ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.596.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 596/2022-248
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně GLOBAL CARE s.r.o. , se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, IČO 28454880, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze, Jankovcova 1518/2, proti žalované FINOX s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Hybernská 1271/32, IČO 26772981, zastoupené Mgr. Ivo Kroužkem, advokátem se sídlem v Praze, Kroftova 3370/20, o přezkum oprávněnosti výpovědi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 128/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2021, č. j. 53 Co 207/2021-214, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800 Kč k rukám Mgr. Iva Kroužka, advokáta se sídlem v Praze, Kroftova 3370/20, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala přezkumu oprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy uzavřené dne 2. 10. 2012 mezi ní jako nájemkyní a žalovanou jako pronajímatelkou, jejímž předmětem byl pronájem tam specifikovaných nebytových prostor v budově č. p. XY na adrese XY.
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 1. 2021, č. j. 64 C 128/2016-181, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. 53 Co 207/2021-214, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Po zopakování a doplnění dokazování upřesnil skutková zjištění soudu prvního stupně tak, že výpověď ze dne 29. 2. 2016, předaná k poštovní přepravě téhož dne, byla podle dodejky České pošty dodána žalobkyni dne 1. 3. 2016 a že její námitky datované dne 30. 3. 2016, předané podle podacího lístku k poštovní přepravě dne 1. 4. 2016, byly podle obálky od této písemnosti doručovány žalované dne 4. 4. 2016, což koresponduje i výpisu ze systému sledování poštovních zásilek týkajícího se této zásilky. Tvrdila-li žalobkyně, že námitky vznesla a doručila žalované již v březnu 2016, nebylo toto tvrzení provedenými důkazy i přes poučení, které jí bylo poskytnuto v průběhu jednání odvolacího soudu podle §118a odst. 1, 3 o. s. ř., prokázáno. Uzavřel, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ohledně včasného doručení námitek ve smyslu §2314 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a v souladu s §2314 odst. 2 o. z. její právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zaniklo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o zániku jejího práva žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi prostřednictvím procesních otázek, které fakticky poukazují na vady řízení (nepřezkoumatelnost a překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu) a zpochybňují zjištěný skutkový stav (vadné provedení dokazování a hodnocení důkazů) a přípustnost dovolání založit nemohou.
K námitkám dovolatelky lze pro úplnost uvést, že rozhodnutí není nepřezkoumatelné, jeho odůvodnění má náležitosti stanovené v §157 odst. 1, 2 o. s. ř., je v něm uvedeno, k jakému zjištění o jednotlivých skutečnostech odvolací soud dospěl, na základě jakých důkazů a jak tyto důkazy hodnotil.
Rozhodnutí není ani překvapivé, neboť rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 627/2014). Odvolací soud pak předestřel svůj názor na věc prostřednictvím poučení žalobkyně podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přičemž skutečnost, že námitky proti výpovědi jsou opožděné, uplatňovala žalovaná od počátku řízení.
Konečně lze dodat, že skutková zjištění odvolacího soudu nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy ani s obsahem spisu. Odvolací soud dospěl na základě opakování dokazování (dodejkou České pošty, podacím lístkem k poštovní přepravě, obálkou a výpisem ze systému sledování poštovních zásilek) při jednání dne 23. 9. 2021, že námitky byly žalované doručeny poštou 4. 4. 2016. Žalobkyně ani po poučení dle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. netvrdila, natož prokazovala, že námitky doručila dříve a osobně (srov. přepis zvukového záznamu jednání odvolacího soudu dne 23. 9. 2021). S tímto tvrzením přichází v rozporu s ustanovením §241a odst. 6 o. s. ř. až v dovolání. Z výpovědí slyšených svědků odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) žádné závěry nečinil, pouze podotkl, že se k otázce doručování námitek nevyjádřili. Jeho postup (ve vztahu k dovolatelkou namítanému „nezopakování“ důkazu) odpovídá (již) ustálené judikatuře Nejvyššího soudu vztahující se k výkladu §213 odst. 2, 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 4220/2019).
Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho nákladový výrok. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 6. 2022
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu