ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.3177.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 3177/2021-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Václavem Růžičkou, advokátem se sídlem v Křemži, Náměstí 35, proti žalované A. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ivanou Schönovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, Chvalšinská 236, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 116/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna 2021, č. j. 19 Co 423/2021-80, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Václava Růžičky, advokáta se sídlem v Křemži, Náměstí 35, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, č. j. 19 Co 423/2021-80, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově (soud prvního stupně) ze dne 29. 9. 2020, č. j. 2 C 116/2020-23, kterým žalované uložil povinnost vyklidit a vyklizenou předat žalobci tam vymezenou bytovou jednotku do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování (že předmětný byt užívá na základě souhlasu žalobce), zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně) prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Pouze pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a jejich skutkové závěry odpovídají obsahu spisu.
Vytýká-li odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi námitkami a že své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, rovněž uplatnila takový jiný dovolací důvod. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.).
Způsobilý dovolací důvod (nesprávné právní posouzení) uplatnila dovolatelka námitkou, že odvolací soud v projednávané věci řádně neposoudil, zda výkon práva žalobce, který se domáhá vyklizení bytu, není v rozporu s dobrými mravy (resp. zneužitím práva) ve smyslu §2 odst. 3, §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovité věci sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností případu může projevit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§160 odst. 1 o. s. ř.) nebo zamítnutím žaloby; zamítnutí žaloby však má být až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona – viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení §2 odst. 3, §8 o. z. – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017).
Z obsahu dovoláním napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud při rozhodování přihlédl ke všem rozhodným skutečnostem a náležitě se zabýval také otázkou, zda v projednávané věci je dán důvod pro určení delší lhůty k vyklizení. Jeho závěry nelze považovat za zjevně nepřiměřené, přičemž právě pouze v případě jejich zjevné nepřiměřenosti by je bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Neshledal-li odvolací soud důvody pro určení delší lhůty k vyklizení, tím spíše pak nebyl dán důvod pro zamítnutí žaloby.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu