ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3143.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 3143/2021-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatelky IEFCE Luxembourg S. A. , se sídlem v Lucemburku, 6 rue Henri M. Schnadt, L-2530, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo osoby B203990, adresa pro doručování: JUDr. Viktor Šmejkal, Ph.D., Praha 4, U Dubu 691/48, PSČ 147 00, za účasti 1) P . n. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, se sídlem v Brně, Metodějova 450/7, PSČ 612 00, a 2) L. H., narozené XY, bytem XY, o umoření akcií, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 U 1/2018, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 6. 2021, č. j. 29 Co 304/2020-231, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 7. 10. 2020, č. j. 12 U 1/2018-187, zamítl návrh, aby řízení bylo přerušeno do skončení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 11/2020 (výrok I.), zamítl návrh, aby akcie s čísly 1 až 209 na jméno společnosti P. n., identifikační číslo osoby XY, v listinné podobě o jmenovité hodnotě 100.000 Kč za jednu akcii (dále též jen „akcie“) byly prohlášeny za umořené (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. (první výrok), odmítl odvolání navrhovatelky proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
[4] Jde-li o dovoláním napadený druhý výrok usnesení odvolacího soudu, dovolání v tomto rozsahu není ve smyslu §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, neboť podle §229 odst. 4 o. s. ř. jej v této části může dovolatelka napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013, ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5331/2015, či ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3688/2017).
[5] Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
[6] V rozsahu dovoláním napadeného prvního výroku v části, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[7] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka nemá právní zájem na umoření akcií, neboť neprokázala platný převod vlastnického práva k akciím, a to „nejen uzavřenou smlouvou o podmínkách převodu, ale také rubopisem ve prospěch dovolatelky dosavadní vlastnicí L. H. a kromě toho, že akcie byly předány do její vlastnické dispozice“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[8] Z té se podává, že:
1) Právní zájem na umoření ztracené nebo zničené listiny má z pohledu ustanovení §305 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle ustálené judikatury soudů ten, kdo z důvodu vlastnictví nebo z jiného právního titulu má právo (nárok) mít listinu u sebe (ve své dispozici), jestliže se umoření ztracené nebo zničené listiny odrazí (může projevit) v jeho právní sféře.
2) Dovozuje-li navrhovatel svůj právní zájem na umoření listiny, která je cenným papírem, z toho, že je jejím vlastníkem, může být jeho návrhu na umoření listiny vyhověno, jen jestliže bude „jeho vlastnické právo jednoznačně (bez pochybností) prokázáno“. Je-li tu „spor o vlastnictví“ listiny, která je cenným papírem, může být vyřešen pouze ve „sporném“ řízení podle části třetí občanského soudního řádu. V řízení o umoření listin nelze prostřednictvím dokazování řešit, komu svědčí vlastnické právo k listině (listinnému cennému papíru), jejíž umoření je navrhováno, a kdo proto má právo (nárok) mít listinu u sebe.
3) K převodu akcie na jméno nedochází toliko smlouvou (jež představuje právní titul pro nabytí vlastnictví), nýbrž v souladu s §1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, §263 odst. 3 a §269 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), je zapotřebí též rubopisu a předání akcie.
Srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 993/2021, a ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1470/2018, a v nich citovanou judikaturu.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu