ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.1770.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 1770/2021-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce 1. INVESTIČNÍHO DRUŽSTVA, družstva - v likvidaci , se sídlem v Brně, Bašty 2, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25 55 90 87, proti žalovanému J. N. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. et Mgr. Petrem Polánkou, advokátem, se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, PSČ 602 00, o zaplacení částky 3.870.100,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Sm 509/2003, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 62/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2020, č. j. 4 Cmo 18/2020-80, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2020, č. j. 4 Cmo 18/2020-80, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. září 2019, č. j. 42 Cm 62/2008-62, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 24. října 2003, č. j. 42 Sm 509/2003-9, uložil žalovanému (označenému „J. N.“) zaplatit (původní) žalobkyni (JUDr. Vladimíře Marešové, jako správkyni konkursní podstaty úpadce 1. INVESTIČNÍHO DRUŽSTVA, družstva - v likvidaci) směnečný peníz ve výši 3.870.100,- Kč s 6% úrokem od 5. září 2003 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 12.900,- Kč; dále uložil žalovanému zaplatit na účet Krajského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 155.320,- Kč. Podle doložky právní moci vyhotovené dne 21. ledna 2004 nabyl směnečný platební rozkaz právní moci dne 9. prosince 2003.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 29. dubna 2008, se žalovaný (J. N.) domáhal vůči (původní) žalobkyni obnovy řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Sm 509/2003.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. září 2019, č. j. 42 Cm 62/2008-62, zastavil řízení o žalobě žalovaného na obnovu řízení (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků a o vrácení soudního poplatku žalovanému (výroky II. a III.).
Soud prvního stupně po zjištění, že konkurs na majetek úpadce byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení (usnesením ze dne 15. prosince 2008, č. j. 40 K 112/2001-373, které nabylo právní moci dne 11. února 2009) a úpadce byl k 22. lednu 2010 vymazán z obchodního rejstříku, zkoumal, kdo vstoupil do jeho práv a povinností, o které v řízení jde, popřípadě zda úpadce zanikl bez právního nástupce.
Po zjištění, že „směnečná pohledávka měla být postoupena v roce 2004 E. L. (dále jen „E. L.“), která ji v témže roce postoupila dalšímu subjektu“, dospěl k závěru, podle něhož „nebyl zjištěn“ žádný nástupce úpadce; proto řízení zastavil podle ustanovení §107 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 11. února 2020, č. j. 4 Cmo 18/2020-80, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně ohledně zániku úpadce bez právního nástupce, přičemž doplnil, že práva ze směnky, jež byla předmětem sporu, na označené nástupce [E. L. a následně FOS-HOLDING, a. s. (dále jen „společnost F“)] nepřešla; směnečným platebním rozkazem bylo totiž rozhodnuto o povinnosti zaplatit směnku na řad, která mohla být převedena pouze rubopisem (a nikoli smlouvou o postoupení pohledávek); takový převod však nebyl ani tvrzen ani prokázán.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení právních otázek, které odvolací soud zodpověděl (podle jeho názoru) odchylně od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, týkajících se: a) vad směnečného platebního rozkazu ze dne 24. října 2003, jde-li o označení žalovaného, b) právní moci směnečného platebního rozkazu a c) posouzení, zda úpadce vskutku zanikl bez právního nástupce.
Dovolatel zdůrazňuje, že v řízení vedeném pod sp. zn. 42 Sm 509/2003 byl žalovaný označen jako „J. N.“ a směnečný platební rozkaz tak byl vydán ve vztahu k neexistující osobě; ač byl žalovaný označen (i) rodným číslem, soud prvního stupně nezjišťoval jeho totožnost v evidenci obyvatel a zmíněný nedostatek neodstranil.
Dále zpochybňuje správnost údaje o právní moci směnečného platebního rozkazu (9. prosince 2013), když „bezvadná doručenka“ byla soudu dodána držitelem poštovní licence až 11. prosince 2003.
Konečně dovolatel snáší argumenty proti závěru, podle něhož práva a povinnosti, která byla předmětem (původního) řízení nepřešla (ani nebyla převedena) na jinou osobu. Potud poukazuje na smlouvy o postoupení pohledávek, ze kterých plyne přesná specifikace postoupené pohledávky, včetně předání směnky. Soud prvního stupně „si tedy měl vyžádat sdělení a důkaz, zda došlo k indosaci směnky a zda je zde procesní nástupce žalobce ohledně směnečných práv“; tuto povinnost však nesplnil ani on, ani soud odvolací.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, týkající se okruhu účastníků řízení o žalobě na obnovu řízení, kterou soudy nižších stupňů vyřešily v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (odstavec 4). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5).
Podle ustanovení §228 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (odstavec 1). Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání (odstavec 2).
Podle ustanovení §232 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěrech, podle nichž:
1) Směnečný platební rozkaz lze napadnout žalobou na obnovu řízení, lze-li důvody obnovy vztahovat na předpoklady, za nichž byl vydán. Protože se ve zkráceném řízení (§175 o. s. ř.) neprovádí dokazování, nepřichází v úvahu užití důvodu uvedeného v §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a poukaz na nové důkazy ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobou na obnovu řízení může její navrhovatel uplatňovat jen takové skutečnosti nebo rozhodnutí, které nemohl použít bez své viny v původním řízení, je možné povolit obnovu řízení z důvodu uvedeného v §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, jestliže tu jsou nové skutečnosti, které navrhovatel obnovy řízení nemohl použít do uplynutí lhůty k podání námitek (např. proto, že o nich nevěděl), nebo jestliže pozdější rozhodnutí příslušného orgánu, o němž se navrhovatel dozvěděl po uplynutí lhůty k podání námitek, řeší jinak předběžnou otázku ve věci, v níž byl soud vázán rozhodnutím jiného orgánu (§135 odst. 1 o. s. ř.) nebo v níž byl povinen vycházet z rozhodnutí jiného orgánu (§135 odst. 2 o. s. ř.). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 5983/2016, včetně judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu zmíněné v jeho důvodech.
2) Z povahy obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu (srov. §228 odst. 1 o. s. ř.) plyne, že návrh na obnovu řízení může podat jen účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce z důvodu universální nebo singulární sukcese (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 30. března 1984, sp. zn. 4 Cz 24/84, uveřejněný pod číslem 19/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž také ostatní účastníci řízení (ti, jež navrhovatel obnovy jako účastníky označí) nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení, o jehož obnovu jde, popřípadě jejich právních nástupců z důvodu universální nebo singulární sukcese (srov. též směrnici pléna bývalého Nejvyššího soudu o předpokladech pro zvýšení úrovně soudních rozhodnutí v občanském soudním řízení u soudů prvního stupně, uveřejněnou pod číslem V/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 49, podle které v rozhodnutích o návrhu na obnovu řízení je třeba označovat účastníky řízení podle jejich procesního postavení v původním řízení, ovšem s uvedením, kdo z nich podal návrh na obnovu). Účastník řízení, proti kterému směřuje návrh na obnovu řízení, nemůže tedy být osobou odlišnou od účastníků řízení, o jehož obnovu jde, popřípadě od jejich právních nástupců z důvodu universální nebo singulární sukcese; to platí bez zřetele k tomu, že původní řízení bylo vůči tomuto účastníku (jako žalovanému) zastaveno podle §19 a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. pro nedostatek jeho způsobilosti být účastníkem řízení. V řízení o návrhu na povolení obnovy řízení se již tato okolnost postupem podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. projevit nemůže; podstatné je, zda se zřetelem k charakteru rozhodnutí v původní věci a uplatněnému důvodu obnovy lze obnovu řízení vůči původnímu (nezpůsobilému) účastníku povolit či nikoli (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 2 Cdon 92/97, uveřejněné pod číslem 10/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ‒ dále jen „R 10/2000“).
Uvedenému odpovídá, že zákon (v §228 odst. 2 o. s. ř.) nevymezuje coby náležitost návrhu na obnovu řízení označení účastníků řízení (to se totiž podává z označení věci, o jejíž obnovu jde, a z toho, kdo takový návrh – v intencích §42 odst. 4 o. s. ř. ‒ činí). Vymezení účastníků řízení v návrhu na jeho obnovu má pro navrhovatele obnovy smysl jen tehdy, směřuje-li takový návrh jen proti některému z původních účastníků řízení (samostatných společníků) a povolení obnovy nemůže mít vliv na právní moc výroků původního rozhodnutí, týkajících se ostatních společníků v rozepři [okruh účastníků řízení může být oproti řízení o jehož obnovu jde, zúžen též tím, že návrh na obnovu řízení podají jen někteří z původních účastníků řízení (samostatných společníků) a povolení obnovy nemůže mít vliv na právní moc výroků původního rozhodnutí, týkajících se jejich společníků v rozepři]. Srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 558/2001, uveřejněné pod číslem 43/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3) Nastanou-li v době po vyhlášení rozhodnutí, jímž skončilo původní řízení, popř. po jeho doručení (srov. §154 odst. 1, §168 a §170 odst. 1 o. s. ř.), a před podáním žaloby na obnovu řízení takové právní skutečnosti, s nimiž právní předpisy (předpisy hmotného práva) spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž šlo v původním řízení, je účastníkem řízení o žalobě na obnovu řízení namísto původního účastníka jeho hmotněprávní nástupce (univerzální nebo singulární), a to bez dalšího, přímo ze zákona (§94 odst. 2 o. s. ř.). Srov. např. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, ze dne 26. září 2011, sp. zn. 32 Cdo 3076/2011, a ze dne 17. září 2019, sp. zn. 27 Cdo 5307/2017. Shora uvedené platí bez zřetele na to, zda ho navrhovatel obnovy řízení označil za účastníka či nikoli, popřípadě zda označil někoho jiného. Hmotněprávní nástupnictví tak za stavu, kdy procesní předpisy neobsahují speciální řešení popsané situace, zakládá též procesní nástupnictví ve vztahu k řízení, o jehož obnovu jde. Viz opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3076/2011.
Pro právní posouzení věci jsou významné následující skutečnosti, které plynou z obsahu spisu:
a) Žalobou došlou Krajskému soudu v Brně se (původní) žalobkyně domáhala vydání směnečného platebního rozkazu na základě předloženého originálu směnky vystavené v Brně dne 1. září 1999 „J. N., rodné číslo XY“, obsahující bezpodmínečný závazek zaplatit na řad (pozdějšího) úpadce (s tehdejším obchodním jménem 1. investiční ZÁLOŽNY, družstvo) směnečný peníz ve výši 3.870.100,- Kč, splatné 5. září 2003. Podle dohody o vyplnění směnky ze dne 1. září 1999 (č. l. 4) byla směnka původně vystavena jako blankosměnka (bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti) k zajištění pohledávky remitenta za výstavcem ze smlouvy o úvěru č. 006/99 ze dne 1. září 1999.
b) (Původní) žalobkyně uzavřela dne 11. února 2004 s E. L. smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla (mimo jiné) i pohledávka za žalovaným ve výši 3.870.100,- Kč specifikovaná způsobem „nesplacený úvěr, blankosměnka, smlouva i dohoda o vyplnění směnky, směnečná žaloba, směnečný platební rozkaz ze dne 24. října 2013 (právní moc 9. prosince 2003), směnka“.
c) E. L. uzavřela se společností F dne 20. února 2004 smlouvu o postoupení pohledávek, které nabyla postupní smlouvou ze dne 11. února 2004.
d) Na základě fúze sloučením byla společnost F zrušena bez likvidace s přechodem jmění na nástupnickou společnost PNA FINANCIAL, a. s., identifikační číslo osoby 27 75 58 19 (po změně obchodní firmy ELVO PROPERTY, a. s. ‒ dále jen „společnost E“); následně dne 16. července 2008 byla společnost F vymazána z obchodního rejstříku.
Nejvyšší soud především akcentuje, že shora citované právní závěry se uplatní i v poměrech projednávané věci; skutečnost, že občanský soudní řád (již) od 1. ledna 2014 neobsahuje ustanovení §94 o. s. ř., na těchto závěrech (ohledně účastenství v řízení o žalobě na obnovu řízení) nic nemění.
Jakkoli lze obecně souhlasit se závěrem odvolacího soudu, podle něhož mohla být směnka, na základě které soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz, převedena jen rubopisem (viz čl. I. §11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového), jeho právní posouzení věci neobstojí již proto, že se v poměrech projednávané věci (z úřední povinnosti) nezabýval otázkou (nevyšetřil), zda směnka vskutku (ne)byla převedena rubopisem na označené osoby (E. L. a společnost F) a následně se jejím vlastníkem nestala společnost E, popřípadě zda směnku vlastní po zániku úpadce jiná osoba.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není (ani v rovině jako vlastní argumentace) správné, Nejvyšší soud (aniž se výslovně zabýval otázkou vad v označení žalovaného ve směnečném platebním rozkazu a otázkou data právní moci směnečného platebního rozkazu) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu