ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.878.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 878/2021-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: O. K. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Irenou Lazurovou, LL.M., advokátkou se sídlem Na Dědinách 733/22, Praha 4, proti žalované: UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. , se sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4, IČO 64948242, o 3.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 112/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2017, č. j. 72 Co 330/2017-95, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2017, č. j. 72 Co 330/2017-95, potvrdil usnesení ze dne 23. 5. 2017, č. j. 51 C 112/2017-85, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Vyložil, že žalobce nesplnil povinnost věrohodným způsobem prokázat své poměry, neboť tvrzení v prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech, že není schopen pracovat a mít tudíž vlastní příjem (ačkoliv se nachází v produktivním věku a dosáhl vysokoškolského vzdělání), ničím nedoložil ani po poučení ze strany soudu prvního stupně (výzva Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2017, č. j. 51 C 112/2017-45). Tvrzení, že se bez vlastní viny nachází v životní situaci neumožňující vlastní příjem, přitom mohl doložit například potvrzením příslušného úřadu práce, že je veden jako uchazeč o zaměstnání, zprávou obchodních společností, v nichž působí jako statutární orgán, že z výkonu funkce nemá žádný příjem, popřípadě lékařskými zprávami prokazujícími, že mu zdravotní potíže znemožňují pracovat. Vzhledem k tomu, že tyto podklady neposkytl ani v odvolacím řízení, shledal odvolací soud správným závěr soudu prvního stupně, že žalobce hodnověrným způsobem neprokázal důvod pro přiznání osvobození od soudního poplatku. Samotné tvrzení o nepříznivé majetkové, finanční, popřípadě zdravotní situaci, která mu znemožňuje zaplatit soudní poplatek ve výši 175.000 Kč, bez dalšího neprokazuje, že tomu tak skutečně je.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž poukazuje na nesprávné posouzení dvou otázek, konkrétně otázku tzv. negativní důkazní teorie a otázku rozsahu poučovací povinnosti soudu ve vztahu k osvobození od soudních poplatků. Dovolatel argumentuje především tím, že nedisponuje žádnými příjmy a nemá tedy co dokazovat; takový požadavek by odporoval tzv. negativní důkazní teorii. Navíc nebyl dostatečně poučen, a pokud soudy považovaly za nedostatečné údaje v „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“, měly jej vyzvat k upřesnění. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků, případně je zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval vzhledem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu podle občanského řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., není však přípustné.
Ohledně první otázky dovolatel nijak nevymezuje důvod přípustnosti dovolání. Ten nelze dovodit ani při vědomí konstantní judikatury Ústavního soudu, která vyžaduje, aby obecné soudy, včetně Nejvyššího soudu, při posuzování podání účastníků řízení volily postup vstřícnější k jejich právu na soudní ochranu. Tento přístup se má uplatnit i při hodnocení dovolání, které musí být podáno zástupcem s právnickým vzděláním (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 354/15). Z toho mimo jiné vyplývá, že splnění náležitosti stanovené v §237 o. s. ř., tedy uvedení důvodu přípustnosti dovolání, nesmí být posuzováno příliš formalisticky; postačí, že důvod přípustnosti z dovolání fakticky vyplývá. Důvod přípustnosti může být přitom vymezen v jeho kterékoliv části (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017 sp. zn. II. ÚS 1966/16). Na druhé straně je však nutné trvat na tom, že formuluje-li dovolatel více právních otázek (dovolacích důvodů), je vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nutné provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014). Jestliže dovolatel nevymezil žádný z důvodů přípustnosti uvedený v §237 o. s. ř., ani jej nelze z obsahu dovolání dovodit (např. z odkazů na judikaturu, se kterou by napadený závěr byl v rozporu), trpí ohledně této otázky dovolání vadou, která brání jeho projednání.
U druhé otázky žalobce sice důvod přípustnosti vymezuje, avšak dovolání není přípustné, neboť problém byl řešen v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Osvobození od soudních poplatků je svou povahou institut výjimečný a důkazní břemeno o nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník řízení, který může rozhodné skutečnosti uvést již ve svém návrhu. Neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve zpravidla prostřednictvím tiskopisu „Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech“. Je ustálenou praxí dovolacího soudu, že v případě zjevně neúplného vyplnění údajů o příjmech (např. žadatel uvede jen, že nemá žádné příjmy, žádný majetek ani závazky) není vyloučena opětovná výzva, aby účastník sdělil, z jakých příjmů uspokojuje své základní životní potřeby apod. Je ovšem nedostatečné, jestliže účastník jen „stvrdí správnost“ jím vyplněných údajů v potvrzení; v takovém případě je nutné učinit závěr, že věrohodným způsobem neprokázal své (celkové) majetkové poměry (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 609/2016). V projednávané věci žalobce pouze proškrtl ve formuláři body III (příjmy z pracovního a obdobného poměru), IV (příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), V (příjmy z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti), VI (příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení) a VII (další příjmy). Údaje nedoplnil ani během odvolacího řízení a nedoložil žádné podklady, které by svědčily o jeho příjmech. O tom, že údaje týkající se příjmů musí být takto doloženy, byl přitom poučen již ve výzvě soudu prvního stupně. I v dovolání trvá na tom, že žádný příjem nemá, ačkoliv během řízení vyšlo najevo, že vykonává funkci statutárního orgánu ve třech společnostech. Odvolací soud tedy správně a v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu uzavřel, že žalobce neprokázal důvěryhodným způsobem své poměry, a pro osvobození od soudních poplatků tak nebyly splněny podmínky. Proto Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl pro nepřípustnost ve smyslu §237 o․ s. ř.
Žalobce v dovolání požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Z povahy věci přitom vyplývá, že o odkladu vykonatelnosti u rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků nelze uvažovat, neboť chybí základní předpoklad, a sice jeho vykonatelnost ve smyslu §243 o. s. ř. [podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí musí být možné nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C 16658].
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který o všech nákladech řízení rozhodne v konečném rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 4. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu