ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2236.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 2236/2021-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobkyně Farní obec Starokatolické církve v Praze , se sídlem v Praze 6, Na Bateriích 93/27, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 00445304, zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 10, Baškirská 1404/1, PSČ 101 00, proti žalované České republice – Ministerstvu kultury, se sídlem v Praze 1, Maltézské náměstí 471/1, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00023671, o určení, že se na rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato, resp. o zrušení rozhodnutí žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 1/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2020, č. j. 68 Co 183/2020-43, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 23. 4. 2020, č. j. 15 C 1/2019-38, zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobkyně usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala (6. 11. 2020) žalobkyně dovolání, jež bylo Nejvyššímu soudu předloženo 2. 8. 2021.
[4] Žalobkyně (jakožto právnická osoba založená registrovanou církví) byla zrušena a následně vymazána z rejstříku evidovaných právnických osob (§20 zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech) ke dni 6. 11. 2018. Podle §26 odst. 2, 3 a 7 téhož zákona k uvedenému dni zanikla a ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení (§19 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“).
[5] Způsobilost být účastníkem řízení je jednou z podmínek řízení, jejichž nedostatek nelze odstranit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 346/96, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 505/2021, ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 30/2010, či ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2069/2011).
[6] Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle §243b, §104 odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř. (pro nedostatek podmínek řízení) zastavil.
[7] Lze dodat, že ani v případě, kdy by dovolací řízení nebylo zatíženo popsaným nedostatkem podmínek řízení, by dovolání nemohlo být úspěšné již proto, že na žádné z otázek, jež dovolatelka Nejvyššímu soudu předestírá k řešení, napadené rozhodnutí nespočívá (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4934/2014, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4562/2014, ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 90/2019).
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu