ECLI:CZ:NS:2022:27.ND.193.2022.1
sp. zn. 27 Nd 193/2022-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně S. R.. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem v Brně, Královopolská 874/84, PSČ 616 00, proti žalovaným 1) P. K., narozenému XY, bytem XY, a 2) J. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené A. H., obecným zmocněncem, narozeným XY, bytem XY, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 33 C 249/2021, o návrhu na přikázání věci, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 33 C 249/2021 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Okresnímu soudu Brno-venkov dne 15. 9. 2021 se žalobkyně domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku nacházejícímu se v katastrálním území XY, v obci XY.
[2] První žalovaný (v podání doručeném Okresnímu soudu Brno-venkov dne 26. 10. 2021 a doplněném dne 15. 2. 2022) navrhuje, s ohledem na průběh soudních řízení v minulosti vedených u Okresního soudu Brno-venkov, „tzv. nutnou delegaci v souladu s ust. §12 odst. 1“ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k Okresnímu soudu v Chebu, jenž by ve věci dle názoru prvního žalovaného „mohl nestraně a nezaujatě rozhodnout“.
[3] Žalobkyně považuje návrh prvního žalovaného za nedůvodný, účelový a obstrukční.
[4] Okresní soud Brno-venkov předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu dle §12 odst. 1 o. s. ř.
[5] Podle §12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně [odstavec 1]. Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
[6] Podle §14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech [odstavec 4].
[7] Podle §15 odst. 1 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
[8] Podle §16 odst. 1 o. s. ř. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
[9] Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu Brno-venkov, u nějž je věc vedena, a Okresnímu soudu v Chebu, jemuž má být věc podle návrhu prvního žalovaného přikázána, důvod k přikázání soudu z důvodu nutnosti (§12 odst. 1 o. s. ř.) ani z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) neshledal.
[10] Z obsahu předloženého spisu se podává, že žádný ze soudců Okresního soudu Brno-venkov neoznámil podle §15 odst. 1 o. s. ř. předsedovi tohoto soudu skutečnosti, pro které by byl v projednávané věci vyloučen (natož aby tak učinili všichni soudci tohoto soudu), a nadřízený soud dosud nerozhodl o vyloučení žádného ze soudců tohoto soudu podle §16 odst. 1 o. s. ř. Není tudíž naplněn alespoň jeden z předpokladů, za kterých může nadřízený soud rozhodnout o přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, či ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017).
[11] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručeného principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[12] První žalovaný neuvádí žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly přijmout závěr, podle něhož přikázání věci jinému soudu by mohlo vést k hospodárnějšímu či rychlejšímu projednání věci, a jež by tak mohly být důvodem k přikázání věci jinému soudu téhož stupně. Důvod pro takový postup přitom nepředstavuje nespokojenost účastníka řízení s průběhem či výsledky jiných řízení vedených u téhož soudu.
[13] Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že projednávaná věc vedená u Okresního soudu Brno-venkov se nepřikazuje podle §12 odst. 1 ani 2 o. s. ř. jinému soudu téhož stupně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu