ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.2652.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 2652/2022-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Oberbank AG , se sídlem v Linzi, Untere Donaulände 28, A-4020, Rakouská republika, jednající pobočkou Oberbank AG Česká republika, se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1789/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26 08 02 22, zastoupeného JUDr. Petr Neubauerem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, PSČ 370 01, proti žalovanému P. O. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Šamalíkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Česká 145/58, PSČ 370 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Cm 483/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2021, č. j. 2 Cmo 92/2021-154, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 24. října 2017, č. j. 34 Cm 483/2017-32, uložil (původním) žalovaným [1) M. L. a 2) P. O.], aby zaplatili společně a nerozdílně žalobci (Oberbank AG) směnečný peníz ve výši 9.109.679,46 Kč s 6% úrokem od 13. dubna 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 30.366,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 621.079,- Kč.
Usnesením ze dne 4. prosince 2017, č. j. 34 Cm 483/2017-36, Krajský soud v Českých Budějovicích směnečný platební rozkaz ve vztahu k (původně) prvnímu žalovanému M. L. zrušil, když směnečný platební rozkaz se tomuto žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou; následným usnesením ze dne 24. ledna 2018, č. j. 34 Cm 43/2017-40, vyloučil řízení ve vztahu mezi žalobcem a (původně) prvním žalovaným k samostatnému řízení.
Podáním datovaným 19. března 2019 (došlým soudu prvního stupně téhož dne) žalobce soudu oznámil, že „po zahájení řízení došlo v rámci insolvenčního řízení G. k vyplacení výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí žalobci“ ve výši 2.635.454,62 Kč, a to dne 14. května 2018“. Výtěžek zpeněžení si žalobce započítal co do částky 594.500,18 Kč na úrok ve výši 6 % za dobu od 13. dubna 2017 do 14. května 2017 a co do částky 2.040.954,44 Kč na jistinu. Současně vzal žalobu částečně zpět v rozsahu jistiny ve výši 2.040.954,44 Kč a úroku ve výši 6 % od 13. dubna 2017 do 14. května 2018; navrhl, aby soud v tomto rozsahu řízení zastavil, s tím, že nadále požaduje, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 7.068.725,02 Kč s 6% úrokem od 15. května 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 30.366,- Kč a náklady řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. dubna 2020, č. j. 34 Cm 483/2017-105, odkazuje na ustanovení §96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení co do částky 2.040.954,44,- Kč a co do 6% úroku z částky 9.109.679,46 Kč za dobu od 13. dubna 2017 do 14. května 2018 zastavil (výrok I.) a v témže rozsahu zrušil i směnečný platební rozkaz ze dne 24. října 2017 (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 6. května 2021, č. j. 2 Cmo 92/2021-154, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §96 o. s. ř. – zdůraznil, že žalobce nemusí své zpětvzetí žádným způsobem odůvodnit, pročež není na místě, aby soud přezkoumával pravdivost či správnost těchto důvodů, byť by byly nadbytečně uvedeny, a posuzoval, zda žalobce při započítávání částek získaných v insolvenčním řízení vedeném proti výstavci směnky postupoval správně. Navíc, v poměrech dané věci se k projednání námitek dosud neuskutečnilo žádné jednání před soudem, v důsledku čehož není významné ani stanovisko ostatních účastníků řízení (žalovaného) k žalobcem učiněnému částečnému zpětvzetí žaloby.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel (posuzováno podle obsahu dovolání) nezpochybňuje právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a podle něhož byly splněny předpoklady pro částečné zastavení řízení a zrušení směnečného platebního rozkazu v rozsahu zpětvzetí žaloby (§96 o. s. ř.), včetně toho, že ani případný nesouhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby neměl pro toto rozhodnutí žádný význam (§96 odst. 3 a 4 o. s. ř.) [srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 4227/2014, a ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 29 Cdo 4226/2017, včetně další judikatury Nevyššího a Ústavního soudu zmíněné v jejich důvodech, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022, sen. zn. 29 ICdo 36/2022].
O tom, že žalobce vzal žalobu zčásti zpět dříve, než začalo jednání, rovněž nelze mít žádné pochybnosti.
Konečně Nejvyšší soud (bez vazby na výše uvedené) dodává, že případný omyl žalobce o tom, zda a v jaké výši mu bylo poskytnuto plnění v insolvenčním řízení vedeném na majetek výstavce směnky (G.), popřípadě, na které části pohledávky se takové plnění započetlo, je pro rozhodnutí o dovolání právně nevýznamné.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu