ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3748.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 3748/2021-536
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce J. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Markétou Sládkovou, advokátkou, se sídlem ve Voticích 1, PSČ 259 01, proti žalovanému P. F. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jakubem Kratochvílem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1303/13, PSČ 170 00, o ručení člena statutárního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 56/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. 28 Co 141/2021-492, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 26 C 56/2016-440, rozhodl, že žalovaný ručí za splnění povinností společnosti V – K. identifikační číslo osoby XY (dále též jen „společnost“), vůči žalobci (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2018, č. j. 26 C 56/2016-270, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2019, č. j. 28 Co 419/2018-311, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] Městský soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Odvolací soud se (oproti mínění dovolatele) neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, zda je třeba při aplikaci §68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „z. o. k.“), posuzovat, zda dovolatel věděl nebo měl a mohl vědět, že společnost je v hrozícím úpadku. Otázkou, zda dovolatel o hrozícím úpadku společnosti věděl, se totiž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval a ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že tomu tak bylo.
[6] Tento závěr sice dovolatel v dovolání zpochybňuje, když tvrdí, že z provedených důkazů nebylo možné učinit závěr o existenci hrozícího úpadku společnosti ke dni 17. 9. 2014, neboť nebylo možné zjistit data vzniku a splatnosti jednotlivých pohledávek ani splnění dalších definičních znaků hrozícího úpadku, ve vztahu k této námitce však neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud se proto její důvodností nemohl zabývat.
[7] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že již ve svém usnesení ze dne 14. 10. 2021, č. j. 27 Cdo 594/2021-326, shledal souladným se svou ustálenou judikaturou závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel – v okamžiku, kdy (coby jednatel) společnosti E. P., identifikační číslo osoby XY (dále jen „postupitelka“), postoupil společnosti (dále jen „postupnice“), v níž byl taktéž jednatelem a likvidátorem, „dubiozní“ pohledávku poté, kdy byla žaloba o její zaplacení soudem prvního stupně zamítnuta a postupitelce bylo uloženo zaplatit náklady řízení – prokazatelně věděl, že postupnice je v hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil vše potřebné a rozumně předpokládatelné k jeho odvrácení (naopak ji zatížil závazkem k náhradě nákladů řízení), jakož i závěr, podle něhož toto jednání zakládá ručení žalovaného za splnění povinností postupnice.
[8] Námitka dovolatele, podle níž odvolací soud (v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu) vyšel ze skutkových zjištění vyplývajících z důkazů, které nebyly v řízení provedeny, není důvodná, neboť předběžné opatření Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 8. 2014, č. j. 14 Nc 7501/2014-53, i odvolání proti němu podané postupitelkou dne 12. 9. 2014 bylo provedeno k důkazu při jednání před soudem prvního stupně dne 26. 4. 2018 (č. l. 255 verte spisu).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu