ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2849.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2849/2022-602
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce Palladium Praha s.r.o. , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na poříčí 1079/3a, IČO 28452704, zastoupeného Mgr. Alenou Houskovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Meduňková 593/16, proti žalovanému J. Ch. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Hrozou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, o zaplacení částky 1.620.928 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 58/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2022, č. j. 2 Cmo 258/2021-578, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 18.295,20 Kč k rukám Mgr. Aleny Houskové, advokátky se sídlem v Praze 10, Meduňková 593/16, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 5. 5. 2022, č. j. 2 Cmo 258/2021-578, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek Městského soudu v Praze (soud prvního stupně) ze dne 14. 5. 2021, č. j. 47 Cm 58/2014-538, ve výrocích, kterými uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.620.928 Kč s úrokem z prodlení a směnečnou odměnu ve výši 5.349 Kč a českému státu náhradu nákladů řízení ve výši 51.289,52 Kč, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 – 238a o. s. ř.), tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v textu dovolání nenachází a nelze je zjistit ani z celého jeho obsahu. Dovolatel jen obsáhle polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), nabízí „svůj vlastní“ skutkový stav věci, vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů. Neformuloval však ani jedinou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru závisí, a nespecifikoval ani údajně rozdílnou rozhodovací praxi dovolacího soudu, resp. ustálenou rozhodovací praxi, od níž by se měl dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona o soudech a soudcích. Dovolání neobsahuje ani řádné vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o. s. ř.), když v něm není uvedeno právní posouzení věci, jež dovolatel pokládá za nesprávné a v čem by měla jeho nesprávnost spočívat.
Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění odvolacího soudu nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil.
Námitkami, jimiž zpochybnil správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., uplatnil dovolatel rovněž námitkou, že mu odvolací soud odňal možnost účastnit se odvolacího jednání (když jeho žádosti o odročení z důvodu nemoci nevyhověl). Vytýká mu tak, že řízení zatížil tzv. zmatečnostní vadou podle §229 odst. 3 o. s. ř. K této vadě však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu