ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.954.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 954/2022-1330
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatelů a) D. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martou Ondačkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, a b) GBI Investments Limited , se sídlem v Londýně, 20 Old Bailey, EC4M 7AN, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 03137619, zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, za účasti G. I. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Ivanem Mazancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti, event. nicotnosti, usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 250/2008, 71 Cm 251/2008, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 266/2020-1271, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 266/2020-1271, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2020, č. j. 71 Cm 250/2008-1212, 71 Cm 251/2008, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 71 Cm 250/2008-1212, 71 Cm 251/2008, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti, in eventum nicotnosti, usnesení přijatých na mimořádné valné hromadě G. I. s. (dále též jen „společnost“) konané dne 8. 10. 2007, a to usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zvolení R. S., narozeného XY, bytem XY, a J. Ž., narozeného XY, bytem XY, členy představenstva společnosti, a usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací a jmenování Mgr. Romana Straky, LL.M., advokáta (dále též jen „R. S.“), likvidátorem společnosti (dále též jen „napadená usnesení“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[2] Jde přitom již o třetí usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, když usnesení ze dne 27. 6. 2012, č. j. 71 Cm 250/2008-299, 71 Cm 251/2008, kterým vyslovil nicotnost napadených usnesení, Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti usnesením ze dne 24. 11. 2014, č. j. 7 Cmo 496/2012-518, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání navrhovatelů proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 29 Cdo 1642/2015-580, odmítl. Usnesením ze dne 14. 3. 2019, č. j. 71 Cm 250/2008-1153, 71 Cm 251/2008, Městský soud v Praze opětovně vyslovil nicotnost napadených usnesení. K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 7 Cmo 171/2019-1184, usnesení soudu prvního stupně znovu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Navrhovatel a) podal dne 8. 10. 2008 u Městského soudu v Praze návrh na vyslovení neplatnosti napadených usnesení, v němž tvrdí, že v době konání mimořádné valné hromady (tj. dne 8. 10. 2007) byla vlastníkem 43 ks akcií společnosti navrhovatelka b). S. & Ž. (nyní Z. L., a.; dále též jen „Z.“), která na této mimořádné valné hromadě vystupovala jako majoritní akcionářka, nemohla být „oprávněnou akcionářkou“, a nebyla tudíž ani oprávněna hlasovat.
2) Navrhovatelka b) podala dne 8. 10. 2008 u Městského soudu v Praze návrh na vyslovení neplatnosti napadených usnesení, v němž tvrdí, že je akcionářkou společnosti, neboť na základě smlouvy o úpisu akcií ze dne 31. 10. 2001 uzavřené mezi ní a společností nabyla 43 kusů akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 100.000.000 Kč série C. Dále tvrdí, že akcie před konáním mimořádné valné hromady „nepřevedla na jiný subjekt“ a že se „do držení třetích osob dostaly neoprávněně. Takové osoby (neoprávnění držitelé) by však nebyly oprávněny k řádnému a účinnému výkonu akcionářských práv …“
3) Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2010, č. j. 71 Cm 250/2008-180, 71 Cm 251/2008, připustil změnu návrhu ve znění podání ze dne 19. 10. 2010 s tím, že navrhovatelé se in eventum domáhají vyslovení nicotnosti napadených usnesení.
4) Navrhovatel a) předložil originály akcií, jejichž emitentem je společnost pod původní obchodní firmou, série B č. 25 – 34, na nichž je vyznačena změna jmenovité hodnoty každé akcie z 1.000.000 Kč na 450.000 Kč a které jsou podepsány předsedou představenstva a členem představenstva.
5) Navrhovatelka b) předložila stejnopis notářského zápisu ze dne 7. 3. 2012 sepsaného jménem notářky Mgr. Jany Večerníkové N 109/2012, NZ 86/2012, jímž je prokázáno, že drží akcie na majitele série C č. 1 – 43 původně o jmenovité hodnotě akcie 100.000.000 Kč. Akcie nabyla na základě Smlouvy o úpisu akcií ze dne 31. 10. 2001 v souvislosti se zvýšením základního kapitálu s vyloučením přednostního práva stávajících akcionářů. Dne 6. 5. 2002 byly akcie vydány navrhovatelce b).
6) Dne 8. 10. 2007 se konala mimořádná valná hromada společnosti, o které byl sepsán jménem notářky JUDr. Alice Sedlákové notářský zápis NZ 974/2007, N 1081/2007. Na valné hromadě byla přítomna akcionářka Z., zastoupená R. S., mající akcie o souhrnné jmenovité hodnotě 4.300.000.000 Kč, což představovalo 96,63 % zapsaného základního kapitálu. „Kontrola přítomnosti akcionáře byla provedena předložením“ 43 kusů kmenových listinných akcií na majitele, o nominální hodnotě jedné akcie 1.000.000 Kč, série C, číselného označení 000001-000043.
[4] Na takto ustaveném základě měl soud prvního stupně „za prokázané“, že oba navrhovatelé jsou akcionáři společnosti a jsou ve věci aktivně věcně legitimováni. Navrhovatel a) předložil originály akcií série B č. 25 – 34 a navrhovatelka b) je vlastníkem 43 ks akcií, každé o jmenovité hodnotě 100.000.000 Kč, s tím, že „nikdy nedošlo ke zcizení těchto akcií třetí osobě“.
[5] Dále měl soud za prokázané, že navrhovatelé o konání mimořádné valné hromady věděli. V průběhu řízení nebylo namítáno, že by mimořádná valná hromada byla svolána v rozporu se zákonem a stanovami. Bylo namítáno „jen to, že rozhodnutí byla učiněna osobami, které nebyly akcionáři“.
[6] Vázán právním názorem odvolacího soudu uvedeným v posledním kasačním usnesení považoval soud pro posouzení dané věci za zásadní usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4221/2011, v němž dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady či nedostatečný počet hlasů odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady mohou být důvodem neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv jeho nicotnosti. V poměrech projednávané věci byly návrhy na vyslovení neplatnosti napadených usnesení podány po uplynutí subjektivní tříměsíční prekluzivní lhůty. Důvod pro vyslovení nicotnosti napadených usnesení soud neshledal.
[7] Odkaz navrhovatelů na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3914/2008, a ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2811/99, považoval soud za nepřiléhavý s tím, že „na uvedený stav nedopadají“.
[8] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a změnil je ve výrocích II. a III. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[9] Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, uzavřel, že žádný z navrhovatelů není k podání návrhu na vyslovení neplatnosti napadených usnesení aktivně věcně legitimován, neboť návrhy byly podány po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené zákonem.
[10] Odvolací soud neshledal ani předpoklady pro vyslovení nicotnosti napadených usnesení. Byla-li napadená usnesení „přijata pouze hlasy někoho, kdo se na valnou hromadu dostavil, avšak nebyl akcionářem společnosti, jedná se o nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady“ ve smyslu §185 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), který může vést „pouze k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv jeho nicotnosti“. Nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady, který je důvodem neplatnosti a nikoli nicotnosti usnesení valné hromady, nelze podle odvolacího soudu zaměňovat se situací řešenou v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3914/2008.
[11] Proti usnesení odvolacího soudu podali oba navrhovatelé (každý samostatně) dovolání.
I. K dovolání navrhovatele a)
[12] Přípustnost dovolání dovolatel opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že „je napadáno rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, přičemž napadené rozhodnutí dílem závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dílem závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešena“.
[13] Jde o otázky:
1) Zda usnesení přijatá na valné hromadě akciové společnosti, které se účastní výlučně osoby, které nejsou akcionáři společnosti ani tyto osoby nezastupují, jsou nicotná nebo toliko neplatná.
2) Zda přijetí usnesení valné hromady výlučně hlasy osoby, jež není akcionářem společnosti, představuje pouze nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady.
[14] Dovolatel je přesvědčen, že přijetí usnesení valné hromady výlučně hlasy někoho, kdo se na valnou hromadu dostavil a není akcionářem společnosti, nemá za následek neplatnost, nýbrž nicotnost takto přijatých usnesení.
[15] Odvolací soud podle dovolatele pomíjí, že §185 odst. 1 obch. zák. upravující usnášeníschopnost valné hromady váže schopnost valné hromady se usnášet na přítomnost akcionářů, tedy osob, které tvoří valnou hromadu. „Nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady, tzn. nedostatečný počet hlasů odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady, totiž znamená, že se valné hromady zúčastnil oprávněný akcionář mající titul k výkonu akcionářských práv, tato osoba tak mohla tvořit valnou hromadu a ,tolikoʻ z důvodu nedostatečného počtu hlasů, kterými oprávněný akcionář disponoval, nemohla platně přijmout jakékoli usnesení. Absence titulu k výkonu akcionářských práv a hlasování výlučně neoprávněného akcionáře je ale odlišnou situací, kterou s usnášeníschopností nelze zaměňovat. Jedná se o ,nesmírně závažnou vaduʻ, pro kterou se na napadené usnesení valné hromady hledí, jakoby vůbec nebylo přijato“.
[16] Dovolatel namítá, že odvolacím soudem citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4221/2011 na danou věc nedopadá a že odvolací soud opomíjí rozhodovací praxi dovolacího soudu, na kterou upozorňoval, a to např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2811/99, sp. zn. 29 Cdo 3914/2008, ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3247/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4364/2018.
[17] Dovolatel se domnívá, že v souladu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces soudy nemohou „ignorovat“ skutečnost, že napadená usnesení byla přijata hlasy „pouze a jedině“ osoby, ohledně které bylo soudem prvního stupně „jednoznačně dokazováním prokázáno“, že nikdy nebyla akcionářem společnosti, a to ani ke dni konání mimořádné valné hromady dne 8. 10. 2007, „čehož si byla také tato osoba vědoma, čímž de facto došlo ke zmanipulování napadené valné hromady hlasy neakcionáře“. Důsledkem přijetí napadených usnesení bylo „totální ovládnutí statutárního orgánu“ společnosti osobami, „které nemají žádný mandát od akcionáře společnosti …“.
[18] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že vysloví nicotnost napadených usnesení, nebo aby zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
II. K dovolání navrhovatelky b)
[19] Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. dovolatelka spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou odkazuje. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že uvedená rozhodnutí dovolacího soudu nedopadají na předloženou otázku, spatřuje dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že uvedená otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
[20] Podle dovolatelky jde o otázku hmotného práva, zda jsou usnesení přijatá na valné hromadě akciové společnosti, které se zúčastní výlučně osoby, které nejsou akcionáři dané společnosti a ani tyto akcionáře nijak nezastupují, nicotná anebo toliko neplatná.
[21] Odkazujíc na rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná již navrhovatelem a) v odst. [16], dovolatelka namítá, že napadená usnesení jsou nicotná, neboť byla přijata výlučně hlasy osoby, která nebyla akcionářem společnosti. Podstatou daného případu není to, že mimořádná valná hromada nebyla usnášeníschopná, ale to, že jediná osoba, která se mimořádné valné hromady zúčastnila, nebyla vůbec akcionářem, „nemohla ani tvořit valnou hromadu…, tím méně pak na této valné hromadě přijímat jakákoli usnesení“. Osoba, která není akcionářem, „netvoří její valnou hromadu a nemůže za ni ani jakkoli projevovat její vůli“. Napadená usnesení „tudíž pouze budí zdání, že se jedná o usnesení valné hromady“, ačkoli „ve skutečnosti v tomto případě vůle nejvyššího orgánu společnosti projevena nebyla“.
[22] Ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vyšel, vyplývá, že osoba, která se jako jediná mimořádné valné hromady zúčastnila, nebyla akcionářem společnosti ani „žádného skutečného akcionáře“ nezastupovala. Navíc, pokud by bývala byla „skutečným akcionářem“, pak by počet jí údajně vlastněných akcií postačoval k tomu, aby mimořádná valná hromada byla usnášeníschopná.
[23] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že vysloví nicotnost napadených usnesení, nebo aby zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
III. Společně k oběma dovoláním
[24] Dovolání jsou přípustná podle §237 o. s. ř. pro řešení dovolateli otevřené otázky právních účinků rozhodnutí valné hromady přijatých osobou, která nebyla akcionářem společnosti a která se jako jediná zúčastnila zasedání valné hromady, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[25] V usnesení ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 29 Cdo 211/2009, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého valná hromada je nejvyšším orgánem akciové společnosti, který tvoří všichni její akcionáři; schází se na řádných nebo mimořádných jednáních. Z právní úpravy valné hromady v obchodním zákoníku přitom nepochybně vyplývá, že k výkonu působnosti valné hromady není oprávněno jakékoli shromáždění akcionářů akciové společnosti, ale jen takové shromáždění, které splňuje předpoklady stanovené zákonem. Tento závěr lze dovodit z toho, že obchodní zákoník předepisuje postup pro svolání valné hromady, volby jejích orgánů a její vedení a řízení. K tomu, aby mohla valná hromada přijímat rozhodnutí, jejichž přijetí jí zákon svěřuje, je proto – mimo jiné – nezbytné i splnění určitých formálních předpokladů stanovených zákonem. Jedním z takových předpokladů je, aby bylo konkrétní jednání valné hromady řádným způsobem ustaveno, tj. aby bylo řádně svoláno, zahájeno a vedeno.
[26] V rozsudku ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4364/2018, pak Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí přijatá na „členské schůzi“ spolku, jejíhož zasedání se neúčastnili členové spolku, nýbrž výlučně osoby, které se řádnými členy spolku nikdy nestaly, nejsou rozhodnutími členské schůze spolku, neboť jde o rozhodnutí přijatá osobami, které nebyly členy spolku. Tento závěr – byť přijatý v poměrech spolků – se obdobně prosadí i ve vztahu k právní úpravě akciové společnosti podle obchodního zákoníku.
[27] Je-li proto valná hromada akciové společnosti sice řádně svolána, avšak jejího zasedání se nezúčastní žádný akcionář, nelze zasedání valné hromady zahájit a tím spíše na něm valná hromada nemůže přijímat jakákoli usnesení.
[28] V projednávané věci odvolací soud shora uvedené závěry nerespektoval. Oba dovolatelé totiž od počátku tvrdí, že mimořádné valné hromady konané dne 8. 10. 2007 se neúčastnil žádný akcionář společnosti a napadená usnesení tak byla přijata výlučně osobou, která nebyla oprávněna vykonávat práva akcionáře. Tyto dovolateli tvrzené skutečnosti, budou-li prokázány, vedou k závěru, podle něhož rozhodnutí přijatá na takové „mimořádné valné hromadě“ nejsou rozhodnutími valné hromady společnosti.
[29] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[30] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[31] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu