ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.489.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 489/2021-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: M., IČO XY, se sídlem XY, zastoupená JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti žalované: o. L. , se sídlem XY, zastoupená Mgr. Lukášem Rothanzlem, advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, o zaplacení 606 588 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 38 C 205/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2020, č. j. 15 Co 67/2020-230, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 13 032 Kč k rukám advokáta Mgr. Lukáše Rothanzla do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 8. 2020, č. j. 15 Co 67/2020-230, potvrdil jako věcně správný rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 12. 2019, č. j. 38 C 205/2018-188, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 606 588 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu škody představované náklady na rozvod vody 14 000 Kč, náklady na pohonné hmoty a jízdné vynaložené k zajištění dodávky vody, na náhradu ušlého zisku 401 000 Kč a náhradu za náklady vynaložené na stavební úpravy šaten 120 000 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně v roce 2010 koupila od M. Č. stavbu bez čísla popisného (dále jen „budova“) na pozemku, který je ve vlastnictví žalované. Žalovaná byla vlastnicí předmětné budovy do roku 1990. V roce 1993 byla k budově nezjištěným způsobem a nezjištěným investorem vybudována vodovodní přípojka, a to způsobem odporujícím tehdy platné právní úpravě, tedy bez projektu, bez územního, stavebního a kolaudačního rozhodnutí. Žalobkyně od zakoupení budovy odebírala touto přípojkou vodu bez uzavření smlouvy o její dodávce. V roce 2015 žalovaná odmítla žádost žalobkyně o uzavření smlouvy o dodávce vody předmětnou přípojkou s odůvodněním, že přípojka je vybudována bez jakékoli dokumentace, bez povolení a nesplňuje ani stavebně technické požadavky (není uložena v nezámrzné hloubce), a informovala ji o podmínkách, za nichž bude moci uzavřít smlouvu (vybudování nové přípojky nebo legalizace stávající). Žalobkyně je nesplnila, proto žalovaná po opakovaném upozornění dne 24. 8. 2016 přípojku zaslepila. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně jako vlastnice budovy, do níž je voda přípojkou dodávána, je podle §3 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, též vlastnicí přípojky, že podle §10 uvedeného zákona je bezesmluvní odběr vody neoprávněný a proto podle §9 odst. 6 písm. d) uvedeného zákona byla žalovaná oprávněna přerušit dodávku vody. Uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody je žalovaná podle §8 zákona o vodovodech a kanalizacích povinna jen tehdy, umožňují-li to kapacitní a technické možnosti. Uzavření přípojky žalovanou tedy odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal jednáním v souladu s právem. Nedopustila-li se žalovaná porušení žádné právní povinnosti, není povinna nahradit žalobkyni škodu (pokud jí nějaká vznikla, čímž se soudy nezbývaly) podle §2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala tím, že právní otázky, na kterých rozhodnutí závisí, byly odvolacím soudem vyřešeny nesprávně. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu o vlastnictví k přípojce a neodpovědnosti žalované za případný nelegální stav stavby. Namítla, že přípojka byla vybudována se souhlasem žalované a jejím přispěním v letech 1992 až 1993, kdy žalovaná byla vlastnicí jak pozemku, tak budovy. Předestřela svou verzi skutkového stavu věci a namítla, že předmětná stavba není vodovodní přípojkou, ale koncovkou vodovodního řadu. Nesouhlasila s poučením, jehož se jí dostalo od soudu druhého stupně o částečné nepřípustnosti dovolání. Dovolatelka se domáhala zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného.
Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o částkách 14 000 Kč a 8 000 Kč s příslušenstvím není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť jí bylo rozhodnuto o dvou různých nárocích s odlišným skutkovým základem na peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč (u žádného z nároků) a mezi účastníky nejde o vztah pracovněprávní ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy.
I když dovolatelka uvedla, že uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení, v dovolání neformuluje žádnou právní otázku, jejíž vyřešení odvolacím soudem by pokládala za nesprávné a která by podle ní měla být vyřešena nějakým jiným způsobem. Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav, na základě něhož uzavřely, že žalovaná neporušila žádnou právní povinnost. Těžiště dovolacích námitek žalobkyně spočívá v kritice skutkových závěrů odvolacího soudu, týkajících se zejména doby a okolností, za nichž byla přípojka vystavěna. Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce, však nepředstavuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., a proto jím nelze založit přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle §237 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že v dovolání do výroku o věci samé nebyl uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod, tj. nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), a podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, není dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 15. 2. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu