ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.1675.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 1675/2022-766
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně HALÍŘ a DIVIŠ - opravy strojů s. r. o. , se sídlem v Dýšině, areál Škody-Ejpovice, PSČ 330 02, identifikační číslo osoby 45349274, zastoupené JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem, se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 204/30, PSČ 301 00, proti žalovaným Plzeňským městským dopravním podnikům, a. s. , se sídlem v Plzni, Denisovo nábřeží 920/12, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 25220683, o zaplacení 1.806.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 25 C 140/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2022, č. j. 25 Co 148/2021-708, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 8. 12. 2015 domáhá po žalované zaplacení 1.806.000 Kč s příslušenstvím.
[2] Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 27. 5. 2021, č. j. 25 C 140/2016-649, zamítl žalobu (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalované na nákladech řízení 178.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
[3] K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. a ve výroku II. v části, v níž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 178.000 Kč (první výrok); ve výroku II. v části týkající se lhůty k plnění změnil rozsudek tak, že žalobkyně je povinna splnit tuto povinnost ve lhůtě třiceti dnů od nabytí právní moci rozsudku (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“ či „občanský soudní řád“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[6] V obsáhlém dovolání dovolatelka polemizuje se skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem. Přitom brojí proti hodnocení důkazu soudem prvního stupně (potvrzenému odvolacím soudem), který výpověď svědka L. P. shledal jako důvěryhodnou. Při zvažování důvěryhodnosti svědka se soud prvního stupně (dle názoru dovolatelky) měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jmenovitě od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 21 Cdo 560/2006, a ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1239/2011.
[7] Tato námitka dovolání přípustným nečiní.
[8] Dovolatelkou citovaná judikatura není přiléhavá, neboť tato rozhodnutí vykládají §241a odst. 3 o. s. ř. (na který se ve vztahu k těmto rozhodnutím odkazuje i dovolatelka), ve znění účinném do 31. 12. 2012, tedy ve znění, kdy bylo možno dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 však lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
[9] Zpochybňuje-li dovolatelka přesvědčení soudu, zda výpověď svědka považuje za důvěryhodnou či nikoliv, rozporuje hodnocení důkazů odvolacím soudem, které však (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Dovolatelka tak touto námitkou uplatňuje (posuzováno podle obsahu) jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. (a nepředkládá tak Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí).
[10] Pro úplnost (a bez vlivu na přípustnost dovolání) Nejvyšší soud uvádí, že ani soud prvního stupně ani soud odvolací své závěry nezaložily pouze na výpovědi svědka, jehož důvěryhodnost dovolatelka zpochybňuje, ale v řízení provedly i další důkazy (včetně důkazů výpovědí dalších svědků) a dospěly k závěru, že dovolatelka neunesla své důkazní břemeno.
[11] O návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud (bez zbytečného odkladu) o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní). K tomu viz obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a tak žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[13] Náklady řízení sestávají z náhrady v paušální výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření žalované k dovolání ze dne 20. 5. 2022) podle §151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §1 odst. 3 písm. a) a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu