ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.382.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 382/2022-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce R. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 3458/2A, proti žalované L. Z., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Weiglem, advokátem se sídlem v Nových Dvorech 90, o 288.800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 42/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2021, č. j. 36 Co 220/2021-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.760 Kč k rukám JUDr. Josefa Weigla, advokáta se sídlem v Nových Dvorech 90, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 7. 10. 2021, č. j. 36 Co 220/2021-79, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 29. 1. 2021, č. j. 13 C 42/2020-49, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 288.800 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Předně je třeba zdůraznit, že zpochybňuje-li dovolatel právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména, zda účastníci uzavřeli dohodu o změně nájemní smlouvy v otázce výše nájemného), uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují žádný nesoulad a odpovídají obsahu spisu.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že „zakládá změnu smlouvy učiněné v písemné podobě jinou formou než písemnou“. Na otázce, zda byla při změně nájemní smlouvy (ne)dodržena písemná forma, však napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá, neboť odvolací soud se otázkou dodržení písemné formy s odkazem na §2237 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (podle nějž pronajímatel nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy), blíže nezabýval. Jeho odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019, je tak nepřípadný (navíc ani nejde o meritorní rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale jen usnesení o odmítnutí dovolání, tedy rozhodnutí, jenž věcně žádnou otázku řešit nemohlo).
V rozhodování dovolacího soudu považuje dovolatel za dosud neřešenou otázku, zda „lze platbu za služby spojené s nájmem považovat za nájemné“ a zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že částka 3.560 Kč měsíčně představuje nájemné. Činí tak zase prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jeho názoru z provedených důkazů soud zjistit. Uplatňuje tak opět dovolací důvod, který nemá k dispozici (srovnej ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.)
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 6. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu