ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.928.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 928/2022-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek pro dům XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, proti žalovanému P. R. , narozenému XY, bytem XY, o zaplacení 59.575 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 313/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2021, č. j. 26 Co 206/2021-69, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 26 Co 206/2021-69, odmítl odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 2. 8. 2021, č. j. 7 C 313/2020-55, kterým žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (nezastoupen advokátem) dovoláním, které není přípustné. Jednak směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“ [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], a navíc (i kdyby odvolání žalobce nebylo odvolacím soudem pro vady odmítnuto), by směřovalo proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudních poplatků [§238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Pro úplnost je třeba uvést, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání; pro závěr o poplatkové povinnosti dovolatele není významné, že dovolání není objektivně přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3794/2019). Ačkoli si je dovolací soud vědom, že odmítnutí dovolání zásadně předchází zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení poplatku (po předchozí výzvě k jeho zaplacení), dovolatele k zaplacení soudního poplatku nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v jiných řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá, když má za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od jeho placení.
Je přitom třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle §238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 6. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu