ECLI:CZ:NS:2022:27.ND.223.2022.1
sp. zn. 27 Nd 223/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně FINE DECORATING a. s. , se sídlem v Mostě, Chomutovská 2261/2, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 28264967, zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem, se sídlem v Brně, Vídeňská 188/119d, PSČ 619 00, proti žalované Raiffeisenbank Region Waldviertel Mitte eGen , se sídlem ve Zwettlu, Landstrasse 23, 3910, Rakouská republika, registrační číslo FN 49470a, o vydání směnky, o návrhu žalobkyně na určení místně příslušného soudu, takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Nd 223/2022 jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.
II. Věc vedenou u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Nd 223/2022 projedná a rozhodne Krajský soud v Brně.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu soudu byla dne 14. 4. 2022 doručena žaloba o vydání směnky, která zajišťovala pohledávku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 25. 7. 2014, spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu. V čl. A bodu „Sídlo soudu“ smlouvy o úvěru si strany sjednaly, že „pro všechny spory z existujících a v budoucnu sjednávaných zajišťovacích ujednání, která podléhají českému právu, jsou příslušné české soudy“. Místní příslušnost soudu však sjednána nebyla.
[2] Podle §9 odst. 2 písm. j) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se investičních nástrojů a cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů, i když se nejedná o investiční nástroje.
[3] Podle §104a o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný (odstavec 4).
[4] Jelikož řízení bylo zahájeno u Nejvyššího soudu, který není věcně příslušný, rozhodl Nejvyšší soud podle §104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v souladu s §9 odst. 2 písm. j) o. s. ř. v prvním stupni příslušné krajské soudy.
[5] Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
[6] Jelikož návrh na určení místní příslušnosti byl předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, zkoumal Nejvyšší soud, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Postupoval přitom podle přímo aplikovatelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (srov. čl. 66 odst. 1 nařízení; dále též jen „nařízení Brusel I bis“).
[7] Jak vyplývá z obsahu žaloby, spor je veden o vydání tzv. zajišťovací směnky ke smlouvě o úvěru. V jejím článku A si strany sjednaly, že pro řešení sporů ze zajišťovacích ujednání je dána pravomoc soudů České republiky.
[8] Podle bodu 19 recitálu nařízení Brusel I bis, pokud jde o volbu příslušného soudu, měla by být respektována smluvní volnost stran s výjimkou smluv týkajících se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena (což ovšem není případ projednávané věci), aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení příslušnosti stanovená tímto nařízením.
[9] Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
[10] Je namístě uvést, že podle Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), bude ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis platné i takové ujednání, které sice výslovně neuvede příslušný soud, ale umožní jeho určení. Postačí, aby takové ujednání určovalo objektivní kritéria, na jejichž základě se strany dohodly ohledně výběru soudu nebo soudů, kterým předloží vzniklé spory. Uvedená kritéria, která musí být dostatečně přesná, aby umožnila soudu určit, zda je příslušný, mohou být případně konkretizována vlastními okolnostmi projednávané věci (srov. rozsudek SDEU ze dne 9. 11. 2000, ve věci
C-387/98, Coreck Maritime GmbH proti Handelsveem BV a dalším , bod 15; v tomto rozsudku přitom SDEU shledal dostatečně určitou dohodu, podle níž „jakýkoliv spor vztahující se k tomuto nákladovému listu bude rozhodnut ve státě, ve kterém má dopravce svoji hlavní provozovnu“).
[11] V poměrech projednávané věci proto platí, že z uzavřené prorogační doložky bez pochybností vyplývá, že k projednání a rozhodnutí sporu jsou mezinárodně příslušné soudy České republiky, aniž by však účastnice vymezily konkrétní místně příslušný soud. Takto jimi projevenou vůli je třeba respektovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3215/2016, bod 32).
[12] Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
[13] Podle §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
[14] Podle §85a o. s. ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
[15] Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek .
[16] Podle §87 písm. c) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky.
[17] Nejvyšší soud uzavírá, že v dané věci podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí, neboť žalovaná, jež je obchodní společností (právnickou osobou) se sídlem v Rakouské republice, nemá obecný soud v České republice, v České republice nemá umístěn závod či organizační složku závodu a není známo, že by měla v České republice majetek. Nejsou splněny ani podmínky pro místní příslušnost konkrétního soudu na výběr danou či výlučnou.
[18] Nejvyšší soud proto, přihlížeje k zásadně hospodárnosti řízení (§6 o. s. ř.), ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc projedná a rozhodne Krajský soud v Brně, v jehož obvodu má sídlo právní zástupce žalobkyně a který rovněž není vzdálen sídlu žalované. Nejvyšší soud tak vzal na zřetel zásadu hospodárnosti řízení v podobě dostupnosti určeného soudu z hlediska sídla obou účastníků (jejich zástupců).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu