ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.3618.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 3618/2022-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, identifikační číslo osoby: 00025429, o zaplacení částky 210.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2021, č. j. 35 Co 262/2020-152, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Co 262/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2022, č. j. 4 Co 19/2022-168av, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 5. 2022, č. j. 4 Co 19/2022-168av, potvrdil výrokem I. usnesení Městského soudu v Praze (dále „soud prvního stupně“) ze dne 3. ledna 2022, č. j. 35 Co 262/2020-168al, kterým soud prvního stupně odmítl pro opožděnost odvolání, které podal žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2021, č. j. 35 Co 262/2020-168ag, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost vymezil odkazem na §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále „o. s. ř.“) a uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je uplatněn dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., zabýval se tím, zda se jedná o rozhodnutí, u něhož zákon dovolání připouští (§236 o. s. ř.).
I když dovolatel není zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), sám nemá právnické vzdělání a rovněž se neuplatní žádná další výjimka z povinného zastoupení pro dovolací řízení (§241 odst. 2 a 3 o. s. ř.), dovolací soud z dále uvedeného důvodu pro nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem dovolací řízení nezastavil (srovnej §241b odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Právě o jeden z případů upravených v §229 odst. 4 o. s. ř. jde v posuzované věci. Usnesení, jímž odvolací soud odmítá odvolání, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, nicméně podle §229 odst. 4 o. s. ř. je může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročníku 2014, pod číslem 62, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013; obě usnesení jsou rovněž přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ).
Protože dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí odůvodněno.
Jestliže bylo dovolání shledáno nepřípustným podle ustanovení §238 o. s. ř., vznikne ve smyslu §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatková povinnost dovolatele vydáním rozhodnutí soudem prvního stupně (§3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2022
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu