ECLI:CZ:NS:2022:25.ND.182.2022.1
sp. zn. 25 Nd 182/2022-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. N. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem Nádražní 58/110, Praha 5 - Smíchov, proti žalovanému: T. V. , narozený XY, bytem XY, zastoupen JUDr. Davidem Řezníčkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Krajinská 281/44, České Budějovice, o zaplacení 2 105 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 179/2018, o námitce podjatosti, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Hodanová, Mgr. Milena Filingerová a Mgr. Kateřina Černá nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 25/2022.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá vůči žalovanému zaplacení 2 105 000 Kč s příslušenstvím. Řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, č. j. 47 Cm 179/2018-257, je vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 25/2022, věc je přidělena k rozhodnutí odvolacímu senátu ve složení předsedkyně senátu JUDr. Evy Hodanové a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé.
Podáním doručeným 23. 2. 2022 Vrchnímu soudu v Praze vznesl právní zástupce žalovaného námitku podjatosti všech jmenovaných soudkyň odvolacího senátu s odůvodněním, že k němu mají všechny negativní vztah, což má být zřejmé z toho, že v řízení vedeném Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 139/2021 výše uvedené členky senátu podaly proti jeho koncipientce podnět České advokátní komoře pro údajnou verbální agresivitu a snahu o zneužití určitého procesního postupu, nebude-li vyhověno jejím návrhům na doplnění dokazování ve zmíněném řízení.
Předsedkyně senátu JUDr. Eva Hodanová a soudkyně Mgr. Milena Filingerová a Mgr. Kateřina Černá se ke vznesené námitce podjatosti vyjádřily tak, že žádná z nich nemá žádný vztah k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro něž by měly být vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci. Zástupce žalovaného znají stejně jako zástupce žalobce pouze z úřední činnosti.
Podle §14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí,
jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).
Podle §16 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd 189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01). Pokud jde o vztah zjevně nepřátelský, zabýval se Ústavní soud touto otázkou například v nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, kde jej shledal v konfliktu mezi soudkyní a právní zástupkyní, když právní zástupkyně ve svém odvolání označila rozsudek soudkyně za „právní zmetek“, toto označení spolu s vyjádřením právní zástupkyně v tisku mělo soudní dohru v obou směrech, mimo jiné dospělo i k podání trestního oznámení, nebo v nálezu ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 741/21, kde soudce vystupoval jakožto poškozený v trestním řízení a adresoval právní zástupkyni údajného škůdce dopis s výzvou, aby sdělila klientovi, ať si najde jiného právního zástupce, a následně rodinní příslušníci soudce požadovali po klientovi právní zástupkyně plnění z titulu ochrany osobnosti. Proto Ústavní soud shledal mezi soudcem a právní zástupkyní, včetně zaměstnanců, napjatý vztah, navíc za situace, kdy se soudce sám v jiném řízení pro poměr k právní zástupkyni, resp. jejímu zaměstnanci, vyloučil s tím, že může objektivně navenek vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti.
V nyní posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že soudkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Hodanová, Mgr. Milena Filingerová a Mgr. Kateřina Černá mají negativní vztah k zástupci žalovaného. Jak vyplývá z jejich vyjádření, nemají z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. k věci ani k účastníkům žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z obsahu spisu či podání právního zástupce žalovaného. Důvodem vyloučení soudce nemůže být sama o sobě pouze skutečnost, že v jiném řízení daný soudce podal podnět na zahájení kárného řízení vůči koncipientovi právního zástupce,
měl-li za to, že jeho chování při soudním jednání naplňuje znaky kárného provinění. Tato skutečnost bez dalšího neznamená zjevně nepřátelský vztah soudce k zástupci účastníka a nezakládá důvod pochybovat o nepodjatosti soudce při rozhodování jiné věci.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Hodanová, Mgr. Milena Filingerová a Mgr. Kateřina Černá nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 12 Cmo 25/2022 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o uplatněné námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu