ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.3568.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 3568/2021-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné Letiště Praha, a. s. , se sídlem v Praze 6, K letišti 1019/6, IČO 28244532, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1525/39, proti povinnému A. Š. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni – Doubravce, V Malé Doubravce 1242/27, pro vyklizení pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn 64 EXE 1692/2020, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2021, č. j. 15 Co 475/2020-82, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 15 Co 475/2020-82, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 9. 10. 2020, č. j. 64 EXE 1692/2020-37, kterým zamítl návrh povinného (ze dne 19. 8. 2020) na zastavení exekuce.
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Vytýká-li povinný odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho námitkou, že oprávněná neprokázala podle §256 o. s. ř. přechod práva z exekučního titulu, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Ve skutečnosti totiž nevymezil otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, jak tvrdí v dovolání, ale vytýká mu jen, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.).
Pouze pro úplnost dovolací soud uvádí, že z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že nesplní-li oprávněný svou procesní povinnost doložit způsobem uvedeným v §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), přechod práva nebo povinnosti z exekučního titulu, je soud povinen mu poskytnout potřebné poučení a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu určí. Teprve poté, co oprávněný ani v dodatečné lhůtě přechod práv nebo povinností neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1073/96, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2824/2004). Protože v předmětné věci právní nástupnictví oprávněné vyplývá bez jakýchkoli pochybností z obsahu veřejně dostupného obchodního rejstříku, pak ačkoliv oprávněná nedoložila řádně (způsobem uvedeným v §36 odst. 4 exekučního řádu), že na ni přešla práva z exekučního titulu, a odvolací soud (soud prvního stupně) ji nevyzval, aby tak učinila (nesplnil svou poučovací povinnost), zatížil sice řízení vadou, tato vada však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rovněž samotná skutečnost, že oprávněná již v návrhu na zahájení exekučního řízení nedoložila právní nástupnictví způsobem uvedeným v §36 odst. 4 exekučního řádu, není důvodem pro zastavení exekuce.
Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zda na základě notářského zápisu sepsaného Mgr. Martinem Říhou, notářem se sídlem v Praze, dne 9. 10. 2020, došlo k právnímu nástupnictví na straně povinného (který tak již není vlastníkem materiálu, který má být v exekučním řízení z předmětných pozemků odstraněn).
Dovolateli lze sice přisvědčit, že tento notářský zápis byl sepsán až po vydání exekučního titulu, a proto soudu nic nebránilo se jím zabývat. Současně však nelze přehlédnout, že jeho obsahem je souhlasné prohlášení dovolatele a společnosti STAZ co., s. r. o., se sídlem v Berouně, Pražská 108/10, IČO 61680907, o zániku kupní smlouvy ze dne 28. 3. 2001 (předmětem prodeje byl materiál, jenž má být z daných pozemků odstraněn); tedy zánik závazkového vztahu dohodou smluvních stran (tzv. dissolucí).
S ohledem dobu uzavření kupní smlouvy se i dohoda o zrušení tohoto závazku řídí právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013 (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sen. zn. 29 ICdo 128/2018, uveřejněný pod č. 29/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle ustálené judikatury dohodu o zrušení závazku (§572 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013) je možné uzavřít pouze ve vztahu k závazku, který doposud nezanikl (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 331/2006, uveřejněné pod číslem 70/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože notářský zápis ze dne 9. 10. 2020 byl sepsán až poté, co došlo ke splnění závazku z předmětné kupní smlouvy (vlastnické právo bylo převedeno, kupní cena zaplacena), nemohla být platně uzavřena dohoda o zrušení závazku, a proto ani tato dohoda (která je obsahem notářského zápisu) nemůže být důvodem zastavení exekuce. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v konečném důsledku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci napadeného rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 3. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu