ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2814.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2814/2022-427
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové ve věci žalobců a/ J. M. , bytem XY, b/ M. P. , bytem XY, c/ L. M. , bytem XY, a d/ A. H. , bytem XY (procesních nástupců původní žalobkyně V. Z., zemřelé 7. ledna 2021), proti žalované A. V. , bytem XY, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem Praha 5, Jindřicha Plachty 3163/28, o vyklizení bytové jednotky, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 8 C 254/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2020, č. j. 26 Co 60/2020-278, o jejím návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku, takto:
I. Návrh žalované na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2020, č. j. 26 Co 60/2020-278, se zamítá .
II. Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2020, č. j. 26 Co 60/2020-278, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. března 2018, č. j. 8 C 254/2017-92, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci rozsudku „bytovou jednotku č. 19, která se nachází v domě č. p. XY v ulici XY, část obce XY, s příslušným spoluvlastnickým podílem“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. srpna 2018, č. j. 26 Co 204/2018-125, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. září 2019, č. j. 8 C 254/2017-214, žalobě opětovně vyhověl a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci rozsudku; zároveň rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 8. června 2020, č. j. 26 Co 60/2020-278, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Proti posledně citovanému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, domáhaje se – prostřednictvím (způsobilého) dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) – změny napadeného rozhodnutí tak, aby žaloba byla zamítnuta a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Podle §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
V usnesení z 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod č. 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 18. srpna 2020, sp. zn. IV. ÚS 118/20), Nejvyšší soud uzavřel, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti (například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon /exekučním titulem/ - k této kategorii rozhodnutí viz usnesení Nejvyššího soudu z 25. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 498/2004, uveřejněné pod č. 66/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Povinnost k vyklizení předmětného bytu však předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce) být může (o čemž ostatně svědčí též usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. listopadu 2020, č. j. 50 EXE 1315/2020-47, jímž byly zamítnuty návrhy povinné (dovolatelky) ze dne 29. října 2020 na zastavení a odklad exekuce zahájené k vymožení povinnosti vyklidit předmětný byt – viz č. l. 364 spisu) a z obsahu spisu současně nevyplývají okolnosti podporující závěr, že by dovolatelka byla ohrožena na svých právech pouhou právní mocí napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud proto návrh dovolatelky na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu zamítl.
Vzhledem k tomu, že neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) by dovolatelce mohla být způsobena závažná újma, dovolací soud vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle §243 písm. a/ o. s. ř. odložil do doby, než bude o dovolání pravomocně rozhodnuto. Přihlédl přitom i k tomu, že z obsahu dovolání je seznatelné (zjistitelné), že bylo podáno včas, oprávněnou osobou za splnění podmínky advokátního zastoupení a neplatí pro ně žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nebo ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Nd 319/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 10. 2022
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu