ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2220.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2220/2022-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně I. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, proti žalovanému hlavnímu městu Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581 zastoupenému JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 853/12, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 193/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2022, č. j. 11 Co 138/2021-213, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč k rukám JUDr. Jana Olejníčka, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 853/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 13 C 193/2018-71, rozhodl, že výpověď z nájmu bytu č. 3 o dvou pokojích, kuchyni a příslušenství, ve čtvrtém podlaží domu č. p. XY, XY, katastrální území XY, kterou dala žalovaná žalobkyni dopisem ze dne 8. 8. 2018, je neoprávněná (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 1. 2022, č. j. 11 Co 138/2021-213, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm řádně vymezen dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatel) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je rovněž nezbytné, aby dovolatel v dovolání formuloval právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá a která naplňuje některé z kritérií vyjmenovaných v §237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013). Dovolatelka však žádnou právní otázku ve vztahu k důvodu výpovědi nevymezila a právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem (že žalobkyně hrubě porušila svou povinnost tím, že byt bez předchozího souhlasu pronajímatele podnajala V., aniž v něm bydlela) zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek (že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o podnájmu a že nešlo o vztah úplatný). Stejně tak nevymezuje žádnou otázku procesního práva k námitkám vztahujícím se k opakování dokazování výslechy svědků odvolacím soudem a neprovedení jí navrženého důkazu (nadto usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 33 Odo 49/2005, na které v této souvislosti odkazuje, není přiléhavé, neboť řeší otázku zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku). Uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. (třebaže k němu uvádí judikaturu dovolacího soudu).
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek „v celém rozsahu“, tedy zřejmě myšleno v obou jeho výrocích. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v éto části ani přípustné.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2022
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu