ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.1371.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 1371/2022-591
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Melantrichova 477/20, PSČ 110 00, proti žalovanému T. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Terezou Coufalovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze, Nad Sokolovnou 41/7, PSČ 147 00, o zaplacení 1.273.169,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 94/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 230/2020-559, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 9. 12. 2010 (změněnou podáním z 18. 10. 2012) domáhala po žalovaném zaplacení 1.273.169,50 Kč z titulu náhrady škody způsobené porušením povinností při výkonu funkce jednatele žalobkyně.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2020, č. j. 81 Cm 94/2011-518, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 202.169,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 10. 12. 2010 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení 1.071.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalovanému v částce 169.332 Kč (výrok III.), rozhodl o znalečném (výrok IV.) a zavázal účastníky zaplatit náklady znaleckého posudku České republice – Městskému soudu v Praze (výrok V.).
[3] K odvolání žalobkyně a žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“ či „občanský soudní řád“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatel brojí proti postupu soudu prvního stupně (potvrzenému odvolacím soudem), který dospěl k závěru, že žalovanému od žalobkyně příslušela na úhradu jeho hotových nákladů měsíčně částka 8.000 Kč a nikoliv částka 12.000 Kč (jak soud prvního stupně rozhodl v předchozím [později zrušeném] rozsudku), aniž by dovolatele o této změně jeho „právního názoru“ poučil. Tímto postupem dle názoru dovolatele založil soud prvního stupně rozpor s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (konkrétně se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 371/2019, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2854/2006, a ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002).
[7] Tato námitka dovolání přípustným nečiní.
[8] Dovolatelem citovaná judikatura není přiléhavá [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 371/2019, se zabývá opomenutými důkazy, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2854/2006, a ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, se jednak zabývaly otázkou, zda poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. je směřována i vůči účastníku zastoupenému advokátem, a jednak tato rozhodnutí vycházejí ze znění občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, kdy bylo dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání možné podat i z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci]. Podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zatímco vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samostatným dovolacím důvodem, ale Nejvyšší soud k nim přihlíží z úřední povinnosti pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel tedy touto námitkou uplatňuje (posuzováno podle obsahu) jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (a nepředkládá tak Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí).
[9] Závěrem dovolatel brojí proti skutečnosti, že soud prvního stupně (jehož rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem) údajně nerozhodl o tom, že dovolateli spolu s odměnou za výkon funkce jednatele a náhradou hotových výdajů náleží i náhrada zákonných odvodů na zdravotní a sociální pojištění, čímž dle názoru dovolatele zatížil své rozhodnutí rozporem s rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2019, č. j. 2 Ads 180/2017-27, ze dne 7. 3. 2018, č. j. 1 Ads 419/2017-28, a ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 As 11/2004-71.
[10] Ani tato námitka dovolání přípustným nečiní.
[11] Jak se podává z vyjádření znalkyní učiněném na jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2020, odměna přiznaná dovolateli rozsudkem soudu prvního stupně byla tzv. „hrubá“ a zahrnovala tedy i povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění. Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy v rozporu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu není.
[12] O návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud (bez zbytečného odkladu) o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní). K tomu viz obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017.
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu