ECLI:CZ:NS:2022:28.ND.184.2022.1
sp. zn. 28 Nd 184/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci účastníka řízení (zapsané osoby): Právovárečného měšťanstva v Plzni , se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, identifikační číslo osoby: 10358986, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 10, Gutova 3297/4, o zápis výmazu do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. A 29291/RD104/KSPL, Fj 34218/2020/KSPL, o dovolání účastníka řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2021, sp. zn. 7 Cmo 315/2020, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:
I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Marek Doležal a JUDr. Filip Cileček nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 636/2022.
II. K námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Petra Šuka se nepřihlíží .
Odůvodnění:
Účastník řízení v rámci podaného dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 7 Cmo 315/2020 (řízení o něm je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 27 Cdo 636/2022; k projednání dovolání a rozhodnutí o něm je podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2022 příslušný senát soudního oddělení 27 složený ze soudců JUDr. Marka Doležala, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Michaely Janouškové), vznesl též námitku podjatosti proti soudcům Nejvyššího soudu JUDr. Marku Doležalovi, JUDr. Filipu Cilečkovi a JUDr. Petru Šukovi. Námitku podjatosti ve vztahu k uvedeným soudcům účastník řízení odůvodnil tím, že již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1981/2018, tito soudci vyjádřili definitivní právní názor, který je meritorně řešen až v přítomném řízení, pročež projednání dovolání v nyní posuzované věci by bylo pouhou procesní formalitou. Účastník řízení v námitce podjatosti zdůraznil, že nestrannost soudce je třeba posuzovat jak z hlediska objektivního, tak z hlediska subjektivního, přičemž k porušení práva na nestranný soud dochází i v případě, kdy se na rozhodování o meritu věci podílí soudce, který má již před tím, než je k projednávání věci přistoupeno, na věc utvořený názor. V této souvislosti poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3764/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012 a na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. 3. 2014 ve věci F. A. proti Turecku.
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Marek Doležal a JUDr. Filip Cileček, kteří mají podle rozvrhu práce společně s další soudkyní JUDr. Michaelou Janouškovou v senátě 27 Cdo věc projednat a jichž se námitka podjatosti týká, ve svém vyjádření shodně uvedli, že žádný vztah k účastníku řízení, k jeho zástupci ani k věci nemají a podjatí se necítí.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2022 byla věc rozhodnutí o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 636/2022 předložena senátu 28 Cdo.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak zjevně nepřátelský (srovnej např. účastníkem řízení citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 23 Nd 321/2013).
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 209/04, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 178/2009).
Pokud účastník řízení jako důvod pro vyloučení soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka uvádí, že jmenovaní soudci již v minulosti ve věci týkající se účastníka řízení rozhodovali v řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 1981/2018 a ve výsledném rozhodnutí – dle mínění účastníka řízení v rozporu s procesním právem – vyjádřili pochybnost o správnosti zápisu účastníka řízení do obchodního rejstříku, pak jde o okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jiných věcech, jež podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce. Jeví se vhodným rovněž podotknout, že ony pochybnosti o správnosti zápisu účastníka řízení do obchodního rejstříku byly vyjádřeny nad rámec nosných důvodů usnesení ze dne 11. 3. 2020 a nejednalo se tak o závazný kasační názor formulovaný v konkrétní věci, přičemž soudcům není nikterak zapovězeno do svých rozhodnutí vtělit i úvahy obecnějšího rázu stran dané problematiky.
Přiléhavost postrádá odkaz účastníka řízení na rozsudek druhé sekce Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. 3. 2014 ve věci F. A. proti Turecku, stížnost č. 36073/04, neboť odkazovaný rozsudek řešil zcela odlišnou procesní situaci. V citované věci se Evropský soud pro lidská práva vyslovil k otázce nestrannosti soudců při meritorním a procesním rozhodování, přičemž shledal porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z důvodu oprávněných pochybností stěžovatele o nestrannosti rozhodujícího soudního senátu s ohledem na jeho složení za situace, kdy při rozhodování o věci samé byli členy rozhodujícího senátu tři soudci, kteří se již podíleli na meritorním rozhodování věci v nižším stupni, aniž by přitom byla jejich účast z jakéhokoli důvodu nezbytná. Taková ani obdobná situace v projednávané věci nenastala.
Z naznačených důvodů Nejvyšší soud, rozhodující podle ustanovení §16 odst. 1, věty první, o. s. ř., vznesenou námitku podjatosti vůči soudcům Nejvyššího soudu JUDr. Marku Doležalovi a JUDr. Filipu Cilečkovi shledal neopodstatněnou.
Dále je nezbytné dodat, že požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu nepřihlíží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007).
Směřuje-li proto účastník řízení své výhrady též proti soudci Nejvyššího soudu JUDr. Petru Šukovi, který se na rozhodování o dovolání v procesních poměrech této věci nebude podílet, je ve vztahu k tomuto soudci námitka podjatosti úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), neboť nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II. tak, že ve vztahu ke jmenovanému soudci se k námitce podjatosti nepřihlíží.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 4. 2022
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu