ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.3308.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 3308/2021-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) J. D., narozeného XY, b) I. D., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Michalem Hledíkem, advokátem se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, proti žalované E. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553/17, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 13 C 63/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. února 2021, č. j. 26 Co 230/2020-155, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 2 700 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám Mgr. Michala Hledíka, advokáta se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mělníku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 8. 2020, č. j. 13 C 63/2019-124, uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 1 o výměře 65 m 2 , nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. XY, obec XY, který je součástí pozemku parc. XY – zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území XY, obec XY, zapsaného na LV XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, a tento vyklizený předat žalobcům do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); zároveň rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 26 Co 230/2020-155, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a za neřešenou považovala otázku, zda je soud v řízení o vyklizení bytu vázán pravomocným platebním rozkazem ukládajícím žalované peněžité plnění (dlužné podnájemné) ve prospěch žalobců.
Výkladem ustanovení §135 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §159a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. při posouzení významu prejudiciální otázky vyřešené v jiném, svým předmětem souvisejícím řízení mezi týmiž účastníky, se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, uveřejněném pod č. 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 1031/2005, v němž zdůraznil, že pro soudy je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech závazný potud, pokud posuzuje jako předběžnou otázku mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím. V rozsudcích ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009, a ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, Nejvyšší soud dodal, že ustanovení §135 odst. 2 o. s. ř. je třeba v případě, že půjde o rozhodnutí soudu, vykládat v souvislosti s ustanovením §159a o. s. ř. a že posouzení předběžné otázky jiným soudem je tudíž pro soud závazné tehdy, když byla tato předběžná otázka řešena ve výroku rozhodnutí.
V daném případě bylo platebním rozkazem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 C 246/2019-39, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2019, rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 174 652 Kč, které představovalo dlužné podnájemné za období od srpna 2017 do července 2019 a dlužné zálohy na služby spojené s užíváním bytu za období od února do srpna 2019, jež byla dovolatelka povinna zaplatit žalobcům za užívání předmětného bytu. Odvolací soud postupoval v souladu se shora uvedenou judikaturou, jestliže z tohoto rozhodnutí vycházel a dovodil, že žalovaná porušila povinnost platit podnájemné a zálohy na služby spojené s podnájmem, což mělo za následek skončení podnájemního vztahu ke dni 7. 8. 2019.
Námitkou, že odvolací soud pochybil při zjišťování skutkového stavu, jestliže neprovedl důkazy, které žalovaná navrhovala, vytýká dovolatelka vady řízení, jež však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Protože dovolací soud neshledal důvod, proč by rozhodná právní otázka měla být posouzena jinak, dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 8. 3. 2022
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu