ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.761.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 761/2022-290
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně GLOBAL CARE s.r.o., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, IČO 28454880 , zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Jankovcova 1518/2, proti žalované FINOX s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Hybernská 1271/32, IČO 26772981, o 10.000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 80/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. 16 Co 349/2020-204, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 11. 2020, č. j. 16 Co 349/2020-204, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 10. 9. 2020, č. j. 14 C 80/2019-193, kterým zastavil řízení (pro nezaplacení soudního poplatku z žaloby), dále zastavil řízení o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků ze dne 5. 6. 2020 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Otázku, zda je soud povinen rozhodnout o návrhu podle §9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o soudních poplatcích“), usnesením i v případě, že neshledá předpoklady pro tento postup, a rozhodnutí doručit, posoudil odvolací soud (soud prvního stupně) v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
Ustálená praxe dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3115/2015, včetně rozhodnutí v něm citovaných) vychází z toho, že smyslem ustanovení §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, kdy poplatník soudního poplatku je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situaci, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. tak, že se mu osvobození nepřiznává. V usnesení ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1010/2021 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1110/22) - vydaném v jiném řízení mezi stejnými účastnicemi - Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru, že zvláštní usnesení podle §9 odst. 5 zákona o soudních poplatcích vydává soud (jak plyne výslovně ze znění tohoto ustanovení) pouze v případě, že jsou splněny podmínky uvedené v §9 odst. 4 písm. c) tohoto zákona, kdy k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nedojde. V opačném případě soud o návrhu na postup podle §9 odst. 4 písm. c) zákona soudních poplatcích rozhodne usnesením o zastavení řízení, jež účastníku doručí. Pro úplnost je možno dodat, že podle obsahu spisu žalobkyně netvrdila ani neosvědčila žádné relevantní skutečnosti, které měly vést soud prvního stupně k postupu podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.
Výtkou, že odvolací soud (soud prvního stupně) zastavil řízení o její opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků, aniž by ji předtím vyzval k doplnění a doložení nových, dosud neuplatněných skutečností, popř. změn v jejích majetkových poměrech, a tím porušil právo na (její) spravedlivý proces a zkrátil ji na jejích procesních právech, uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení by spočívalo rozhodnutí odvolacího soudu, ale jen namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám řízení, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
Pro úplnost je možno dodat, že řízení namítanou vadou ani netrpí. Žalobkyně, zastoupena advokátem, si musela být vědoma skutečnosti, že žádost o osvobození od soudních poplatků (navíc podanou dva měsíce po pravomocném zamítnutí její předchozí žádosti) je třeba náležitě odůvodnit, a to i s ohledem na dosavadní průběh řízení a vydaná rozhodnutí (její předchozí žádost byla zamítnuta, neboť uvedla neúplné informace o svých majetkových poměrech, navíc svá tvrzení neprokázala), jakož i další řízení vedená žalobkyní proti žalované (např. řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 63/2019 a sp. zn. 65 C 78/2019), v nichž rovněž žádala o osvobození od soudních poplatků. Navíc změnu ve svých poměrech nedoložila ani v odvolacím řízení, ačkoliv již z rozhodnutí soudu prvního stupně věděla, že tato skutečnost vedla k zastavení řízení o její opětovné žádosti.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 7. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu