Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.01.2022, sp. zn. 29 Cdo 2267/2021 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.2267.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.2267.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 2267/2021-294 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce M. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lucií Ševčíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jánská 454/11, PSČ 602 00, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 306/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2019, č. j. 39 Co 309/2019-196, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 15. května 2019, č. j. 28 C 306/2015-171, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu, aby žalovaný (Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti) zaplatil žalobci (M. M.) částku 3 082 274 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. října 2019, č. j. 39 Co 309/2019-196, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání blíže označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně poukazuje na to, že soudy obou stupňů měly nejprve rozhodnout o jeho žádosti o ustanovení zástupce a „teprve následně řešit podstatu sporu“; tím, že tak neučinily, nerespektovaly jeho práva a zatížily řízení „podstatnou vadou“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení §238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 5. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. 6. Výše reprodukovaná dovolací námitka vystihuje z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř. [srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 22 Cdo 2902/2014]. Taková vada ale podle ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč., jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sb. rozh. obč. 7. Přihlédnout k obsahu podání nezastoupeného dovolatele ze dne 5. února 2020 (č. l. 201) Nejvyššímu soudu zapovídá ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. 8. Nejvyšší soud se nezabýval ani opětovnou žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, neboť dovolateli přiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení již odvolací soud (usnesením ze dne 17. prosince 2020, č. j. 39 Co 378/2020-271). 9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.). 10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. ledna 2022 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/13/2022
Spisová značka:29 Cdo 2267/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.2267.2021.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
Žaloba pro zmatečnost
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§229 odst. 3 o. s. ř.
§241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:03/21/2022
Staženo pro jurilogie.cz:2022-04-01