ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.1237.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 1237/2021-840
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně A. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Pražská 37/45, PSČ 301 00, proti žalovanému J. D. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Františkem Klímou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, PSČ 370 01, o zaplacení 9 583 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 142/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2020, č. j. 6 Cmo 4/2016-732, takto:
Vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2020, č. j. 6 Cmo 4/2016-732, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2015, č. j. 44 Cm 142/2004-539, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 7. 2015, č. j. 44 Cm 142/2004-539, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku 9 583 000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.) a žalobu co do částky 5 217 000 Kč zamítl (výrok IV.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku I. v rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit“ žalobkyni 9 583 000 Kč a ve výrocích II. a III. potvrdil (první výrok bod 1/), „ve výroku I. v rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení“ změnil tak, že žalobu co do zaplacení úroku z prodlení z částky 9 583 000 Kč od 4. 10. 2008 do zaplacení zamítl (první výrok bod 2/), a rozhodl o nákladech „odvolacího i dovolacího“ řízení (druhý výrok).
Proti prvnímu výroku bodu 1/ rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Současně navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Podle §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti nebo právní moci, se Nejvyšší soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 144/2018“), jakož i v usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (z nějž R 144/2018 výslovně vychází).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro odklad vykonatelnosti dovoláním napadených rozsudků, jak byly Nejvyšším soudem formulovány v R 144/2018.
Nejvyšší soud proto odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti) rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění (srov. bod 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu