ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.777.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 777/2021-550
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce nezletilého AAAAA (Pseudonym) , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného otcem F. P. jako zákonným zástupcem, bytem XY, proti žalovanému Bytovému družstvu Aviatiků 4 a 6 , se sídlem v Ostravě, Aviatiků 1493/4, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25394771, zastoupenému JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, o zaplacení 515.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 119/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2019, č. j. 5 Cmo 21/2019-450, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 9. 2018, č. j. 15 Cm 119/2018-369, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 21. 8. 2019, č. j. 15 Cm 119/2018-430, a opravného usnesení ze dne 21. 8. 2019, č. j. 15 Cm 119/2018-431, zamítl žalobu doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 23. 7. 2013 o zaplacení částky 515.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem nepřerušil odvolací řízení (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatel v dovolání otevírá dvě otázky, na nichž má podle něj napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviset, a to otázku, „zda vydržení dědických práv, které bylo uplatněno ke dni, kdy ještě nebylo o dědictví rozhodnuto, má vyšší právní sílu, než rozsudek určující dědice, který se stal dědicem (vlastníkem této věci) až po okamžiku vydržení“ (tato otázka podle dovolatele nebyla doposud v judikatuře dovolacího soudu řešena), a otázku „náhrady škody za věc, kterou nelze vydat“, při níž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené judikatury dovolacího soudu.
[5] Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však na řešení dovolatelem vymezených otázek nespočívá; dovolatel pomíjí, že podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).
[6] Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, podle něhož je žaloba dovolatele „předčasná, neboť mu dosud nevznikla škoda, když nebylo a nemohlo být prokázáno, že se dovolatel nemůže domoci postavení člena družstva“, protože v tomto řízení nelze jako předběžnou otázku posuzovat členství dovolatele v družstvu ani vydržení členského podílu třetí osobou. Tento závěr však dovolatel nenapadá, a k dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá.
[7] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu nevznikly účelně vynaložené náklady, jejichž náhrada by měla být dovolateli uložena.
[8] Za účelně vynaložené přitom nelze považovat případné náklady na vyjádření k dovolání, v němž žalovaný toliko opakuje svá tvrzení uvedená již v řízení před soudy obou stupňů s tím, že jejich rozhodnutí považuje za věcně i formálně správná, aniž by konkrétně reagoval na námitky vznesené v dovolání. Jinak řečeno, argumenty obsažené ve vyjádření k dovolání se zcela míjejí s důvody, pro které Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, jakož i s námitkami žalobce v dovolání, a proto bylo toto vyjádření pro rozhodnutí o dovolání bezvýznamné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 2. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu