ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2219.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2219/2022-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatele J. R. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem Praha 1 – Nové Město, V jámě 699/1, za účasti Společenství vlastníků jednotek XY , se sídlem XY, IČO: XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Vránou, advokátem se sídlem Praha 1, Lannova 2061/8, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze dne 20. února 2018, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 55/2018, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2022, č. j. 6 Cmo 27/2021-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám Mgr. Jiřího Vrány, advokáta se sídlem Praha 1, Lannova 2061/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání navrhovatele (dovolatele) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2022, č. j. 6 Cmo 27/2021-102, k němuž se účastník prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel v něm totiž neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. Ve skutečnosti použil nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusil zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení, zda na usnesení shromáždění účastníka ze dne 20. února 2018 přijaté k bodu 4 programu pod označením „kompenzace za neprovedené plynové přípojky“ (dále jen „sporné usnesení“ a „shromáždění“) lze hledět jako by nebylo přijato (ve smyslu §245 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni schválení sporného usnesení – dále jen „o. z.“).
Nad rámec uvedeného dovolací soud výjimečně dodává, že ustálená soudní praxe dovodila, že stanovy společenství vlastníků jsou smlouva sui generis (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 12. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 3024/2012, či z 11. března 2020, sp. zn. 26 Cdo 3187/2019) a že zjišťuje-li soud obsah smlouvy (tedy i stanov společenství jako smlouvy sui generis), jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V čl. 8 odst. 1 obsahovaly stanovy Společenství mimo jiných rovněž následující ustanovení: „Za účelem financování oprav, modernizací a rekonstrukcí společných částí se z celkového příspěvku na správu domu a pozemku vytváří účetně oddělený dlouhodobý finanční zdroj – dlouhodobá záloha. Pravidla pro jeho tvorbu a použití schvaluje shromáždění vlastníků. Výši měsíčního příspěvku do dlouhodobé zálohy stanoví statutární orgán na základě plánu oprav, modernizací a rekonstrukcí.“ Šlo-li pak ve sporném usnesení o mimořádnou (tj. nikoli měsíční) platbu do fondu „dlouhodobá záloha“, je z logického hlediska jediný udržitelný výklad uvedeného ustanovení takový, že rozhodnutí o povinnosti členů Společenství k provedení předmětné platby představuje pravidlo o tvorbě uvedeného fondu, jehož schválení jednoznačně spadalo – s přihlédnutím k citovanému článku stanov – do rozhodovací kompetence shromáždění Společenství (k tomu viz též §1208 písm. i/ o. z.). Na tom nic nemění ani okolnost, že platba ve výši 1007, 40 Kč na každou z 37 jednotek schválená napadeným usnesením shromáždění účastníka ze dne 20. února 2018 měla ve své podstatě charakter částečné „vratky“ plnění vynaloženého na základě nenapadeného usnesení shromáždění účastníka ze dne 15. listopadu 2016 v částce 3.758, 23 Kč na každou z 37 jednotek, a to z fondu „dlouhodobá záloha“ snad v rozporu s jeho účelem, neboť (právě co do částky 1007, 40 Kč na každou z 37 jednotek) již nešlo o výměnu rozvodů plynu ve společných částech domu, nýbrž mezi uzavíracími ventily a plynovými spotřebiči umístěnými v 37 jednotkách členů Společenství, kteréžto části (úseky) již nelze pokládat za společné části domu. S přihlédnutím ke znění citovaného ustanovení stanov lze proto konstatovat, že závěr (odvolacího soudu), že do působnosti shromáždění náleželo i rozhodování o „výdajích“ z fondu (v daném případě o částečném vrácení platby dříve vynaložené z fondu) označovaného jako „dlouhodobá záloha“, není založen na vadných skutkových zjištěních v tom smyslu, že by ve svém důsledku představoval porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Uvedené ustanovení bylo vyloženo v souladu s výkladovými pravidly, tento výklad je logický a také správný. Zpochybnil-li tedy dovolatel správnost odvolacím soudem přijatého závěru ve vztahu k působnosti shromáždění Společenství poukazem na to, o jaké záležitosti – podle jeho mínění – rozhodlo shromáždění sporným usnesením a do působnosti kterého orgánu Společenství podle jeho interpretace stanov náleželo, napadl správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak v tomto případě ve skutečnosti založena především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, neboť bylo-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišným právním závěrům stran řešení otázky „nicotnosti“ sporného usnesení (podle §245 věty druhé o. z.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 11. 10. 2022
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu