ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.1837.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 1837/2021-174
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně JUDr. Radky Píšťkové Záhorcové , se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 592, PSČ 686 01, jako insolvenční správkyně dlužníka P. Š., narozeného XY, proti žalovanému LETOX Trade s. r. o. , se sídlem v Brně, Kaštanová 741/141f, PSČ 617 00, identifikační číslo osoby 01786920, zastoupenému JUDr. Alicí Dostálovou Macků, advokátkou, se sídlem v Blansku, Mahenova 13/1220, PSČ 678 01, o zaplacení částky 1 781 568 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 231 C 5/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2021, č. j. 47 Co 176/2019-159, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2021, č. j. 47 Co 176/2019-159, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 27. května 2019, č. j. 231 C 5/2018-113, ve znění usnesení ze dne 17. října 2019, č. j. 231 C 5/2018-125 , Městský soud v Brně:
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Radka Píšťková Záhorcová, jako insolvenční správkyně dlužníka P. Š. ) domáhala vůči žalovanému (LETOX Trade s. r. o.) zaplacení částky 1 381 568 Kč se specifikovaným příslušenstvím do majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 110 760 Kč (bod II. výroku).
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
[1] Dlužník (jako kupující) uzavřel se žalovaným (jako prodávajícím) dne 31. prosince 2013 kupní smlouvu na dodání zboží (dále jen „kupní smlouva“); k úhradě kupní ceny ve výši 3 781 568 Kč byl vyzván fakturou č. 932420 ze dne 31. prosince 2013, splatnou dne 14. července 2014.
[2] Žalovaný zaplatil dlužníku na úhradu kupní ceny 2 000 000 Kč (bez uvedení data), dne 9. dubna 2014 částku 400 000 Kč, dne 11. dubna 2014 částku 200 000 Kč a dne 2. května 2014 částku 241 498 Kč. Ohledně zbývající části kupní ceny uzavřel žalovaný s dlužníkem dne 1. září 2014 dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek (dále jen „dohoda o započtení“).
[3] Vyhláškou ze dne 18. července 2014, č. j. KSBR 47 INS XY, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka.
[4] Usnesením ze dne 15. října 2015, č. j. KSBR 47 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 13. listopadu 2015, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil žalobkyni.
[5] Žalobkyně sepsala do soupisu majetkové podstaty dlužníka pohledávku za žalovaným z titulu nezaplacené části kupní ceny ve výši 1 781 568 Kč, když podle ní žalovaný na úhradu kupní ceny zaplatil toliko 2 000 000 Kč.
3. Na výše uvedeném základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení §1982 a §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z ustanovení §409 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a z ustanovení §111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícímu závěru:
4. Žalovanému vznikla z titulu kupní smlouvy povinnost uhradit dlužníku částku 3 781 568 Kč, na kupní cenu uhradil toliko dílčí platby ve výši 2 000 000 Kč, 400 000 Kč, 200 000 Kč a 241 498 Kč. Dohoda o započtení „existuje“, je „pravá“ a jejím uzavřením zanikl zbývající závazek žalovaného, neboť „pohledávky dlužníka vůči žalovanému a žalovaného vůči dlužníkovi byly vzájemně započitatelné a vzájemně se kryly“. K namítané neúčinnosti dohody o započtení dodal, že se tato prosazuje výlučně odpůrčí žalobou podanou insolvenčním správcem; žalobkyně však „existenci odpůrčí žaloby“ netvrdila.
5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. ledna 2021, č. j. 47 Co 176/2019-159:
[1] Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku (první výrok).
[2] Změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 91 537 Kč (druhý výrok).
[3] Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 29 132 Kč (třetí výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §111, §231 odst. 1 a §235 odst. 2 insolvenčního zákona a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně k následujícím závěrům:
7. Neúčinnost dohody o započtení lze založit pouze rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce.
8. K posouzení platnosti právního jednání, jež je „určující pro příslušnost majetku dlužníka do jeho majetkové podstaty nebo pro identifikaci závazků dlužníka“, je povolán výlučně insolvenční soud; námitka žalobkyně ohledně absolutní neplatnosti dohody o započtení je „irelevantní“ za situace, kdy nepodala žalobu u insolvenčního soudu.
9. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které poměřováno jeho obsahem směřuje proti prvnímu výroku ve věci samé a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. Za rozporný s judikaturou Nejvyššího soudu má dovolatelka závěr odvolacího soudu, že absolutní neplatnost právního jednání, které dlužník učinil po zahájení insolvenčního řízení, může zkoumat pouze insolvenční soud. K tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil namítanou neplatnost dohody o započtení (respektive se uvedenou námitkou nezabýval), a dovozuje, že obě smluvní strany měly v úmyslu zkrátit dohodou o započtení věřitele.
11. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
13. Dovolání je p řípustné dle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním otevřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
14. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
16. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu je rozhodné následující ustanovení insolvenčního zákona:
§231 (insolvenčního zákona)
(1) Insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění.
(2) V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud.
(3) Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce.
18. Ustanovení §231 insolvenčního zákona platilo v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (18. července 2014) a do vydání napadeného rozhodnutí změn nedoznalo.
19. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2014, pod číslem 110, vysvětlil, že cílem ustanovení §231 insolvenčního zákona je zajistit, aby otázka platnosti právního úkonu, jež je určující pro příslušnost majetku dlužníka do jeho majetkové podstaty nebo pro identifikaci závazků dlužníka, nebyla v průběhu insolvenčního řízení účelově vytěsňována [určovacími žalobami podle §80 písm. c/ o. s. ř. (od 1. ledna 2014 jde o §80 o. s. ř.), podávanými u obecných soudů] mimo rámec procedur nastavených insolvenčním zákonem k řešení těchto otázek (aby např. nedocházelo k tomu, že incidenční spor o příslušnost určitého majetku do majetkové podstaty dlužníka, zahájený podáním vylučovací žaloby, bude blokován řízením vedeným u obecného soudu o určovací žalobě týkající se některé z otázek, kterou má v onom incidenčním sporu řešit insolvenční soud jako otázku předběžnou). Proto také ustanovení §231 insolvenčního zákona cílí jen na situace, kdy působnosti insolvenčního soudu (a incidenčním sporům, jež mají v rámci insolvenčního řízení primárně řešit sporné otázky vzešlé z jeho průběhu) konkurují spory řešené (a zpravidla též účelově zahajované) v průběhu insolvenčního řízení před obecnými soudy.
20. Z toho, že insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem toho zjištění, a že platnost takového právního úkonu posoudí insolvenční soud sám, přitom neplyne, že by jiný, než insolvenční soud, nemohl otázku platnosti právního úkonu posoudit jako předběžnou tam, kde odpověď neplyne z rozhodnutí o určovací žalobě, je-li to nezbytné pro rozhodnutí sporu.
21. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 107/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 6037/2016, uveřejněný pod číslem 82/2019 Sb. rozh. obč., dovolatelkou citované usnesení sp. zn. 29 Cdo 1173/2014, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sp. zn. 29 Cdo 2753/2019.
22. Uzavřel-li odvolací soud, že platnost dohody o započtení je oprávněn posoudit výlučně insolvenční soud, je jeho právní posouzení nesprávné. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
23. Pro úplnost Nejvyšší soud v souvislosti s otázkou platnosti dohody o započtení podotýká, že započtení nelze považovat za „nějaký jiný“ způsob či formu splnění dluhu; jde o způsob zániku dluhu, při němž naopak dvojí plnění odpadá (povinnost plnit zaniká). Započtení je ze své povahy vždy „ekvivalentním“ úkonem (vzájemné pohledávky zanikají jen v rozsahu, v němž se kryjí), stranám zápočtu se však nedostává žádného plnění, natož takového plnění, které by mohlo být využitelné k (byť jen částečnému) uspokojení přihlášených pohledávek jiných věřitelů dlužníka. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sp. zn. 29 Cdo 4349/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 12/2015, uveřejněný pod číslem 92/2018 Sb. rozh. obč. Přitom k závěru o absolutní neplatnosti dohody o započtení je nezbytné prokázání záměru obou smluvních stran dosáhnout výsledku odporujícího zákonu nebo jej obcházejícího (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, uveřejněný pod číslem 40/2009 Sb. rozh. obč.).
24. Právní názor Nejvyššího soudu je pro další řízení závazný. V novém rozhodnutí ve věci odvolací soud znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu