ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1489.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 1489/2022-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně T. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Petrem Polánkou, advokátem se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, proti žalované B. T. , narozené XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 90/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2021, č. j. 19 Co 28/2021-160, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Ing. Tomáše Němce, advokáta se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 6. 2021, č. j. 19 Co 28/2021-160, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 4. 5. 2020, č. j. 61 C 90/2016-92, kterým zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu tam specifikovaného bytu ze dne 11. 11. 2015 je neoprávněná a neplatná, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka v dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolací soudu, aniž by však jakkoli označila rozhodnutí Nejvyššího soudu, od nichž se měl odvolací soud odchýlit.
Pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) a rovněž nabízí vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod. Právní posouzení věci odvolacím soudem tak zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Takový nezpůsobilý dovolací důvod uplatňuje i námitkou, že nebyla poučena o možnosti ustanovení zástupce pro řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány (o takovou situaci se však v této věci nejednalo), přípustnost dovolání (§237 o. s. ř.) nezakládají.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. 6. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu