ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.604.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 604/2022-340
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce L. F. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Písečkou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1914/1a, PSČ 370 01, proti žalovanému M. s. V ., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Josefem Šťastným, advokátem, se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, PSČ 341 01, o uložení povinnosti přijmout žalobce za člena žalovaného, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 109/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2021, č. j. 8 Co 1152/2021-313, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 2 C 109/2015-181, ve znění usnesení ze dne 11. 4. 2018, č. j. 2 C 109/2015-188, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá, aby žalovaný (dále též jen „spolek“) byl povinen přijmout žalobce za svého člena (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 6. 11. 2018, č. j. 8 Co 764/2018-233, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
[3] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, když první rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 5. 2016, č. j. 2 C 109/2015-87, jímž byla spolku uložena povinnost přijmout žalobce za svého člena, Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání spolku usnesením ze dne 19. 1. 2017, č. j. 8 Co 1698/2016-138, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 15. 12. 2020, č. j. 27 Cdo 872/2019-259, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc opětovně vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[5] Okresní soud v Prachaticích poté rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, č. j. 2 C 109/2015-276, uložil spolku povinnost přijmout žalobce za svého člena (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[6] Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání spolku v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[7] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal spolek dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[8] Dovoláním otevřenou otázku výkladu §32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, odvolací soud zodpověděl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jakož i se závazným právním názorem, vyjádřeným Nejvyšším soudem v předchozím kasačním rozhodnutí.
[9] Na přijatých závěrech přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
[10] Bylo-li v poměrech projednávané věci celkem pět uchazečů o členství ve spolku, a to vedle žalobce vlastnícího dlouhodobě 8 ha honebních pozemků i J. J. (dále též jen „J. J.“), jenž nabyl vlastnické právo k honebnímu pozemku o výměře pouhých 374 m 2 „stromový porost mezi poli“ bezprostředně před podáním přihlášky poté, co byl instruován vedením spolku, jejich přihlášky si konkurují. Byl-li J. J. za člena spolku přijat, zatímco žalobce (splňující podmínky členství stanovené zákonem a ujednané ve stanovách) nikoli, nelze takové jednání spolku posoudit jinak, než jako snahu o obejití ustanovení §32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Došlo tak k aktivaci přednostního práva žalobce na přijetí za člena spolku, jež musí být promítnuto i do realizace přijímání uchazečů o členství spolku.
[11] Ani dovolatelem tvrzená údajná vada řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, přípustnost dovolání nezakládá. V této souvislosti dovolací soud připomíná, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; vada řízení sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nadto je tato námitka zjevně bezdůvodná. Krajské soudy jsou [s účinností od 1. 1. 2014 podle §3 odst. 2 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále též jen „z. ř. s.“] věcně příslušné pro řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, jež je nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu §85 písm. a) z. ř. s. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3365/2017, či ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1435/2019). O takový případ však v posuzované věci nejde.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 13. 7. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu