ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.965.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 965/2022-869
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. V. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janou Švehlovou, advokátkou se sídlem Korunní 2569/108a, Praha 10, za účasti vedlejšího účastníka: Beratimo AG, se sídlem Gewerberstrasse 5, Cham, Švýcarsko, zastoupený Mgr. Janou Švehlovou, advokátkou se sídlem Korunní 2569/108a, Praha 10, proti žalované: D. K. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Pavlem Hlavičkou, advokátem se sídlem K Dolům 1924/42, Praha 4, o provedení opatření k odvrácení hrozící újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 281/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020, č. j. 19 Co 166/2020-770, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Jany Švehlové.
III. Ve vztahu mezi žalovanou a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze 7. 10. 2020, č. j. 19 Co 166/2020-770, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 12. 2019, č. j. 21 C 281/2013-705, ve spojení s opravným usnesením ze dne 10. 3. 2020, č. j. 21 C 281/2013-714, ve výroku ve věci samé ve znění, že žalovaná je povinna provést stavební úpravy stavby č. p. XY v k. ú. XY nezbytné k jejímu statickému zajištění a stabilizaci jejího stavebně-technického stavu tak, aby neohrožovala pozemek p. č. XY v k. ú. XY, a to minimálně sanovat jižní obvodovou zeď stavby č. p. XY, dozdít otvory v jižní zdi, celou zeď zpevnit a stáhnout, a zeď omítnout, a to ve lhůtě šest měsíců od právní moci tohoto rozsudku, s tím, že se zamítá navržený způsob zpevnění zdi ocelovou konstrukcí; odvolací soud rozhodl o nákladech dosavadního řízení (včetně části řízení o nároku na zdržení se imisí, o němž již bylo rozhodnuto dříve). Rozhodl o požadavku žalobce, jenž se jako vlastník pozemku p. č. XY v k. ú. XY, obec XY, zamýšlející zde provést výstavbu polyfunkčního domu, domáhal po žalované, jakožto vlastnici sousedního pozemku p. č. XY, aby provedla opatření, která by zamezila ohrožení majetku, života a zdraví lidí pohybujících se na stavbě. Odvolací soud věc posoudil podle §2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a konstatoval, že lze mít za prokázanou skutečnou hrozbu závažné újmy, neboť zeď domu vykazuje známky narušení s ohledem na otvor v ní, nedostatečnou tloušťku, praskliny a neomítnutí. Stavby jsou přitom v interakci s okolím a v důsledku nepříznivého vlivu okolí (deště, mrazu, větru) i např. vibrací při stavbě domu žalobce, může docházet k odpadávání kusů jednotlivých prvků, přičemž nelze vyloučit ani její spadnutí. Aktuálnost nebezpečí a skutečnost hrozby lze spatřovat v tom, že k ní může dojít kdykoliv, např. v důsledku klimatických změn, povětrnostních podmínek či usazování ptactva. I při odpadnutí jen části zdi hrozí vážné škody na životě a zdraví osob pohybujících se na pozemku, tedy hodnotách nejvyšších. Za opatření potřebné k odstranění hrozby přitom podle znaleckých závěrů lze mít sanaci zdi za účelem jejího zpevnění, tato sanace by přitom měla zahrnovat zpevnění, dozdění otvoru, stáhnutí a omítnutí, přičemž o konkrétním způsobu sanace rozhodne žalovaná, potažmo odborný projektant. Námitka žalované, že nestabilitu stěny způsobil částečně žalobce, neobstojí, neboť podle závěrů znaleckého posudku nemělo odbourání severní stěny stavby č. p. XY na stěnu žádný vliv. Odvolací soud tedy požadavku žalobce jako důvodnému vyhověl, přičemž současně korigoval vývody soudu prvního stupně ohledně stanovení výše náhrady nákladů řízení, neboť obvodní soud opomenul, že předmětem řízení byl původně i návrh na zdržení se imisí, ve vztahu k němuž žalobce úspěšný nebyl.
Proti vyhovující části rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné, jelikož v něm byla řešena otázka odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive otázka doposud neřešená; podle ní napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Dovolatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 985/2002, podle nějž lze uložit povinnost k provedení opatření jen tomu, z jehož jednání ohrožení vzniklo. V tom případě by odpovídal sám žalobce, jenž nevyhovující stav jižní zdi spolupůsobil, a to odbouráním přiléhající zdi. Soudy nesprávně zhodnotily okolnost, že žalovaná je vlastně poškozená, a nikoliv škůdce či ohrožovatel, neboť se přidržely pouze toho, že žalovaná je vlastnicí nemovitosti. Podílel-li se na vzniku nežádoucího stavu zdi žalobce, nelze na danou situaci plně aplikovat §2903 o. z. Rovněž tak se soudy dostatečně nezabývaly vážností hrozby a přiměřeností navrhovaných opatření, přičemž s ohledem na současný stav pozemku žádná škoda akutně nehrozí, hrozila by pouze tehdy, pokud žalobce na svém pozemku bude stavět. V rozhodnutí přitom absentují argumenty ohledně konkrétního ohrožení a přiměřenosti daných opatření, odvolací soud tak nedostál judikatorním požadavkům na konkrétní zhodnocení, jaké ohrožení stavba představuje, a jak situaci řešit při zohlednění všech okolností. Soudy rovněž věc neposoudily z pohledu rozumného a spravedlivého uspořádání vztahu mezi vlastníky sousedních pozemků, žalobce totiž svými požadavky od roku 2013 (na zdržení se imisí a ohrožení) především vyvíjí nátlak na žalovanou, neboť usiluje o výstavbu polyfunkčního domu na svém pozemku, jehož výstavba zcela jistě bude rizikem pro dům žalované a žalobce se podanou žalobou snaží přenést svou povinnost staticky zajistit dům žalované během zamýšlené výstavby na žalovanou, jež by toto zabezpečení sama provedla předem. Historicky přitom dům žalované přiléhal k budově na pozemku žalobce, avšak zůstal opomenut argument, že sousední zeď měla být oporou a ochranou jižní štítové zdi domu žalobkyně a že takto vznikla povinnost žalobce tuto zeď udržovat (služebnost). Odvolací soud dále nezvážil přiměřenost a vyváženost zájmů, převzal-li návrh žalobce na rozsáhlé statické zabezpečení jižní zdi, jež vůbec nesměřovalo k zabezpečení proti padající omítce, ale směřovalo k ušetření nákladů na statické zabezpečení plánované stavby. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozhodnutí na něj navazující, zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Žalobce ve vyjádření k dovolání zpochybnil vznesené argumenty a navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §2903 odst. 2 o. z. při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.
Tato úprava pro případy, kdy nepostačuje nebo není možné odstranit hrozbu přičiněním samotného ohroženého, dává mu možnost preventivní ochrany cestou soudního rozhodnutí, jímž může být potenciální škůdce nucen ke splnění aktivní povinnosti předejít vzniku hrozící újmy. Pro naplnění předpokladů §2903 odst. 2 o. z. musí být prokázáno, že již v době rozhodování soudu (nikoliv tedy v nějaké neurčité budoucnosti) existuje vážné ohrožení majetku žalobce nebo jiných hodnot, přičemž není podmínkou, aby vznik škody hrozil bezprostředně; postačí, jde-li zatím jen o ohrožení, avšak natolik vážné, že je tu důvodná obava vzniku škody. Současně však musí být doloženo, že žalobcem navrhované opatření bude vhodné a přiměřené k naplnění preventivního účelu tohoto ustanovení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1412/2019, uveřejněný pod číslem 58/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Lze přitom vyjít z toho, že dosavadní judikatura k §417 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, jenž obsahoval obdobnou úpravu, je přiměřeně použitelná i v režimu §2903 odst. 2 o. z., a skýtá tedy adekvátní vodítka i pro výklad úpravy stávající (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 591/2021). Zároveň je třeba dbát procesní úpravy dovolacího řízení, podle níž přezkum skutkových zjištění (tedy i přehodnocování zjištění učiněných ze znaleckých posudků) Nejvyššímu soudu nepřísluší, neboť dovolací přezkum je určen výlučně k posouzení správnosti právního posouzení (viz §241a odst. 1 a §242 o. s. ř. a dále v obdobné věci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2467/2017). Z toho vyplývá, že mimo dovolací přezkum stojí námitky k závěrům o vhodnosti a přiměřenosti opatření, pokud míří ke zpochybnění správnosti skutkových zjištění čerpaných ze znaleckých posudků, a ve svém důsledku k jinému hodnocení důkazů, které by vedlo k odlišným skutkovým závěrům.
Zjištění odvolacího soudu ohledně stavu zdi, povahy defektů, kterými je stižena, a jejich potenciálu způsobit újmu žalobci, jakož i technických opatření způsobilých újmu odvrátit, je založené na provedených důkazech, zejména znaleckém posudku, a tyto závěry skutkové povahy nepřísluší Nejvyššímu soudu přezkoumávat; výtky směřující k jejich zpochybnění nejsou náležitým vymezením přípustnosti a důvodnosti dovolání. Rovněž tak poukaz žalované na to, že se na vzniku nežádoucího stavu podílel žalobce, je v rozporu se zjištěními učiněnými v řízení – odvolací soud v tomto ohledu podpořil své rozhodnutí závěry revizního znaleckého posudku, podle nichž odbourání severní stěny stavby č. p. 217 nemělo na stavbu žádný vliv. Vznik nežádoucího stavu s poukazem na porušení povinnosti či nedostatečnou obezřetnost pak nelze klást k tíži žalobci, jestliže v řízení nebyla zjištěna existence služebnosti či jinak dané povinnosti žalobce udržovat zeď přiléhající ke stavbě žalované. Odkaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 985/2002, podle nějž opatření lze uložit osobě, jejíž počínání vedlo ke vzniku škody, není přiléhavý, neboť v nyní projednávané věci nebylo zjištěno, že hrozba újmy se odvíjela od počínání žalobce. Poukazuje-li dále dovolatelka na širší kontext situace a potřebu hodnotit situaci z hlediska rozumného a spravedlivého uspořádání vztahů, nepropojuje tuto svou argumentaci s otázkou, jež by v intencích §237 o. s. ř. mohla založit přípustnost podaného dovolání.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované pro nepřípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. 5. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu