylo oběma žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni 8,05% roční úrok z prodlení z částky 872 382 Kč od 31. 5. 2019 do zaplacení, s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé z žalovaných a zamítl žalobu proti oběma žalovaným co do 8,05% ročního úroku z prodlení z částky 872 382 Kč od 18. 12. 2018 do 30. 5. 2019 (čímž změnil uvedenou část výroku III rozsudku soudu prvního stupně). Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V tak, že zamítl žalobu proti žalované 1) co do 8,05% ročního úroku z prodlení z částky 872 382 Kč od 10. 10. 2017 do 17. 12. 2018, potvrdil výrok o poplatkové povinnosti a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odvolacím řízení, jehož předmětem odvolatelky učinily jen úrok z prodlení se zaplacením náhrady za ztížení společenského uplatnění, vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k jinému závěru o splatnosti nároku vůči každé z žalovaných. Vysvětlil, že proti každé z nich byl uplatněn jiný typ nároku s odlišně upraveným vznikem povinnosti k plnění. Žalovaná 1) jako provozovatelka vozidla je povinna zaplatit žalobkyni náhradu za ztížení společenského uplatnění podle §2927 a §2958 o. z., a to na základě výzvy žalobkyně. Výzva k plnění ze dne 2. 10. 2017 však podle odvolacího soudu neobsahovala „skutkové vylíčení důvodů, v nichž žalobkyně spatřovala ztížení svého společenského uplatnění ve vazbě na výpočet celkového stupně postižení podle Metodiky, respektive kvantifikaci dílčích postižení způsobem, zdůvodňujícím požadavek na zaplacení 2 500 000 Kč, ani důkazy osvědčující tvrzení o existenci ztížení společenského uplatnění žalobkyně“. Řádnou výzvou k plnění pak nebyla ani žaloba, podaná k soudu dne 17. 10. 2017, když ani ta neobsahovala dostatek skutkových tvrzení a musela být upřesněna postupem podle §43 o. s. ř. Poprvé byl rozsah ztížení společenského uplatnění ve vztahu k žalované 1) objektivizován až znaleckým posudkem, doručeným žalované 1) dne 14. 5. 2019, proto nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně se stal ve vztahu k žalované 1) splatným až dne 15. 5. 2019. Žalované 2) teprve doručení znaleckého posudku o ztížení společenského uplatnění dne 15. 5. 2019 umožnilo ukončit šetření podle §9 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti, proto se nárok vůči ní stal splatným dne 30. 5. 2019, neboť výzva žalobkyně k zaplacení pojistného plnění za ztížení jejího společenského uplatnění ze dne 2. 10. 2017, doručená žalované 2) dne 6. 10. 2017 prostřednictvím žalované 1), vykazovala shora popsané vady, a proto nemohla přivodit splatnost nároku ani ve vztahu k žalované 2). Splatnost nenastala ani na základě výzvy k plnění ze dne 6. 12. 2018, protože ta nastává za splnění podmínek §9 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti přímo ze zákona. Odvolací soud dodal, že tříměsíční lhůta pro ukončení šetření pojistitele podle §9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti se v daném případě nemohla uplatnit, protože žalobkyně žalované 2) neposkytla součinnost pro ověření existence nároku a jeho výše.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, a to v rozsahu, v němž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl co do 8,05% ročního úroku z prodlení z částky 872 382 Kč od 10. 10. 2017 do 17. 12. 2018 proti žalované 1) a co do 8,05% ročního úroku z prodlení z částky 872 382 Kč od 18. 12. 2018 do 30. 5. 2019 proti oběma žalovaným, a dále v rozsahu všech jeho nákladových výroků. Přípustnost dovolání s odkazem na §237 o. s. ř. odůvodnila tím, že odvolací soud učinil závěr o splatnosti nároku žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění proti žalované 1) v rozporu s judikaturou dovolacího i Ústavního soudu (např. nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 2149/17). Dovolacímu soudu předložila otázku, zda splatnost nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění nastane až tím, že poškozený předloží povinné osobě znalecký posudek z oboru zdravotnictví, stanovení nemateriální újmy na zdraví, s výpočtem odškodnění a důkazy prokazující existenci ztížení společenského uplatnění poškozeného. Žalobkyně je přesvědčena, že taková povinnost neplyne ani ze zákona, ani z judikatury a splatnost nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění nastává podle §1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy poškozeného. Nesouhlasila s právním hodnocením obsahu výzvy k plnění z 2. 10. 2017 odvolacím soudem, výzva podle ní obsahuje veškeré údaje nezbytné pro identifikaci nároku – nejen výši požadované částky, ale i podrobný popis jejího ustáleného zdravotního stavu a vylíčení obtíží, které jí poškození zdraví ve všech oblastech jejího života přináší, a to na stranách 2 – 4 z celkem pěti stran výzvy. Je přesvědčena, že ani znalecký posudek ani důkazy součástí výzvy k plnění být nemusí. Předestřela také podrobně námitky proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, především nesouhlasila s odepřením práva na jejich náhradu na základě argumentu, že podání žaloby proti provozovateli vozidla bylo neúčelné a neefektivní, když postačovalo uplatnit nárok jen proti žalované 2) jako pojistiteli odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadeném rozsahu a jeho vrácení odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
První žalovaná navrhla odmítnutí dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení pro nepřípustnost a zamítnutí nedůvodného dovolání založeného na nesouhlasu dovolatelky s posouzením otázky vzniku prodlení s plněním náhrady za ztížení společenského uplatnění. Rozhodnutí odvolacího soudu podle žalované 1) reflektuje skutečnost, že jí žalobkyně neposkytla součinnost k posouzení uplatněného nároku, nedoložila znalecký posudek o svém zdravotním stavu ani se nepodrobila vyšetření lékařem žalované 1), svá tvrzení nedoložila žádnými důkazy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., proto se podle §237 o. s. ř. zabýval jeho přípustností.
Dovolání žalobkyně, směřující proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byla změněna část výroku III rozsudku soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba proti žalované 2) co do 8,05% ročního úroku z prodlení z částky 872 382 Kč od 18. 12. 2018 do 30. 5. 2019, neobsahuje vymezení žádného dovolacího důvodu, neformuluje žádnou právní otázku, jejíhož vyřešení by se dovolatelka domáhala (§241a odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud proto dovolání v tomto rozsahu, a pokud směřovalo proti výrokům III a V o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi žalobkyní a žalovanou 2), proti nimž není dovolání přípustné podle 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolání je přípustné pro posouzení splatnosti nároku žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění vůči žalované 1) a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §1723 odst. 1 o. z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.
Podle §1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.
Podle §1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle §1959 písm. e) o. z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů.
Podle §1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle §1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V daném případě se žalobkyně domáhá náhrady za ztížení svého společenského uplatnění, které je následkem porušení jejího zdraví při nehodě způsobené provozem vozidla, jehož provozovatelkou je žalovaná 1). Odvolacím soudem bylo zjištěno (skutková zjištění podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolacímu přezkumu nepodléhají), že žalobkyně žalovanou 1) vyzvala k zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 500 000 Kč výzvou z 2. 10. 2017. Podle odvolacího soudu obsah výzvy nemohl vyvolat následky předvídané §1958 odst. 2 o. z., tedy splatnost nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, pro chybějící „skutkové vylíčení důvodů, v nichž žalobkyně spatřovala ztížení svého společenského uplatnění ve vazbě na výpočet celkového stupně postižení podle Metodiky, respektive kvantifikaci dílčích postižení“ a pro absenci důkazů o důvodnosti uplatněného nároku.
Tento právní závěr odvolacího soudu je nesprávný. V prvé řadě z žádného zákonného ustanovení nevyplývá povinnost poškozeného připojit k výzvě k náhradě újmy důkazy prokazující její existenci či výši. Aby však výzva vyvolala zamýšlené účinky, je nezbytné, aby poškozeným požadované plnění bylo dostatečně identifikováno tak, aby bylo zřejmé, o jaký nárok a o jaké plnění se jedná, u peněžitého plnění, jaká je jeho výše. V případě újmy na zdraví je třeba zejména uvést, zda je požadováno bolestné, náhrada za ztížení společenského uplatnění či některý z dalších nároků (např. náhrada nákladů léčení, další nemajetková újma) a v jaké výši, a uplatněné nároky skutkově vymezit. Výzva z 2. 10. 2017 obsahuje požadavek na náhradu „za ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu“ ve výši 2 500 000 Kč, jako následku dopravní nehody vozidla provozovaného žalovanou 1), a jsou v ní popsány podrobně obtíže, jimiž žalobkyně trpí a v nichž spatřuje omezení v obvyklém způsobu svého života. Ve výzvě je sice uvedeno, že jde o náhradu za ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, veškeré vylíčení skutkových okolností však je zaměřeno jen na popis škodní události, poškození zdraví žalobkyně a omezení v obvyklém způsobu jejího života, které je jejich následkem. Ačkoli tedy výzva nárok pojmenovává zákonnými termíny „ztížení společenského uplatnění“ a „další nemajetková újma“, nečiní tato nadbytečná zmínka o „další nemajetkové újmě“ výzvu k plnění do té míry nejasnou a neurčitou, aby bylo možno uzavřít, že její doručení žalované 1) nevyvolalo účinky podle §1958 odst. 2 o. z., neboť z jejího obsahu jasně vyplývá, že obtíže, jimiž žalobkyně trpí, jsou podřaditelné jen pod pojem ztížení společenského uplatnění. Nárok totiž není identifikován tím, jak jej věřitel nazve či dokonce právně kvalifikuje, ale tím, jak jej skutkově vymezí. Popis obtíží žalobkyně i údaje o tom, z jakého důvodu za ně má odpovídat žalovaná 1), jsou zcela konkrétní a srozumitelné, žádnou neurčitostí netrpí.
Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu nesprávným v části, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a žaloba proti žalované 1) zamítnuta co do 8,05% ročního úroku z prodlení z částky 872 382 Kč od 10. 10. 2017 do 30. 5. 2019, proto jej v tomto rozsahu a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.), přičemž se vypořádá se všemi námitkami žalobkyně, uplatněnými v dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení.
O nákladech dovolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2) bylo rozhodnuto podle §243b, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované 2), která by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu