ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.2348.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 2348/2022-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy , identifikační číslo osoby 000 22 985, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 529/5, o zaplacení 250 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 75/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j. 36 Co 365/2021-295, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 5. 2021, č. j. 25 C 75/2013-280, jímž byl odmítnut návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo žalované uloženo „poskytnout žalobci do 15 dnů zálohu ve výši 500 000 Kč a vydat osvědčení dle zák. č. 87/91 Sb. + vyhl. č. 1665/91 Sb. s účinností k 1. 1. 1992“.
2. Proti usnesení odvolacího soudu žalobce brojil podáním, které – posuzováno dle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) – je dovoláním (vyslovuje-li v něm žalobce nesouhlas s napadeným usnesením, odkazuje na jednotlivá ustanovení §236 a násl. o. s. ř. a současně vznáší „požadavek dle §243 o. s. ř. na odkladný účinek“).
3. V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2
zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); v textu jen „o. s. ř.“.
4. Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
5. Podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
6. S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které vylučuje přípustnost dovolání i proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, je podané dovolání objektivně nepřípustné.
7. Proto Nejvyšší soud, aniž vyžadoval splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (srov. §241b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.), dovolání, jehož přípustnost je vyloučena ustanovením §238 o. s. ř., odmítl (srov. §243c odst. 1 o. s. ř.).
8. Žalobcem současně podaný návrh „dle §243 o. s. ř.“ (na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí) sdílí pak bez dalšího osud nepřípustného dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto, zatímco žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2022
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu