ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3477.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 3477/2021-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatele V. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Chocholouškem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Podnádražní 910/10, PSČ 190 00, za účasti Bytového družstva XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Davidem Kroftou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, PSČ 118 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 Cm 7/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 7 Cmo 123/2019-178, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem na zahájení řízení ze dne 4. 6. 2014 doplněným podáními došlými Městskému soudu v Praze dne 8. 9. 2014 a 3. 12. 2014 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva XY (dále též jen „družstvo“) ze dne 5. 5. 2014, kterým bylo přijato nové znění stanov (dále též jen „usnesení členské schůze“).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 3. 2019, č. j. 78 Cm 7/2014-154, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když první zamítavé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2015, č. j. 78 Cm 7/2014-60, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 26. 1. 2016, č. j. 7 Cmo 339/2015-83, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a druhé zamítavé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2016, č. j. 78 Cm 7/2014-112, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 28. 3. 2018, č. j. 7 Cmo 501/2016-133, rovněž zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně opětovně k dalšímu řízení.
[5] Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož napadené usnesení členské schůze není v rozporu s ustanovením §731 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále též jen „z. o. k.“), neboť v daném případě šlo o plnění povinnosti dle §777 odst. 2 z. o. k., je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[7] Z té se podává, že:
1) Ustanovení §777 odst. 2 z. o. k. ukládá obchodním korporacím, aby v tam uvedené lhůtě svá zakladatelská právní jednání přizpůsobily požadavkům zákona o obchodních korporacích. Řečené neznamená, že by každá obchodní korporace byla automaticky (bez dalšího) povinna měnit své zakladatelské právní jednání. Uvedenou povinnost měly (mají) pouze ty obchodní korporace, jejichž zakladatelská právní jednání nevyhovovaly (nevyhovují) požadavkům zákona o obchodních korporacích (typický případ představuje absence náležitosti tímto zákonem obligatorně vyžadované).
2) Pro bytová družstva (srov. §727 z. o. k.) to mimo jiné znamená, že byly povinny přizpůsobit své stanovy požadavku ustanovení §731 odst. 1 z. o. k. a doplnit do nich tam uvedené náležitosti v rozsahu, v němž je doposud neobsahovaly.
3) Ustanovení §731 odst. 2 z. o. k., ve znění účinném do 30. 6. 2020, upravuje většinu hlasů, potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze, jímž se mění stanovy v části upravující náležitosti podle §731 odst. 1 z. o. k. Její nedodržení může být toliko důvodem pro případné vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, přijatého nižším počtem hlasů, v řízení podle §663 z. o. k.
4) V případě, že stanovy bytového družstva náležitosti podle §731 odst. 1 z. o. k. neobsahují a členská schůze družstva – plníc povinnost určenou ustanovením §777 odst. 2 z. o. k. – je do stanov nově vtěluje, se však §731 odst. 2 z. o. k. neuplatní. V tomto případě totiž není naplněna hypotéza právní normy obsažené v označeném ustanovení (jež stanoví, že se požadavek na „superkvalifikovanou“ většinu uplatní v případě, kdy členská schůze rozhoduje o změně stanov v části obsahující náležitosti dle §731 odst. 1 z. o. k.). Rozšiřovat aplikaci tohoto pravidla i na situace, kdy stanovy tyto náležitosti ještě neobsahují a družstvo je do nich (v souladu s požadavkem §777 odst. 2 z. o. k.) doplňuje, není podle přesvědčení Nejvyššího soudu na místě.
5) Jakkoliv jsou podmínky, práva a povinnosti vypočtené v §731 odst. 1 z. o. k. beze sporu významné pro každého člena bytového družstva uvedeného v §731 odst. 2 z. o. k., nelze přehlížet, že požadavek na takto vysokou většinu hlasů potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze o změně stanov může představovat – zejména v družstvech s větším počtem členů – téměř nepřekonatelnou překážku pro přijetí usnesení o změně těchto náležitostí.
6) Pokud by byl za užití extenzivního výkladu rozšířen dopad pravidla §731 odst. 2 z. o. k. i na situace, kdy nedochází ke změně „úpravy náležitostí stanov uvedených“ v §731 odst. 1 z. o. k., ale kdy jsou tyto náležitosti teprve (nově) do stanov vtělovány, mohlo by to vést k tomu, že řada bytových družstev by nebyla s to vyhovět požadavku §777 odst. 2 z. o. k. a hrozila by jim sankce upravená v označeném ustanovení (zrušení a likvidace). Výklad, podle něhož by zákon kladl na adresáty právních norem požadavky, jež by nebyly schopni reálně splnit, odporuje předpokladu racionálního zákonodárce.
7) Avšak pokud stanovy družstva již úpravu podmínek, práv a povinností uvedených v §731 odst. 1 z. o. k. (byť i jen částečně) obsahovaly (ať již proto, že to ukládala dříve účinná úprava – srov. zejména §685 odst. 2 a §687 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – anebo proto, že ji družstvo začlenilo do stanov dobrovolně), nebylo zapotřebí, aby se družstvo v rozsahu, který již mělo ve stanovách upraven, přizpůsobovalo postupem podle §777 odst. 2 z. o. k. požadavku §731 odst. 1 z. o. k. Jestliže stanovy družstva vyhovovaly požadavku posledně označeného ustanovení v okamžiku, kdy zákon o obchodních korporacích nabyl účinnosti, nebylo družstvo povinno podle §777 odst. 2 z. o. k. tyto náležitosti do stanov doplnit.
8) Rozhodne-li se bytové družstvo tyto náležitosti, které již ve stanovách byly obsaženy a které neodporovaly donucujícím ustanovením zákona o obchodních korporacích či (nového) občanského zákoníku, přesto změnit (např. společně s doplněním těch náležitostí uvedených v §731 odst. 1 z. o. k., jež zatím ve stanovách upraveny nebyly), dopadá na změnu této části stanov pravidlo upravené v §731 odst. 2 z. o. k.; se změnou této části stanov musí souhlasit všichni členové bytového družstva tam uvedení.
Srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, či ze dne 23. 12. 2021, sp. zn. 27 Cdo 498/2021.
[8] Na těchto závěrech přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
[9] V poměrech projednávané věci se pro přijetí usnesení členské schůze, jímž se družstvo přizpůsobilo zákonu o obchodních korporacích podle §777 odst. 2 z. o. k., požadavek většiny hlasů podle §731 odst. 2 z. o. k. neuplatnil. Je tomu tak proto, že z obsahu spisu se nepodává, že ve stanovách družstva účinných před přijetím napadeného usnesení členské schůze již byly obsaženy náležitosti podle §731 odst. 1 z. o. k. a napadeným usnesením členské schůze měla být schválena jejich změna. Ani dovolatel tuto skutečnost netvrdí, pouze namítá, že požadavek podle §731 odst. 2 z. o. k. by se měl aplikovat i v situaci, kdy členové družstva teprve rozhodují o úpravě stanov ve smyslu §777 odst. 2 z. o. k., protože „… fakticky tak pro členy družstva není rozdíl mezi postupem dle §777 odst. 2 z. o. k., jež vede k úpravě stanov, a následnou změnou stanov, která bezesporu podléhá úpravě dle §731 odst. 2 z. o. k.“.
[10] Dovolání není přípustné ani pro řešení otázek, zda je ustanovení čl. 3.3.1 písm. g) stanov obsahující výčet důvodů zániku členství v družstvu v rozporu s kogentním ustanovením zákona a zda odvolací soud „nesprávně posoudil situaci, kdy hlavní činností družstva se stal komerční pronájem prostor“, neboť dovolatel ve vztahu k těmto námitkám nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), jíž dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 5. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu