ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.3572.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 3572/2021-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Capital Apartments, s.r.o. , se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dlouhá 715/38, IČO: 03201864, zastoupené JUDr. Danielem Navrátilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 2132/47, proti žalované LOVERA s.r.o. , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Jungmannova 32/25, IČO: 05071496, zastoupené JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, o zaplacení částky 657.827,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 168/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2021, č. j. 16 Co 204/2021-93, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.600,- Kč k rukám JUDr. Daniela Navrátila, advokáta se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 2132/47, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti měnícímu (vyhovujícímu) rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2021, č. j. 16 Co 204/2021-93, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení z 18. července 2018, sp. zn. 26 Cdo 1792/2018, a z 16. března 2021, sp. zn. 26 Cdo 3797/2020).
Z tohoto pohledu pak dovolatelka v dovolání neuplatnila jediný (způsobilý) dovolací důvod, a to důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. Ve skutečnosti totiž použila nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění, a to především hodnocení důkazu nájemní smlouvou, kterou dne 9. října 2019 uzavřely žalobkyně jako nájemkyně a žalovaná (dovolatelka) jako pronajímatelka (dále jen „Smlouva“) ohledně tam specifikovaných prostor v tam označeném domě, tj. v daném případě skutková zjištění, která byla rozhodující pro posouzení platnosti odstoupení žalobkyně ze dne 25. března 2020 od Smlouvy. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou – s ohledem na znění Smlouvy a s přihlédnutím k vůli jejích účastnic v ní vyjádřené /viz čl. 1. bod 1.3 a jeho podbod 1.3.1 ve spojení s bodem (C) preambule Smlouvy, to vše i s přihlédnutím k výši nájemného sjednaného v čl. 4.1 a 4.2 Smlouvy/ – vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů), neboť odvolacím soudem učiněný výklad je zde – vzhledem ke koncepci Smlouvy a zejména uvedených článků a preambule Smlouvy v jejich vzájemné provázanosti jediný možný. Odvolacím soudem v tomto směru zjištěné skutečnosti tak jednoznačně mají oporu ve Smlouvě (s ohledem na již citovaná ujednání a její preambuli) a odpovídají tomu, co soudy z obdobných písemností běžně zjišťují. Jeho postup nelze pokládat za vadný, vykládal-li čl. 1. bod 1.3 a jeho podbod 1.3.1 ve spojení s bodem (C) preambule Smlouvy. Smlouvu je zapotřebí chápat jako celek a při výkladu nelze z její celkové koncepce vytrhávat pouze její část a vykládat ji izolovaně bez přihlédnutí k dalším jejím souvislostem. Odvolacím soudem zjištěný účel, pro nějž byly prostory pronajaty, má tudíž oporu ve Smlouvě a odpovídá i předmětu činnosti nájemce tak, jak je specifikován v čl. 1. bodu 1.3 ve spojení s podbodem 1.3.1. Zpochybnila-li proto dovolatelka správnost odvolacím soudem přijatého právního názoru o platnosti odstoupení od Smlouvy podle ujednání obsaženého v jejím čl. 9. bodu 9.3 Smlouvy (plnění Smlouvy je v důsledku vyšší moci obchodně nemožné) poukazem na to, jak měla být interpretována ujednání obsažená v čl. 1. bodu 1.3 a jeho podbodu 1.3.1 ve spojení s bodem (C) preambule Smlouvy, napadla správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena výhradně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy jakoby i jeho nákladový výrok II. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu