ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2519.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 2519/2021-698
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalované euroAWK s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Babákova 2390/2, IČO 24196819, o vyklizení pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 122/2010, ve věci dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2021, č. j. 13 Co 415/2020-647, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Jaromíra Císaře, advokáta se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná (její právní předchůdkyně) napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 24. 3. 2021, č. j. 13 Co 415/2020-647, kterým potvrdil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 31. 8. 2020, č. j. 28 C 122/2010-604, jímž uložil žalované odstranit a vyklidit všechna jí umístěná velkoplošná reklamní zařízení a stavby pro reklamu z tam blíže specifikovaných pozemků žalobce a vyklizené pozemky předat žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku; současně změnil výrok o nákladech řízení (jejich výši) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Dovoláním napadený rozsudek je založen na dvou na sobě nezávislých důvodech. Odvolací soud jednak uzavřel, že i v případě, kdy by nájemní smlouva byla uzavřena platně, došlo by ke skončení nájmu uplynutím doby, na kterou byl sjednán, a to nejpozději dne 14. 4. 2015 (tj. před vydáním rozhodnutí soudu prvního stupě), jednak uvedl, že nájemní smlouva, na základě které žalovaná pozemky žalobce užívala, je neplatná.
Správnost prvního právního závěru odvolacího soudu však není dovoláním nijak zpochybněna – dovolatelka brojí pouze proti správnosti závěru o (ne)platnosti nájemní smlouvy. Je-li však první právní názor (o skončení nájmu uplynutím doby nájmu) samostatným důvodem, pro který bylo namístě žalobě vyhovět, je bezpředmětné přezkoumávat správnost druhého právního názoru (jenž byl dovoláním účinně napaden), neboť na celkový závěr o správnosti rozsudku odvolacího soudu to nemůže mít žádný vliv (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, uveřejněný pod číslem 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka sice napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak výrok o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádný údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolání proti tomuto výroku by navíc ani nebylo přípustné [§237, §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Pro úplnost dovolací soud dodává, že námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká nedostatky odůvodnění (nepřezkoumatelnost) rozhodnutí, dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237 – 238a o. s. ř.). Namítanou vadou ostatně řízení netrpí, neboť rozsudek odvolacího soudu splňuje náležitosti stanovené §157 odst. 1, 2 o. s. ř., své závěry odvolací soud dostatečně odůvodnil.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 25. 1. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu