ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.3056.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 3056/2021-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce Bytového družstva XY , se sídlem XY, IČO: XY, zaniklého po ukončení likvidace výmazem z obchodního rejstříku dne 15. srpna 2009 bez právního nástupce, proti žalovanému M. V. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Karlem Touschkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Staropramenná 722/26, o vyklizení přístřeší, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 206/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2021, č. j. 22 Co 210/2020-75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) jako soud dovolací dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 20. ledna 2021, č. j. 22 Co 210/2020-75, odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř., neboť mimo jiné (viz závěrečná pasáž odůvodnění tohoto rozhodnutí) neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání), neodstranil (§241b odst. 3 o.s.ř.).
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být patrno, která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013, z 3. května 2017, sp. zn. 26 Cdo 276/2017, či z 1. července 2021, sp. zn. 26 Cdo 1120/2021).
Takto nastolenému požadavku vztahujícímu se k přípustnosti dovolání však dovolatel nevyhověl, neboť v této souvislosti pouze zmínil, že dovolání podává „z důvodů, že má byt dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak a pro porušení čl. 95 Ústavy České republiky, čl. 36 Hlavy páté Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“ . Neprecizoval však otázku, jejíhož jiného posouzení se domáhá, a ani rozhodovací praxi, od níž by se měl při řešení takovéto otázky dovolací soud odchýlit. Vyjádřeno jinak, ze zmíněné formulace a ani z celkového obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Tato situace pak dovolacímu soudu znemožňuje, aby se přezkumem napadeného rozhodnutí, resp. konkrétní právní otázkou, na jejímž řešení rozhodnutí spočívá, mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 18. července 2017, sp. zn. 26 Cdo 2408/2017, či z 6. srpna 2019, sp. zn. 26 Cdo 1898/2019). K namítanému porušení základních práv a svobod dovolatele pak zbývá dodat, že bez právně relevantního vymezení předpokladu přípustnosti dovolání dovolacímu soudu nepřísluší, aby za dovolatele dovozoval či snad doplňoval absentující obligatorní náležitosti dovolání jen proto, že tvrdí, že došlo k porušení jeho ústavních práv; opačný postup by představoval zjevný exces, neboť by v takovém případě nebyla respektována právní reglementace dovolacího řízení a bylo by porušeno právo účastníků na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 14. června 2017, sp. zn. 30 Cdo 37/2017, z 29. března 2018, sp. zn. 23 Cdo 6092/2017, či z 28. července 2020, sp. zn. 33 Cdo 1867/2020).
S přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek dovolací soud uvádí, že tomuto požadavku dovolatel objektivně ani vyhovět nemohl, neboť v dovolání namítl pouze nedostatečná (a tudíž vadná) skutková zjištění a současně též vadu řízení. V tomto ohledu tedy neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., pak dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
Nad rámec řečeného dovolací soud dodává, že z důvodů vyložených v napadeném usnesení se dovolatel svým podáním doručeným soudu prvního stupně 19. srpna 2020 (viz č. l. 62 až 63 spisu) vskutku domáhal opětovného doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. září 2008, č. j. 25 C 206/2006-49 (viz rovněž jeho podání na č. l. 68 až 69 spisu), a nikoli určení neúčinnosti jeho doručení. Navíc nelze v uvedených souvislostech ani ztratit ze zřetele, že v rozhodnutích označený žalobce neexistuje, neboť již před zahájením řízení „o neúčinnost doručení“ zanikl výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce, a to již 15. srpna 2009.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 1. 2022
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu