ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2238.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2238/2022-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně Rav PropCo Rentals I. s.r.o. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, U půjčovny 952/2, IČO 05576741, zastoupené Mgr. Pavlem Pravdou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22, proti žalovanému P. R. L. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Erikou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 26/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 55 Co 354/2021-268, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Pavla Pravdy, advokáta se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 11. 2021, č. j. 55 Co 354/2021-268, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 1. 9. 2021, č. j. 11 C 26/2020-166, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. 9. 2021, č. j. 11 C 26/2020-170, kterým uložil žalovanému povinnost do 1 měsíce od právní moci rozsudku vyklidit tam blíže specifikovaný byt a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť otázku, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci; Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti (její části) sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§2 odst. 3, §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), má být až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona – viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení §2 odst. 3, §8 o. z. – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017).
Při úvaze, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy, přihlédl odvolací soud ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně žalovaného, tak i na straně žalobkyně, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a situaci žalovaného zohlednil stanovením delší (měsíční) lhůty k vyklizení. Jeho úvaha přitom (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) není zjevně nepřiměřená; přitom jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výtkou, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl všechny navržené důkazy, pak dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Jen pro úplnost lze uvést, že soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení. Provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení, které důkazy je nezbytné provést, a zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit; vždy se však při odůvodnění rozhodnutí musí vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3162/2020). V této věci odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a svůj postup řádně odůvodnil.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelem napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Pavlína Tkaná