ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.3310.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 3310/2021-608
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce F. Š. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. et. Mgr. Janem Vobořilem, advokátem se sídlem v Praze, U Smaltovny 1115/32, proti žalovanému V. Š. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Veronikou Sluka, advokátkou se sídlem v Praze, Horňátecká 1772/19, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu a předání bytu žalobci do užívání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 391/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2021, č. j. 53 Co 85/2021-553, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.800 Kč k rukám Mgr. et. Mgr. Jana Vobořila, advokáta se sídlem v Praze, U Smaltovny 1115/32, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 5. 2021, č. j. 53 Co 85/2021-553, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 26. 8. 2020, č. j. 24 C 391/2016-479, ve spojení s usnesením ze dne 23. 11. 2020, č. j. 24 C 391/2016-493, kterým určil, že výpověď z nájmu tam blíže specifikovaného bytu ze dne 31. 10. 2016 je neoprávněná, uložil žalovanému povinnost předat žalobci předmětný byt do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Výrok, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, napadl žalovaný dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť závěr odvolacího soudu, že výpověď z nájmu předmětného bytu je neoprávněná, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci a dovolání proto není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Předně je třeba zdůraznit, že dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek; nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování (zejména ohledně obsahu výzev k odstranění závadného chování či protiprávního stavu, které měly předcházet výzvě ze dne 14. 10. 2016) a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Takový jiný dovolací důvod uplatnil rovněž námitkami, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo překvapivé, neboť tím odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou. K vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Pouze pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci, jejich skutkové závěry odpovídají obsahu spisu a rozsudkem odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jehož skutkové i právní závěry považoval za správné), mohl být žalovaný zklamán, nikoliv však překvapen.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněným pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na který odkázal jak odvolací soud, tak dovolatel), dospěl k závěru, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rozlišuje různé stupně intenzity porušení povinností nájemce a s tím související podmínky, za nichž může pronajímatel nájem bytu vypovědět. Poruší-li nájemce své povinnosti zvlášť závažným způsobem, tedy naprosto zásadně, může mu dát výpověď bez výpovědní doby (§2291 o. z.). Před tím, než přistoupí k podání výpovědi, ho však musí podle §2291 odst. 3 o. z. vyzvat, aby své závadné chování v přiměřené lhůtě odstranil (příp. odstranil protiprávní stav). Výzva je hmotněprávní podmínkou k podání výpovědi podle §2291 o. z., nemusí být písemná, musí však obsahovat specifikaci (popis) závadného chování (protiprávního stavu), a k nápravě musí pronajímatel nájemci stanovit přiměřenou dobu. Z obsahu výzvy musí být zřejmé, že jde o výzvu ve smyslu §2291 odst. 3 o. z. před tím, než bude nájemci dána výpověď z nájmu bytu, musí mít nejen obsahovou (totožnost vytýkaného jednání a skutkové vymezení výpovědního důvodu), ale i časovou souvislost s následnou výpovědí. Přiměřenost doby je přitom vždy nutné posuzovat individuálně s ohledem na závadné chování (protiprávní stav), které má být napraveno (odstraněno). Ze skutečnosti, že nájemce má být podle §2291 odst. 3 o. z. vyzván k odstranění závadného chování spočívajícího v porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem, také vyplývá, že k takovému porušení povinnosti musí dojít již v době podání výzvy a musí v ní být specifikováno (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1377/2021). Napraví-li nájemce své chování (protiprávní stav) v poskytnuté (přiměřené) době, výpovědní důvod pomine.
Od těchto závěrů se odvolací soud v napadeném rozsudku neodchýlil.
Oproti mínění dovolatele odvolací nedospěl k závěru, že by hmotněprávní výzva podle §2291 odst. 3 o. z. musela být učiněna jen písemnou formou, avšak s ohledem na učiněná skutková zjištění uzavřel, že ty, které předcházely výzvě ze dne 14. 10. 2016, nelze považovat za výzvy podle tohoto ustanovení, neboť neměly všechny náležitosti.
Není ani pochyb, že v návaznosti na charakter závadného chování (protiprávní stav) lze za přiměřenou dobu k nápravě ve smyslu ustanovení §2291 odst. 3 o. z. považovat v některých případech i žádost o okamžité upuštění od takového chování („ihned“, „okamžitě“) – např. vytýká-li pronajímatel nájemci, že nedodržuje pravidla obvyklá pro chování v domě či náležitý pořádek v domě či v bytě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4713/2017). Na této otázce však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatel vyzval žalobce, aby mu zpřístupnil byt, současně uvedl lhůtu (konkrétním datem, nikoliv označením „ihned“, „okamžitě“ apod.), do kdy tak má učinit, a posléze mu vypověděl nájem s tvrzením, že této výzvě nevyhověl. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) naproti tomu dospěl k závěru, že žalobce výzvě v přiměřené době vyhověl (byť později než dovolatel požadoval) a výpovědní důvod proto zanikl. Žalobce sdělil dovolateli závažné důvody, pro které nemůže ve stanoveném termínu byt zpřístupnit, a nabídl dva přiměřené náhradní termíny. Následně (byť až po podání předmětné výpovědi z nájmu) v jednom z nich také byt k prohlídce zpřístupnil.
Namítal-li dovolatel, že ve výzvě (i ve výpovědi) žalobce dále vyzval, aby mu dal „okamžitý“ souhlas s provedením rekonstrukce předmětného bytu, přehlíží, že žádná taková povinnost žalobci jako nájemci ze zákona (o. z.) nevyplývá, a není proto významné, jakou lhůtu mu k dání takovému souhlasu určil. Jak správně poukázal odvolací soud, zákon výslovně upravuje postup pronajímatele při úpravách a jiných změnách bytu nebo domu. Podle §2259 o. z. jde buď o úpravy, které může dělat bez souhlasu nájemce nebo o úpravy, které může dělat jen s jeho souhlasem – nedá-li nájemce takový souhlas, nejde o porušení jeho povinnosti. Navíc, ve vztahu k otázce, zda lhůta „okamžitě“ byla ve vztahu k danému výpovědnímu důvodu dobou přiměřenou, dovolatel neformuluje žádnou právní otázku (pouze polemizuje s právními závěry odvolacího soudu) a nevymezuje tak ani předpoklady přípustnosti dovolání.
Pro právní posouzení věci, zda výpověď, kterou dal žalovaný žalobci z nájmu bytu, je oprávněná, jsou významné pouze skutečnosti, které žalovaný jako pronajímatel vylíčil jednak ve výzvě (podle §2291 odst. 3 o. z.) předcházející výpovědi a jednak v samotné výpovědi. Jednání, které žalobci nevytýkal (ve výzvě, ve výpovědi), nemá pro závěr o oprávněnosti výpovědi žádný význam, stejně jako skutečnosti, které se staly až po doručení výpovědi.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 8. 3. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu