ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.2653.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 2653/2022-230
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Oberbank AG , se sídlem v Linzi, Untere Donaulände 28, A-4020, Rakouská republika, jednající pobočkou Oberbank AG Česká republika, se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1789/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26 08 02 22, zastoupeného JUDr. Petr Neubauerem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, PSČ 370 01, proti žalovanému P. O. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Šamalíkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Česká 145/58, PSČ 370 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Cm 483/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2021, č. j. 2 Cmo 93/2021-156, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. listopadu 2020, č. j. 34 Cm 483/2017-127, zamítl námitku své místní nepříslušnosti vznesenou žalovaným podáním ze dne 8. listopadu 2020.
Soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení §85 odst. 1, §89a a §105 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a odkazuje na obsah smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru uzavřené mezi žalobcem a (úvěrovanou) společností G. (dále jen „společnost G“) a dohody o vyplnění „bianco směnky“ č. 40/15/229 uzavřené mezi žalobcem, (původními) žalovanými [1) M. L. a 2) P. O.] a společností G (výstavcem směnky) – uzavřel, že si účastníci řízení (a výstavce směnky) ujednali, že místně příslušným k projednání věci (rozuměj sporu ze směnky, jejíž zaplacení je předmětem řízení) je soud v Českých Budějovicích.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 6. května 2021, č. j. 2 Cmo 93/2021-156, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud – cituje ustanovení §105 odst. 1 a 4 o. s. ř. a vycházeje z obsahu spisu ‒ dospěl k závěru, podle něhož žalovaný vznesl námitku místní příslušnosti opožděně. V této souvislosti zdůraznil, že prvním úkonem žalovaného ve smyslu ustanovení §105 odst. 1 věty třetí o. s. ř. byly námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, v nichž ale výhrada místní nepříslušnosti nebyla uplatněna; žalovaný zmíněnou námitku vznesl až v podání ze dne 8. listopadu 2020 (č.l. 125).
Za tohoto stavu již odvolací soud neposuzoval, zda si strany dohody o vyplnění „bianco směnky“ skutečně sjednaly místní příslušnost Krajského soudu v Českých Budějovicích podle ustanovení §89a o. s. ř.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Místní příslušnost soudu patří mezi podmínky, za nichž může soud rozhodnout ve věci samé (§103 o. s. ř.). Nemá však povahu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, zkoumat ji lze, jak plyne z ustanovení §105 odst. 1 o. s. ř., pouze na samém začátku řízení, a to buď z iniciativy soudu, nebo z iniciativy účastníka řízení (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2017, sp. zn. 23 Cdo 3347/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017, sp. zn. 22 Cdo 3513/2017).
2) Ustanovení §105 odst. 1 o. s. ř. je jednoznačným projevem zásady hospodárnosti řízení. Nezkoumal-li soud svou místní příslušnost z pohledu ustanovení §105 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. včas, může ji zkoumat pouze tehdy, jestliže nedostatek místní příslušnost namítne (při prvním úkonu, který mu přísluší) účastník řízení. Nebyla-li tato možnost využita, je případný nedostatek místní příslušnost nadále zhojen (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 33 Cdo 1862/2007, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2021, sp. zn. 21 Cdo 1883/2021).
Přitom v poměrech dané věci je (podle obsahu spisu) nepochybné, že žalovaný neuplatnil námitku místní nepříslušnosti ani v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, ani v úkonech na tyto námitky navazujících [první žalovaný v průběhu řízení provedl řadu úkonů, které mu přísluší (viz námitky k určení osoby znalce, odvolání proti usnesení o tom, že znalec není vyloučen, návrh na ustanovení nového znalce a odvolání proti usnesení o přiznání znalečného, námitky proti znaleckému posudku, žádost prověření řádného doručování dokumentů a všech soudních rozhodnutí, odvolání proti usnesení o zamítnutí námitek žalovaného proti osobě znalce a návrh na vyloučení znalce, odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. dubna 2020)].
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu