ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.1647.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 1647/2022-684
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce J. N. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, proti žalovanému Bytovému družstvu XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Davidem Satke, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1047/17, PSČ 110 00, o zaplacení 2.187.174 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 77/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 376/2020-634, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 376/2020-634, v prvním výroku v bodu 2. a ve druhém výroku, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 9. 2020, č. j. 38 Cm 77/2016-591, ve výroku I. v částce 1.525.239,62 Kč s příslušenstvím a ve výroku III., se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci dne 6. 10. 2016 se žalobce domáhá zaplacení vypořádacího podílu ve výši 2.046.098 Kč a vrácení částek, které vložil do nedělitelného a úvěrového fondu žalovaného (dále též jen „žalovaný“ nebo „družstvo“) ve výši 141.076 Kč s příslušenstvím. Na prvním jednání soudu konaném dne 16. 10. 2017 uplatnil žalovaný kompenzační námitku (doplněnou podáním doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci dne 15. 11. 2017) v celkové výši 2.152.694 Kč, neboť žalobce užíval od listopadu 2007 do února 2015 bez právního důvodu byty č. 1161/5 a 1162/14.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 9. 9. 2020, č. j. 38 Cm 77/2016-591, uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.590.176,22 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 596.997,78 Kč s příslušenstvím (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.) a o vrácení části zálohy (výrok IV.).
[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když jeho předchozí rozsudek ze dne 16. 4. 2018, č. j. 38 Cm 77/2016-219, odvolací soud k odvolání žalobce i žalovaného zrušil usnesením ze dne 5. 11. 2019,č. j. 6 Cmo 67/2019-307, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Ve svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně mimo jiné z toho, že:
1) Dne 20. 3. 2007 žalobce podal písemnou přihlášku o členství v družstvu. Téhož dne byl rozhodnutím předsedy družstva přijat za člena družstva pod členským číslem 46 a zároveň byla mezi žalobcem a družstvem uzavřena smlouva o přidělení družstevní jednotky, jež opravňovala žalobce užívat byt č. 1162/14 a obsahovala závazek žalobce uhradit žalovanému základní členský vklad ve výši 2.500 Kč a další členský vklad ve výši 2.319.968 Kč, a to ve 240 měsíčních splátkách po 9.666,53 Kč.
2) Dne 26. 6. 2006 uzavřeli P. H. (dále též jen „P. H.“) a žalovaný smlouvu o přidělení družstevní jednotky, jež opravňovala P. H. užívat byt č. 1161/5 a obsahovala závazek P. H. jako člena družstva uhradit žalovanému základní členský vklad ve výši 2.500 Kč a další členský vklad ve výši 1.251.000 Kč, a to ve 240 měsíčních splátkách po 5.212,50 Kč.
3) Dne 25. 3. 2007 došlo k převodu členských práv a povinností včetně práva užívat družstevní byt č. 1161/5 z P. H. na žalobce.
4) Dne 30. 9. 2014 zaniklo členství žalobce v družstvu v důsledku vystoupení žalobce z družstva.
5) Dne 23. 2. 2015 žalobce vyklidil byt č. 1161/5, který do té doby užíval.
6) Předžalobní výzvou ze dne 4. 8. 2016 vyzval žalobce žalovaného, aby mu uhradil „na vypořádací podíl částku ve výši 2.000.018 Kč a vrátil mu plnění do fondů družstva v celkové výši 210.955 Kč“.
7) Dne 10. 1. 2018 adresoval žalovaný žalobci výzvu k zaplacení částky „2.106.462 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání bytu č. 1162/14 a bytu č. 1161/5 bez právního důvodu za období od listopadu 2007 do února 2015“.
8) Podle předpisů plateb platil žalobce žalovanému v souvislosti s užíváním bytu č. 1162/14 „na další členský vklad“ a do „úvěrového fondu“ od listopadu 2007 do října 2008 částku 17.192 Kč, od listopadu 2008 do října 2009 částku 18.077 Kč, od listopadu 2009 do října 2010 částku 15.474 Kč, od listopadu 2010 do října 2011 částku 15.324 Kč, od listopadu 2011 do prosince 2012 částku 15.202 Kč a od ledna 2013 do srpna 2014 částku 14.979 Kč. Žalobce zaplatil žalovanému na těchto platbách celkem 1.305.212 Kč.
9) Na další členský vklad v souvislosti s užíváním bytu č. 1162/14 zaplatil žalobce žalovanému 82 měsíčních splátek od listopadu 2007 do srpna 2014, každou ve výši 9.666,53 Kč. Celkem tak uhradil 792.655 Kč.
10) Podle předpisů plateb platil žalobce žalovanému v souvislosti s užíváním bytu č. 1161/5 „na další členský vklad“ a do „úvěrového fondu“ za měsíc listopad a prosinec 2007 částku 8.202 Kč, od ledna 2008 do prosince 2008 částku 9.252 Kč, od ledna 2009 do října 2010 částku 9.728 Kč, od listopadu 2010 do listopadu 2011 částku 8.247 Kč, od prosince 2011 do prosince 2012 částku 8.181 Kč a od ledna 2013 do srpna 2014 částku 8.061 Kč. Žalobce zaplatil žalovanému na těchto platbách celkem 702.402 Kč.
11) Na další členský vklad v souvislosti s užíváním bytu č. 1161/5 zaplatil žalobce žalovanému 82 měsíčních splátek od listopadu 2007 do srpna 2014, každou ve výši 5.212,50 Kč. Celkem tak uhradil 427.425 Kč.
12) Podle znaleckého posudku Ing. Jaroslava Svobody ze dne 19. 12. 2017, č. 6211-142/2017, ve znění dodatků ze dne 1. 4. 2018, č. 6211-142a/2017 a č. 6211-142b/2017, a též doplněného při výslechu znalce na jednání soudu konaném dne 16. 4. 2018, činila měsíční „obvyklá výše nájemného u bytu č. 1162/14“ v roce 2007 částku 10.200 Kč, v roce 2008 částku 10.210 Kč, v roce 2009 částku 10.860 Kč, v roce 2010 částku 11.100 Kč, v roce 2011 částku 11.210 Kč, v roce 2012 částku 11.320 Kč, v roce 2013 částku 11.600 Kč, v roce 2014 částku 12.070 Kč a v roce 2015 částku 12.200 Kč. Od 1. 1. 2007 do 23. 2. 2015 činilo obvyklé nájemné u tohoto bytu celkem 983.081 Kč.
13) Podle znaleckého posudku Ing. Jaroslava Svobody ze dne 19. 12. 2017, č. 6211-142/2017, ve znění doplnění ze dne 1. 4. 2018, činila měsíční „obvyklá výše nájemného u bytu č. 1161/5“ v roce 2007 částku 6.430 Kč, v roce 2008 částku 6.590 Kč, v roce 2009 částku 6.860 Kč, v roce 2010 částku 7.000 Kč, v roce 2011 částku 7.420 Kč, v roce 2012 částku 7.570 Kč, v roce 2013 částku 7.750 Kč, v roce 2014 částku 7.940 Kč a v roce 2015 částku 7.970 Kč. Od 1. 1. 2007 do 23. 2. 2015 činilo obvyklé nájemné u tohoto bytu celkem 640.937 Kč.
14) Podle znaleckého posudku Ing. Blanky Vorlíčkové ze dne 4. 3. 2020, č. 155/3/2020/1, ve znění dodatku ze dne 15. 4. 2020, doplněného při výslechu znalkyně na jednání soudu konaném dne 5. 6. 2020 (dále též jen „znalecký posudek“), činila ke dni 30. 9. 2014 „skutečná (tržní) hodnota družstevního podílu žalobce“ 4.005.978 Kč. Po odečtení dosud nesplaceného dalšího členského vkladu činila tržní hodnota družstevního podílu žalobce 1.655.170 Kč.
15) Podle znaleckého posudku 1. Znalecké a. s. ze dne 28. 5. 2020, č. 2411-046-2020/3/2020/1, žalobce splnil vkladovou povinnost co do výše 595.817 Kč, a to vzhledem k anuitnímu splácení úvěru žalovaným, když žalobce zaplatil celkem 2.007.614 Kč a úrok z této částky činil 1.411.797 Kč. Tržní hodnotu družstevního podílu žalobce nebylo možno určit pro nedostatek relevantních zdrojů, avšak podle údajů vyplývajících z účetní závěrky a vzhledem k výši „podílu žalobce“, jež činí 1,49 %, lze dospět k závěru, podle něhož činí výše vypořádacího podílu žalobce 419 Kč.
16) Protože stanovy žalovaného ze dne 21. 9. 2009 jsou nicotné (což je soudu známo z úřední činnosti) a stanovy ze dne 29. 8. 2014 na žalobce „nedopadají“, neboť z družstva vystoupil pro nesouhlas s nimi, upravují vztah mezi žalobcem a žalovaným stanovy ze dne 15. 2. 2006 (dále jen „stanovy“).
17) Podle čl. 16 stanov žalovaného „člen může z družstva vystoupit na základě písemného oznámení, a to z jakéhokoli důvodu nebo i bez uvedení důvodu. Členství zaniká uplynutím doby dvou měsíců“.
18) Podle čl. 21 stanov „vypořádací podíl se rovná u člena, který dosud není vlastníkem přidělené jednotky, již splacenému dalšímu členskému vkladu, od kterého se odečte manipulační poplatek ve výši 1.000 Kč a dále částka odpovídající souhrnné výši plateb, které by byl člen povinen zaplatit do fondu členských podílů a do úvěrového fondu, kdyby jeho členství nezaniklo, a jejichž splatnost by nastala v době od zániku členství do dne vzniku nároku na výplatu vypořádacího podílu, a dále částka odpovídající nájemnému, které by za užívání jednotky platil nájemce – nečlen družstva, za dobu od převzetí do předání jednotky. Nárok na výplatu tohoto vypořádacího podílu vznikne bývalému členovi dnem následujícím po dni, kdy příslušná jednotka bude přidělena jinému členovi družstva a ten zaplatí v plné výši tu část dalšího členského vkladu, která měla být do té doby zaplacena bývalým členem podle příslušné smlouvy o přidělení jednotky, nikdy však ne dříve, než bývalý člen uvolní a předá zpět vyklizenou jednotku“.
19) Podle čl. 34 stanov se nedělitelný fond nesmí použít za trvání družstva k rozdělení mezi členy.
[5] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení částky 2.046.098 Kč s příslušenstvím „je částečně po právu, a to co do částky ve výši 1.655.170 Kč“ s příslušenstvím.
[6] Podle soudu prvního stupně náleží žalobci v souladu s §748 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], vypořádací podíl nejméně ve výši 1.225.080 Kč, sestávající ve vztahu k bytu č. 1162/14 ze zaplaceného základního členského vkladu ve výši 2.500 Kč a dalšího členského vkladu ve výši 792.655 Kč a ve vztahu k bytu č. 1161/5 ze zaplaceného základního členského vkladu ve výši 2.500 Kč a dalšího členského vkladu ve výši 427.425 Kč.
[7] Přestože stanovy žalovaného obsahují v čl. 21 způsob výpočtu vypořádacího podílu, soud uzavřel, že v případě postupu podle tohoto článku „by byla výše vypořádacího podílu žalobce nulová“, a proto jej „nelze aplikovat“. Soud dále uvedl, že výše vypořádacího podílu má odpovídat skutečné tržní hodnotě družstevního podílu. Žalobci proto náleží vypořádací podíl ve výši 1.655.170 Kč, jenž je reálnou tržní hodnotou jeho družstevního podílu, určenou znaleckým posudkem. Soud nevycházel ze znaleckého posudku zpracovaného 1. Znaleckou a. s., neboť „neobsahoval určení skutečné (tržní) hodnoty družstevního podílu žalobce“, a proto nebyl „pro rozhodnutí ve věci využitelný“.
[8] Ohledně uplatněného nároku žalobce na vrácení plnění do nedělitelného a rizikového fondu žalovaného ve výši 141.076 Kč soud prvního stupně uzavřel, že tento „nárok není po právu“. Podle soudu „z povahy určení prostředků v těchto fondech lze dovodit, že příspěvky do těchto fondů nebyly vratné, když mimořádný příspěvek do úvěrového fondu měl sloužit na pokrytí nákladů na tzv. dluhovou službu vzniklých do uzavření smlouvy o přidělení družstevní jednotky, a když prostředky v nedělitelném fondu (dle současné právní úpravy v rezervním fondu) slouží k pokrytí ztrát žalovaného, a navíc rozdělení prostředků složených do nedělitelného fondu mezi členy za trvání družstva výslovně zakazovalo ujednání v čl. 34 stanov“.
[9] Soud se zabýval též kompenzační námitkou žalovaného, kterou posoudil jako „částečně akceptovatelnou“. Podle provedeného dokazování žalobce nezaplatil žalovanému příspěvek do fondu členských podílů a do úvěrového fondu za měsíc září 2014, dlužil tak žalovanému na těchto platbách částku 23.040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1.113,78 Kč. Žalobce též užíval byt č. 1161/5 od 1. 10. 2014 do 23. 2. 2015 bez právního důvodu, čímž žalovanému vznikla pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 40.840 Kč. Skutečnost, že by „žalobce užíval v době od 1. 10. 2014 do 23. 2. 2015 bez právního důvodu i byt č. 1162/14“, nebyla prokázána. Na základě „kompenzační námitky žalovaného (v celkové uznané výši 64.993,78 Kč) došlo k zápočtu těchto pohledávek na pohledávku žalobce z titulu nároku na vypořádací podíl“ a to ke dni „25. 5. 2014, kdy se stala splatnou pohledávka žalobce z titulu nároku na vypořádací podíl, a pohledávky se staly způsobilými k započtení“. Promlčení nároků žalovaného uplatněných kompenzační námitkou soud k námitce žalobce neshledal.
[10] Soud prvního stupně z výše uvedených důvodů uzavřel, že „žaloba je důvodná jen částečně co do částky ve výši 1.590.176,22 Kč“ s příslušenstvím.
[11] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá „rovněž v požadavku na zaplacení částky 64.936,60 Kč s příslušenstvím“ (první výrok bod 1.), ve zbývajícím rozsahu výrok I. potvrdil (první výrok bod 2.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[12] Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobci náleží (v souladu s §748 z. o. k.) vypořádací podíl ve výši 1.655.170 Kč. Tuto cenu stanovila znalkyně Ing. Blanka Vorlíčková ve znaleckém posudku jako tržní s „ohledem na ceny družstevních podílů v daném místě a čase, když předmětný podíl se z hlediska skutečností významných pro stanovení jeho ceny nelišil od jiných v místě a čase prodávaných podílů“. Proto odvolací soud konstatoval, že „jestliže znalec se znalostí věci stanoví tržní cenu práv (podílu v družstvu) bydlícího člena družstva, nemá ani odvolací soud … důvodu pochybovat o této znalecky stanovené ceně“. Tržní cena sice přesahuje rozsah splněné vkladové povinnosti žalobce, avšak podle odvolacího soudu „tento mírný cenový rozdíl nepřípustným způsobem nezvýhodňuje žalobce ani neznevýhodňuje žalovaného, jenž může nakládat s uvolněným bytem…“.
[13] Námitka žalovaného, podle níž měla být výše vypořádacího podílu žalobce stanovena tak, že „se měl vypočíst poměr doposud splacené povinnosti k dalšímu členskému vkladu a tímto poměrem je nutno následně vynásobit celkovou hodnotu podílu se splacenou anuitou zjištěnou znalkyní, což činí 668.163,33 Kč“, podle odvolacího soudu nemůže zpochybnit závěry uvedené ve znaleckém posudku. K tomu odvolací soud dále uvedl, že „se neztotožňuje s postupem žalovaného, jenž vůči členům družstva vystupuje jako úvěrující hypoteční banka vyžadující velmi složité (z hlediska výpočtu) anuitní splácení hypotečního úvěru… Bez opory ve stanovách nebo v zákoně nelze vztahy družstva vůči hypoteční úvěrové bance přenášet automaticky na členy družstva…“. Nelze tak souhlasit s tím, aby žalovaný z důvodu svých závazků vůči bance odmítl vyplatit vypořádací podíl žalobci. Proto nelze ani vycházet ze znaleckého posudku zpracovaného 1. Znaleckou a. s., neboť nedůvodně vychází z „žalovaného nesprávného smluvně nepodloženého předpokladu o anuitním splácení dalšího členského vkladu žalobcem“.
[14] Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož „platba označená v předpisu plateb jako ‚hypotéka – byt‘ … zahrnovala částku ve výši přibližně 60 % předepsané částky jako pravidelnou měsíční splátku do fondu členských vkladů na další členský vklad“. V případě bytu č. 1161/5 se jednalo o 5.212,50 Kč (1.251.000 Kč/240) a v případě bytu č. 1162/14 se jednalo o 9.666,53 Kč (2.319.968 Kč/240). Zbylá část byla „měsíční platba do úvěrového fondu“.
[15] Podle odvolacího soudu neobstojí ani čl. 21 stanov žalovaného, neboť „vypořádací podíl vypočítává jako nulový, vzdor splnění vkladové povinnosti žalobce a jeho právního předchůdce … v rozsahu přesahujícím částku 1.200.000 Kč“. Zákon však neumožňuje, „aby výše vypořádacího podílu … byla určena na základě stanov částkou nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti“. Odvolací soud tak „neshledává takovéto ustanovení stanov platným, a to pro rozpor stanov v této části s kogentním ustanovením zákona (§748 odst. 1 z. o. k.)“.
[16] Odvolací soud pak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl též k závěru, podle něhož žalobce užíval byt č. 1162/14 v období od 1. 10. 2014 do 23. 2. 2015 „bez právního důvodu a bez placení obvyklého nájemného“. Skutečnost, že byt č. 1162/14 „vrátil žalovanému ihned po té, co dne 30. 9. 2014 skončilo jeho členství“, žalobce nedoložil. Proto odvolací soud žalobu zamítl „rovněž v požadavku na zaplacení částky 64.936,60 Kč s příslušenstvím“, jež odpovídá žalobcem získanému bezdůvodnému obohacení.
[17] Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku bodu 2. a v navazujícím druhém výroku o náhradě nákladů řízení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících otázek hmotného práva, a to:
1) „zda je v případě, kdy stanovy neurčují způsob výpočtu vypořádacího podílu (ať už absencí úpravy nebo v důsledku její neplatnosti) nutné postupovat podle ustanovení §748 odst. 2 z. o. k. a stanovit vypořádací podíl tak, že je roven výši splněného členského vkladu“,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu,
2) „zda lze při stanovení tržní hodnoty družstevního podílu při nesplaceném dalším členském vkladu odhlédnout od povinnosti splácet další členský vklad za podmínek ve smlouvě o přidělení jednotky a odvozovat hodnotu družstevního podílu pouze od tržní hodnoty bytové jednotky“,
3) „zda je možné do vypořádacího podílu zahrnout platby do úvěrového fondu“, a
4) „zda je možné výkladem ustanovení ohledně výpočtu vypořádacího podílu dospět k právním závěrům, které povedou k předlužení bytového družstva a znemožní jeho fungování“,
které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny.
[18] Dovolatel má za to, že se soudy odchýlily od §748 odst. 2 z. o. k. a též od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, když žalobci přiznaly jako vypořádací podíl částku 1.525.239,62 Kč, přestože „měl činit nejvýše částku odpovídající splacenému členskému vkladu, což v daném případě odpovídá výši 1.225.080 Kč“. Kromě toho dovolatel uvádí, že ve znaleckém posudku není zjištěná cena za m 2 snížena „o minimálně 10 %“, což je „standardní ponížení v případě družstevních bytů“. Při tomto snížení činí „výsledná tržní hodnota družstevního podílu nikoli 1.650.170 Kč, ale 1.279.262,73 Kč“. Podle dovolatele je tak zjevné, že „metoda zjištění vypořádacího podílu odkazem na míru splnění členského vkladu byla v projednávaném případě spravedlivá a soudy neměly důvod se od této metody odchýlit“.
[19] Dovolatel dále namítá, že „nedílnou součástí družstevního podílu“ je též „povinnost hradit pravidelné splátky obsahující náklady na dluhovou službu“. Pokud soudy tuto povinnost nezohlednily při posouzení jeho tržní hodnoty, je jejich rozhodnutí „nesprávné a nespravedlivé“. Podle dovolatele nelze provést výpočet vypořádacího podílu tak, že se od tržní hodnoty družstevního podílu odečte výše dalšího členského vkladu, jež dosud nebyla zaplacena, nýbrž má být proveden tak, že „se vypočte poměr doposud splacené povinnosti k dalšímu členskému vkladu a tímto poměrem se následně násobí celková“ tržní hodnota družstevního podílu.
[20] Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem soudů, podle něhož „jednotlivé měsíční platby žalobce zahrnovaly vždy stejnou část na další členský vklad a rozdíl mezi touto částkou a uhrazenou platbou byl plněním do úvěrového fondu na úhradu nákladů úvěrového financování“. Od počátku řízení předkládá dovolatel „jednoznačné argumenty a důkazy“, že se mezi ním a žalobcem jednalo o „anuitní splácení“ (každý měsíc je „hrazena pevná platba a poměr splátky jistiny a úroku se mění tak, že na začátku většinu platby tvoří splátka úroků a s postupem času se zvyšuje míra splátek jistiny na úkor snižující se výše úroků“), neboť „stejným způsobem … jsou spláceny investiční úvěry dovolatele“. Pokud by do vypořádacího podílu byly zahrnuty i zaplacené úroky, dostal by se dovolatel „nevyhnutelně do předlužení, čímž by byli poškozeni zbývající členové družstva“. Nadto je „nemravné“ chtít po dovolateli, aby vrátil úroky, které již zaplatil věřiteli, zvláště v situaci, v níž „žalobce byl členem dovolatele a podílel se“ na jeho rozhodnutích, „včetně otázek financování“. Dovolatel má proto za to, že soudy mohly vycházet ze znaleckého posudku 1. Znalecké a. s., který „zohledňuje uzavřené smluvní dokumenty a skutečné platby hrazené žalobcem“, a podle něhož činí „výše splněné vkladové povinnosti žalobce k 30. 9. 2014“ 595.817 Kč.
[21] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[22] Žalobce ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl, popř. aby je zamítl.
[23] Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem formulované otázky určení výše vypořádacího podílu člena bytového družstva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, zčásti přijaté až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu.
[24] Podle §748 z. o. k. stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu (odstavec první). Neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu (odstavec druhý). Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, ledaže stanovy určí něco jiného (odstavec třetí).
[25] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Je třeba vzít v potaz specifickou povahu bytového družstva. Základním účelem tohoto typu obchodní korporace je (a bylo i dříve) zajištění bytových potřeb svých členů (§727 odst. 1 z. o. k.). Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu, přičemž družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§736 z. o. k.).
2) Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je – na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních korporací – zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Obecně přitom jde o základní životní potřebu jednotlivce, jíž zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu.
3) Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní cena, kterou musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu.
4) Zánik účasti v bytovém družstvu bez právního nástupce znamená ztrátu vlastnictví družstevního podílu; ten jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Může jej pronajmout jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva (za adekvátní členský vklad – viz §733 z. o. k.) či byt (bytovou jednotku) prodat.
5) S ohledem na výše popsaný základní důvod nabývání účasti v bytových družstvech by měl mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že investice, již do zajištění bydlení vložil, zůstane zachována. A to bez ohledu na to, zda účast v bytovém družstvu nabývá originárně (za členský vklad) či derivativně (zpravidla za úplatu zaplacenou za nabývaný družstevní podíl). Tedy, že o tuto investici nebude připraven ani tehdy, zanikne-li jeho účast v bytovém družstvu bez právního nástupce. Zachování této rozumné míry jistoty je přitom i ve veřejném zájmu, neboť má význam pro stabilitu a transparentnost trhu s byty.
6) Současně platí, že není rozumného (spravedlivého) důvodu, pro který by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Opačný výklad by – právě s ohledem na účel účasti v bytovém družstvu – vedl k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva k družstevnímu podílu, jež je chráněno čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Řečené platí i obráceně; člen bytového družstva by neměl na zániku své účasti bez právního nástupce profitovat na úkor družstva (a tím i ostatních členů bytového družstva).
7) Nejvyšší soud proto uzavírá, že právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce, a bytovým družstvem je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.
8) S ohledem na možnosti, jež bytové družstvo může využít při nakládání s „uvolněným“ bytem, bude mít zpravidla zánik účasti člena bytového družstva bez právního nástupce na toto družstvo hospodářsky neutrální dopad. Odůvodněné náklady, které družstvu vzniknou při naložení s „uvolněným“ podílem, se zohlední při určení výše vypořádacího podílu.
9) Ve světle tohoto obecného pravidla je pak nutno vykládat ustanovení §748 z. o. k. a musí je respektovat i případná odchylná úprava ve stanovách bytového družstva.
10) Odpovídá-li členský vklad zaplacený za originární nabytí družstevního podílu skutečné (tržní) hodnotě tohoto podílu, lze aplikovat pravidlo §748 odst. 2 z. o. k. doslovně. V opačném případě je třeba vždy aplikovat (zohlednit) výše vyložený princip.
Srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2711/2019.
[26] V rozsudku ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pro výši vypořádacího podílu člena bytového družstva, který ke dni zániku svého členství v bytovém družstvu zcela nesplnil svou vkladovou povinnost, je rozhodná skutečná hodnota jeho družstevního podílu ke dni zániku členství v družstvu právě s přihlédnutím k tomu, že obsahem tohoto družstevního podílu byla též povinnost splácet další členský vklad ve splátkách a platit pravidelné příspěvky do úvěrového fondu (srov. §595 odst. 1 z. o. k.).
[27] Odvolací soud postupoval v souladu se shora citovanými závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, vycházel-li ze základní premisy, že vypořádací podíl žalobce musí být určen s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu jeho družstevního podílu ke dni zániku jeho členství. Na rozdíl od odvolacího soudu však Nejvyšší soud neshledává žádný důvod k tomu, aby od této hodnoty byla odečtena částka odpovídající žalobcem dosud nesplacenému dalšímu členskému vkladu. Je tomu tak proto, že zánikem členství v bytovém družstvu zaniká též vkladová povinnost člena družstva (§734 odst. 3 z. o. k.). Skutečnost, že žalobce ke dni zániku svého členství v družstvu svou vkladovou povinnost zcela nesplnil, se projeví právě v samotné skutečné (tržní) hodnotě jeho družstevního podílu ke dni zániku jeho členství.
[28] Tržní hodnotu družstevního podílu soudy zjistily ze „znalecky stanovené ceny vycházející z cen na trhu družstevních podílů bydlících členů družstev a již zohledňujících administrativní složitosti získání družstevního bytu do vlastnictví člena družstva“.
[29] Odvolací soud přitom pominul, že ceny, z nichž znalkyně ve svém posudku vycházela, se týkají družstevních podílů nezatížených povinností splácet další členský vklad ve splátkách a platit příspěvky do úvěrového fondu potřebné k úhradě nákladů (dosud nesplaceného) úvěru, který si družstvo obstaralo za účelem výstavby bytového domu. Měla-li by výše vypořádacího podílu žalobce odpovídat tržní hodnotě družstevního podílu nezatíženého těmito povinnostmi, byl by žalobce na úkor družstva (a tím i ostatních jeho členů) neodůvodněně zvýhodněn.
[30] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v příslušném rozsahu, včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení, zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto ve stejném rozsahu zrušil i je a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[31] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 o. s. ř.).
[32] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu