ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.1370.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 1370/2022-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce TOTO S.P.A. COSTRUZIONI GENERALI , se sídlem v Chieti (CH) 66100, Viale Abruzzo 410, Italská republika, registrační číslo 02208250692, jednajícího v České republice prostřednictvím TOTO S.P.A. COSTRUZIONI GENERALI CZ, odštěpný závod, se sídlem v Praze 2, Belgická 115/40, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 05942675, zastoupeného JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Malostranské náměstí 5/28, PSČ 118 00, proti žalovanému Ředitelství silnic a dálnic ČR , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 65993390, zastoupenému JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, o zaplacení částky 60 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 27/2020, o přípustnosti vedlejšího účastenství společnosti GEOSAN GROUP a. s. , se sídlem v Kolíně, U Nemocnice 430, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 28169522, zastoupené Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem v Praze, Černokostelecká 281/7, PSČ 110 00, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. ledna 2022, č. j. 4 Cmo 149/2021-180, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 22. září 2021, č. j. 32 Cm 27/2020-161, Městský soud v Praze nepřipustil vedlejší účastenství společnosti GEOSAN GROUP a. s. (dále jen „společnost G“) v řízení na straně žalobce.
2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vedlejší účastník neprokázal kvalifikovaný právní zájem na výsledku řízení dle §93 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), „neboť by jím nebylo ve svých důsledcích dotčeno jeho právní postavení, resp. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva“, a jeho zájem je majetkový, případně morální.
3. K odvolání společnosti G Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že připustil účast společnosti G jako vedlejšího účastníka na straně žalující.
4. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně pominul, že žalobce a společnost G byli účastníky společnosti ve smyslu §2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vytvořené na základě společenské smlouvy ze dne 1. července 2016 za účelem získání a provedení v ní specifikované veřejné zakázky. Plnění veřejné zakázky bylo zajištěno bankovní zárukou sjednanou žalobcem (jako dlužníkem) ve prospěch žalovaného (jako věřitele), jejíž tvrzené neoprávněné čerpání žalovaným je předmětem tohoto řízení. Z dodatku ke společenské smlouvě ze dne 5. října 2017 vyplývá povinnost smluvního partnera uhradit (poměrnou) částku, jíž vyplatila druhá ze smluvních stran v souvislosti s poskytnutým zajištěním. Strany společenské smlouvy – pokračoval odvolací soud – ze vzájemného vypořádání nevyloučily náklady související s bankovní zárukou. Výsledek tohoto sporu proto bude (mimo jiné) určující pro závěr, zda je společnost G ve vztahu k žalobci v postavení dlužníka či věřitele (při zohlednění toho, zda a v jakém rozsahu se zatím na nákladech spojených se společnou činností podílela). Odvolací soud uzavřel, že společnost G má na výsledku tohoto sporu zájem nejen ekonomický, ale právní, když vyřešení otázky jejího postavení vůči žalobci (zda bude jeho dlužníkem nebo věřitelem) vyplývá z hmotného práva.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Dovolatel namítá, že předmětný spor nemá pro společnost G „důsledek v oblasti hmotného práva“, jak vyžaduje pro existenci „naléhavého“ právního zájmu ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu (na níž dále v textu dovolání odkazuje). Zdůrazňuje, že podstatou vedlejší intervence není „uplatňování vlastního práva ani postavení najisto právního postavení vedlejšího účastníka“, ale podpora účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník do řízení vstoupil. Dále dovolatel uvádí, že zájmy žalobce a společnosti G nejsou shodné, když společnost G vede proti žalobci rozhodčí řízení týkající se právních vztahů souvisejících s daným řízením. Závěrem dodává, že výrok rozsudku je závazný pouze ve vztahu k účastníkům soudního řízení a ani řešení případných prejudiciální otázek není pro jiná řízení závazné.
7. Společnost G ve vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Snáší argumenty na podporu názoru, že její právní zájem na výsledku sporu vychází z hmotného práva. Zdůrazňuje, že „postavení vedlejšího účastníka jako společníka žalobce ve společnosti podle §2716 a násl. o. z. ohledně práv a povinností, které souvisí s činností společnosti, je v podstatě učebnicovým případem existence právního zájmu, který je důvodem přípustnosti vedlejší intervence“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl.
8. Žalobce míní, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné a podání dovolání je procesní obstrukcí žalovaného. Podle žalobce má společnost G právní zájem na výsledku tohoto řízení. Navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout.
9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné (§243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
11. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
[1] Vedlejší účastník se neúčastní řízení proto, aby v něm uplatňoval nebo bránil své právo, ale z důvodu, že chce pomoci zvítězit ve sporu některému z účastníků řízení, neboť na jeho úspěchu ve věci má právní zájem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016).
[2] Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněné pod číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[3] Pojem právní zájem na výsledku řízení není v občanském soudním řádu blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Současně platí, že hlavním účelem a smyslem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu tomu z účastníků řízení, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Jinými slovy, jde o právní zájem na vítězství toho účastníka, jehož vedlejší účastník podporuje. Institut vedlejšího účastenství tedy neslouží pouze k ochraně zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013).
[4] Právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení ve smyslu §93 odst. 1 o. s. ř. tak zpravidla vyplývá z toho, že ačkoliv jeho práva a povinnosti hmotněprávní povahy nejsou předmětem řízení, mohou být rozhodnutím ve věci samé dotčena zprostředkovaně skrze jeho právní poměr k účastníkovi řízení (srov. obdobně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., §93. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 607). Nejčastěji se bude jednat o případy tzv. postihu (např. §1876 odst. 2, §1937 odst. 2 nebo §2917 o. z.). Řečeno jinak, právní zájem na výsledku řízení svědčí vedlejšímu účastníku tehdy, jestliže úspěch procesní strany, kterou v řízení podporuje, se zprostředkovaně a ve svém důsledku příznivě projeví i v jeho právním postavení (tj. co do jeho práv a povinností hmotněprávní povahy), čímž může být zabráněno dalšímu řízení, v němž by vystupoval již jako účastník řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, uveřejněný pod číslem 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
12. Promítnuto do poměrů projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že společnost G jako člen společnosti TGS Joint Venture (zhotovitele díla) založené podle §2716 o. z. za účelem získání a provedení veřejné zakázky „D1 modernizace – úsek 12, EXIT 90 Humpolec – EXIT 104 Větrný Jeníkov“, má právní zájem na výsledku řízení o žalobě jiného člena společnosti (zhotovitele díla) o vydání bezdůvodného obohacení, jež měl žalovaný získat neoprávněným čerpáním bankovní záruky vystavené Českou spořitelnou, a. s., dne 22. února 2018, když výsledek sporu se bezprostředně dotýká práv a povinností (hmotněprávní povahy) společnosti G jako člena společnosti (zhotovitele díla). Případný úspěch žalobce (vyhovění žalobě) bude mít zcela zjevně dopad do právních poměrů společnosti G, respektive úspěch žalobce, kterého v řízení podporuje, se zprostředkovaně a ve svém důsledku příznivě projeví i v jejím právním postavení.
13. V dané věci jsou nepřiléhavé odkazy dovolatele na v dovolání označená rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k otázce právního zájmu; tato rozhodnutí byla vydána ve zcela odlišných skutkových poměrech. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2016, sp. zn. 23 Cdo 5203/2015, šlo o situaci, kdy vedlejší účastník vstoupil do řízení s úmyslem vyjasnit si své vlastní postavení, nikoliv pomoci některému z účastníků procesními úkony přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci. V nálezu Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03, se Ústavní soud zabýval sporem na ochranu osobnosti, v němž shledal právní zájem vysoké školy na výsledku sporu v zájmu vysoké školy na permanentním hájení akademických práv a svobod a na ochraně politických práv studentů, kteří vystupovali v roce 1989/1990 jako mluvčí studentské akademické obce. Konečně v nálezu Ústavního soudu ze dne 5. srpna 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08, se Ústavní soud vyslovil proti připuštění syna žalobce do řízení jako vedlejšího účastníka, což odůvodnil mimo jiné tím, že ten má sice na výsledku sporu zájem citový, avšak nikoli zájem právní.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu