ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1981.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1981/2021-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné České přístavy, a. s., se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Jankovcova 1627/16a, IČO 45274592, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinné WATERMAN Praha a. s. , se sídlem v Praze 10 – Záběhlicích, Práčská 1881/14, IČO 61672742, zastoupené Mgr. et Mgr. Jiřím Flamem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 671/15, vyklizením pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 1846/2020, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2021, č. j. 62 Co 399/2020-138, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 62 Co 399/2020-138, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (soud prvního stupně) ze dne 10. 11. 2020, č. j. 54 EXE 1846/2020-87, kterým zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem v Praze 6, Evropská 663/132, na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 15. 7. 2020, č. j. 54 EXE 1846/2020-33, k vymožení povinnosti vyklidit pozemek p. č. 5042/2 v k. ú. Smíchov, obec Praha, zapsaný na listu vlastnictví č. 1557, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, č. j. 72 Co 424/2018-600.
Dovolání povinné Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka obsáhle rekapituluje řízení před soudy obou stupňů a jejich závěry a vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi jejími odvolacími námitkami, neprovedl další důkazy (zejména místní šetření) ke zjištění, zda z pozemku ještě před zahájením exekuce odstranila movité věci, které odstranit mohla a tím splnila vymáhanou povinnost, aniž by však formulovala právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a u těchto otázek vylíčila předpoklady přípustnosti dovolání (§237 - 238a o. s. ř.).
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vytýká-li povinná odvolacímu soudu, že se ve svém rozhodnutí nevypořádal se všemi odvolacími námitkami a neprovedl další důkazy, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Pro úplnost je možné dodat, že vytýkanými vadami ostatně rozhodnutí odvolacího soudu ani netrpí.
Nepřípadný je i odkaz dovolatelky na rozhodovací praxi dovolacího soudu ohledně nákladů exekuce při jejím zastavení. Jestliže odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým zamítl návrh na zastavení exekuce, nemohl rozhodnout o nákladech zastavení exekuce podle §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a těžko se tedy mohl odchýlit od judikatury vykládající toto ustanovení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu