ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.929.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 929/2022-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatelky REALIS-INVEST, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872478, zastoupené Doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Optátova 874/46, PSČ 637 00, za účasti WINTER - HAAS spol. s r. o., v likvidaci , naposledy sídlem v Andělce 109, PSČ 464 01, identifikační číslo osoby 49096737, o zrušení zápisu o výmazu z obchodního rejstříku a o obnovení likvidace WINTER - HAAS spol. s r. o., v likvidaci, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 63/2021, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 268/2021-52, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 23. 7. 2021 se navrhovatelka domáhá zrušení zápisu výmazu WINTER - HAAS spol. s r. o., v likvidaci, identifikační číslo osoby 49096737 (dále též jen „společnost“), z obchodního rejstříku, a to mimo jiné z důvodu zjištění existence neznámého majetku společnosti (§209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále též jen „o. z.“).
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 17. 8. 2021, č. j. 39 Cm 63/2021-45, řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok III.).
[3] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Závěr odvolacího soudu, podle něhož byly-li „předmětné nemovitosti důvodem pro vydání … rozhodnutí o zrušení výmazu společnosti, a o její likvidaci, má to nutně za následek, že takovýto majetek společnosti byl následně jmenovanému likvidátorovi společnosti … znám a byl (objektivně) předmětem proběhlé likvidace“, a proto „existence předmětných nemovitostí … v poměrech dané věci neopodstatňuje z tohoto důvodu opětovné rozhodnutí o zrušení výmazu společnosti … (§209 odst. 1 o. z.)“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Již v usnesení ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož majetek, o který společnost vymazaná z obchodního rejstříku v době výmazu vedla spor, za dosud neznámý majetek ve smyslu ustanovení §75b odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zásadně považovat nelze. Tento závěr (opakovaně přijatý v pozdějších usneseních Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 5033/2008, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 5264/2009, a ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3946/2011), na němž nemá dovolací soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace dovolatelky, se uplatní též v poměrech §209 odst. 1 o. z.
[7] V projednávané věci byl kvůli předmětným nemovitostem zrušen výmaz společnosti z obchodního rejstříku (usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 5. 2011, č. j. 39 Cm 47/2011-11) a následně byla u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou vedena řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem, a to pod sp. zn. 14 C 65/2011 a sp. zn. 5 C 169/2010, přičemž v řízení sp. zn. 5 C 169/2010 byla společnost nepochybně účastníkem, neboť její likvidátor vyjádřil svůj nesouhlas se zpětvzetím žaloby. O předmětné nemovitosti, kvůli nimž nyní dovolatelka navrhuje opětovně zrušit výmaz společnosti z obchodního rejstříku, tak byl již dříve za účasti společnosti veden spor. Podal-li likvidátor společnosti návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, bylo takové rozhodnutí plně v jeho působnosti. Povinností likvidátora za takové situace totiž bylo, aby posoudil, zda další vedení sporu, a tedy i případné prodloužení likvidace je, vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (např. pravděpodobný výsledek sporu, jeho očekávané trvání, sporem vyvolané zvýšení nákladů likvidace apod.), v zájmu společnosti či nikoli. Dospěl-li likvidátor k závěru, že je pro společnost (její věřitele a společníky) výhodnější spor (dále) nevést, a podal-li návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, odpovídá, nepostupoval-li s péčí řádného hospodáře, za škodu způsobenou takovým rozhodnutím věřitelům společnosti nebo jejím společníkům. Tato případná odpovědnost likvidátora však není důvodem k postupu podle §209 odst. 1 o. z.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 9. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu