ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2466.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2466/2022-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové ve věci žalobkyně GINESTRE, s.r.o. , se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dušní 906/8, IČO: 25143948, zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu čp. 1051, ul. Masná, Praha 1 – Staré Město , se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Masná 1051, IČO: 27081451, zastoupenému Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jana Růžičky 1165/2a, o splnění povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 139/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2022, č. j. 23 Co 434/2021-67, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám Mgr. Lucie Růžičkové, advokátky se sídlem v Praze 4, Jana Růžičky 1165/2a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2022, č. j. 23 Co 434/2021-67, k němuž se žalovaný prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřil, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř. “), neboť dovolatelka v něm neuplatnila jediný (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř.
Především nelze ztratit ze zřetele, že soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že zjišťuje-li soud obsah právního úkonu (nyní jednání), a to i pomocí výkladu projevu vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení z 19. listopadu 2015, sp. zn. 26 Cdo 650/2015 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 12. dubna 2016, sp. zn. I. ÚS 714/16/, a z 14. ledna 2020, sp. zn. 28 Cdo 3268/2019).
V dovolání dovolatelka uplatnila jednak námitky vztahující se k rekonstrukci kotelny v roce 2013 a k částkám jí (její nájemkyní) placeným za správu či výměnu kotlů, a dále především námitky, že její (nebytová) jednotka má samostatný plynoměr a že její uživatel tudíž neplatí za odběr plynu (v rozporu s bodem F listinného důkazu s názvem Změna prohlášení vlastníka, úplné znění k 15. červnu 1999 – dále jen „Prohlášení vlastníka“), podle podílu na společných částech, nýbrž podle tam umístěného samostatného plynoměru, jinak řečeno podle „na plynoměru naměřených hodnot“. Tímto způsobem se ve skutečnosti pokusila zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu a také způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění, tj. v daném případě zejména skutková zjištění rozhodná pro závěr, že ani z Prohlášení vlastníka nevyplývá povinnost žalovaného účtovat spotřebu plynu v nebytové jednotce dovolatelky podle podílu na společných částech a tudíž v konečném důsledku napojit v žalobě specifikovaný kotel na plynoměr vedený na žalovaného. Otázka „výkladu a právní povahy ustanovení bodu F. Prohlášení vlastníka“ má proto v tomto pojetí především charakter námitky skutkové. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nejde zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Skutková zjištění tak mají oporu v provedených důkazech, zejména v Prohlášení vlastníka, a nijak nevybočují z toho, co v běžné soudní praxi soudy z obdobných důkazů, resp. v tomto případě písemností, berou za zjištěno. Lze tudíž uzavřít, že výtka nesprávného právního posouzení věci je ve skutečnosti založena výhradně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Zbývá již jen dodat, že podstatná část dovolací argumentace se shoduje s námitkami uplatněnými již v odvolání dovolatelky proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se v napadeném rozhodnutí přiléhavě vypořádal již odvolací soud.
Předkládala-li pak dovolatelka k dovolacímu přezkumu též řešení otázky „výkladu a právní povahy ustanovení §1194 odst. 1 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“) ve spojení s ustanovením bodu D. odst. 1 písm. j/ Prohlášení vlastníka“ , lze – s přihlédnutím k právním závěrům odvolacího soudu – konstatovat, že na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž s odkazem na citované ustanovení žádný – natož pro posouzení věci rozhodný – právní závěr neučinil; pouze obecně uvedl, že Společenství je subjektem zodpovědným za správu domu a pozemku, s čímž (jak ostatně vyplývá ze samotného obsahu dovolání – §41 odst. 2 o. s. ř.) souhlasí rovněž samotná dovolatelka, resp. z ní ve své argumentaci přímo vychází. Za této situace se touto otázkou nemůže zabývat ani dovolací soud.
Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelčino sdělení, že dovolání podává „proti výrokům I. a II.“ rozsudku odvolacího soudu, tedy jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 10. 2022
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu