ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.3101.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 3101/2022-1233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) V. N. , narozeného XY, b) O. K. , narozeného XY, obou bytem v XY, c) Q. K. , narozeného XY, bytem v XY, d) I. K. (dříve N.), narozené XY, bytem v XY, a e) R. K. , narozeného XY, bytem v XY, všech zastoupených JUDr. Dagmar Křesťanovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, a Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, 2) I. O. , narozené XY, bytem v XY, a 3) M. Š. , narozenému XY, bytem v XY, za účasti KONSTRUKCE Říčany, spol. s r. o. , identifikační číslo osoby 63472074, se sídlem v Říčanech, U Cihelny 87 E, jako vedlejší účastnice na straně žalovaných, zastoupené Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, o vydání věci, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 30/92, o dovolání vedlejší účastnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, č. j. 21 Co 17/2019-1141, takto:
Dovolání vedlejší účastnice se odmítá .
Odůvodnění:
1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen jako „odvolací soud“) změnil usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 5. 10. 2018, č. j. 7 C 30/92-1099 [jímž bylo rozhodováno o procesním nástupnictví za řízení zaniklého žalovaného, Družstevního zásobovacího a odbytového podniku Brno – v likvidaci; §107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“], tak, že v řízení bude dále pokračováno na straně žalované s Českou republikou (za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a Státní pozemkový úřad), I. O. a M. Š. (shora označení žalovaní 1/ – 3/, kteří dle odvolacím soudem přijatého závěru vstoupili do práv a povinností zaniklého žalovaného, o které jde v tomto řízení – vydání věci oprávněným osobám podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů).
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání vedlejší účastnice na straně žalovaných, KONSTRUKCE Říčany, spol. s r. o.
3. Jelikož v průběhu dovolacího řízení (před předložením spisu dovolacímu soudu) zemřel žalobce V. N. (narozený XY, zemř. 18. 1. 2021, naposledy bytem v XY), Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 8. 9. 2022, č. j. 7 C 30/92-1224, rozhodl, že v řízení bude namísto tohoto žalobce (původně pod písm. a/) pokračováno (jako s jeho procesními nástupci) s V. N. (nar. XY) a I. K. (nar. XY), tj. s dosavadními žalobci b/ a e/ (nyní pod písm. a/ a d/).
4. Nejvyšší soud následně dovolání vedlejší účastnice odmítl jako podané osobou, jež k němu není oprávněna (srov. §243c odst. 3, §218 písm. b/ o. s. ř.).
5. Podle ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř., v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
6. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu uvedené pravidlo nedopadá na oprávnění vedlejšího účastníka podávat opravné prostředky. Oprávnění vedlejšího účastníka podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně proto upravuje ustanovení §203 odst. 1 o. s. ř. a oprávnění vedlejšího účastníka podat žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost upravuje ustanovení §231 odst. 1. o. s. ř. Protože zákon nestanoví, že vedlejší účastník je oprávněn podat i dovolání, vedlejší účastník není oprávněn (subjektivně legitimován) k podání dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované pod č. 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1867/2016, usnesení ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1664/2005, nebo usnesení ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 426/2017), nejde-li o rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod č. 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K posledně uvedenému však lze podotknout, že podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
7. Odkazuje-li vedlejší účastnice ohledně subjektivní legitimace k podání dovolání na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3625/2015 (jímž bylo v tomto řízení projednáno jí podané dovolání proti předchozímu rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví), jde o odkaz nepřípadný, neboť v daném řízení měla dovolatelka (dříve odvolatelka) postavení účastnice řízení (bylo-li výrokem napadeného usnesení rozhodováno o tom, zda s touto právnickou osobou bude nadále pokračováno coby s žalovanou v tomto řízení). O takovou situaci nyní nejde.
8. Nad rámec shora uvedeného lze dodat, že vedlejší účastnicí podané dovolání také postrádá obligatorní náležitosti dovolání. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) – srov. §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání – srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.
9. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci, neboť napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vypočtená v §238a o. s. ř.), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. [K vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; obdobně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sen. zn. 29 NSCR 64/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sen. zn. 29 ICdo 185/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2472/2019; dále srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.), nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18.]
10. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka zjevně nedostála (jestliže v jejím dovolání zcela absentuje vymezení, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné). Dlužno dodat, že přípustnost dovolání nemůže být v dané věci založena ustanovením §238a o. s. ř. [dle nějž dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2)], neboť napadené rozhodnutí nepatří do okruhu tam uvedených usnesení [o procesním nástupnictví nebylo rozhodováno (až) v průběhu odvolacího řízení, nýbrž napadeným usnesením odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kdy se přípustnost dovolání zakládá na splnění podmínek uvedených v §237 o. s. ř.].
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, část věty před středníkem; §224 odst. 1 a §243c odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 12. 2022
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu