ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.1247.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 1247/2022-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatele A. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Hadovky 564/3, PSČ 160 00, za účasti H. s. D. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, PSČ 370 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 8/2017, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 170/2018-233, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se návrhem doručeným soudu 6. 7. 2015 (upřesněným podáním z 10. 8. 2015 a podáním učiněným do protokolu dne 12. 4. 2017) domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady H. s. D. (dále jen „honební společenstvo“) o:
a/ schválení soudních výloh honebního společenstva,
b/ schválení stanov „ve znění přijatém honebním společenstvem dne 19. 6. 2015“, a
c/ vyslovení souhlasu s uzavřením smlouvy o pronájmu honitby (dále jen „usnesení valné hromady“).
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 1. 2018, č. j. 13 Cm 8/2017-187, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (výrok I.) a uložil navrhovateli nahradit náklady řízení honebnímu společenstvu (výrok II.).
[3] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v části výroku I. změnil tak, že usnesení o schválení soudních výloh honebního společenstva není usnesením valné hromady, a ve zbytku výrok I. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatel poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu týkající se nikoli řádného svolání valné hromady honebního společenstva, konkrétně na závěry vyslovené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1579/2005, a ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4005/2011, a usneseních Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2026/2006, a ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5185/2007, a předkládá dovolacímu soudu (jako dovolacím soudem dosud neřešenou) otázku, „jak se do těchto závěrů promítne neexistence seznamu členů honebního společenstva“.
[7] Brojí-li takto dovolatel proti závěru odvolacího soudu, který konstatoval, že valná hromada honebního společenstva byla svolána řádně, vycházeje (i) z toho, že honební společenstvo řádně vedlo seznam členů, který obsahoval aktuální údaje o jeho členech, pak (nepřípustně) zpochybňuje skutkové závěry, na jejichž základě odvolací soud vybudoval své právní posouzení věci (a uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, který od 1. 1. 2013 nemá k dispozici).
[8] Odkazuje-li dovolatel v této souvislosti na důkaz (audio záznam valné hromady), který nebyl v dosavadním řízení (pro nadbytečnost) proveden, rozporuje hodnocení důkazů odvolacím soudem, které však (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
[9] V souvislosti se změnou stanov honebního společenstva předkládá dovolatel (posuzováno podle obsahu dovolání) Nejvyššímu soudu dvě (podle jeho názoru) dovolacím soudem dosud neřešené otázky, a to:
1/ v návaznosti na článek 9 stanov (ve znění „H. s. D., jako držitel honitby, ji pronajímá až do doby jiného rozhodnutí.“) předkládá otázku „jak by postupovalo honební společenstvo v případě, že by se honitbu nepodařilo pronajmout a současně by se nepodařilo přijmout jiné rozhodnutí, když pro přijetí rozhodnutí o způsobu využití honitby zákon vyžaduje souhlas ¾ přítomných?“,
2/ v návaznosti na článek 8 odst. 4 stanov (ve znění „Honební výbor na základě pověření valné hromady rozhoduje o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby.“) překládá otázku, zda je možné přijmout rozhodnutí valné hromady honebního společenstva ve smyslu §21 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění účinném do 28. 7. 2016 (dále jen „zákon o myslivosti“), prostřednictvím změny stanov.
[10] Žádná z dovolatelem předestřených otázek přípustnost dovolání nezakládá.
[11] Otázkou uvedenou pod bodem 1/ se odvolací soud nezabýval (je ryze hypotetické povahy). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tudíž na jejím vyřešení nezávisí.
[12] Při formulaci otázky uvedené pod bodem 2/ dovolatel pomíjí skutečnost, že odvolací soud nedovodil, že by honební společenstvo rozhodnutím o změně stanov přeneslo působnost valné hromady honebního společenstva rozhodovat o způsobu využití honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby, na honební výbor, nýbrž uzavřel, že příslušné ujednání stanov „přepisuje“ do stanov zákonnou úpravu [o způsobu využití honitby rozhoduje valná hromada, ledaže přijme rozhodnutí o tom, že tuto působnost přenáší na honební výbor – srov. §21 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona o myslivosti]. Ani na vyřešení této otázky tak napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.
[13] Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud podotýká, že výklad příslušného ujednání stanov honebního společenstva učiněný odvolacím soudem je v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanoveními §555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněného pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[14] A konečně dovolání není přípustné ani pro řešení námitek dovolatele ohledně střetu zájmů osob hlasujících na valné hromadě a jejich zástupců, neboť dovolatel ve vztahu k těmto námitkám nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), jíž dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu