ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.3043.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 3043/2020-390
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře a v právní věci žalobce Grinch smile s. r. o. , se sídlem v Olomouci, Řepčínská 134/21, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 01410954, zastoupeného Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, PSČ 779 00, proti žalovanému NOZA, s. r. o. , se sídlem v Kladně, Huťská 229, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 24767417, zastoupenému JUDr. Janou Burleovou, advokátkou, se sídlem ve Slaném, B. Václavka 923/3, PSČ 274 01, o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 212 C 28/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2020, č. j. 21 Co 382/2017-332, takto:
I. Řízení „o dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. září 2019, č. j. 212 C 28/2015-281, se zastavuje .
II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2020, č. j. 21 Co 382/2017-332, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 26. září 2019, č. j. 212 C 28/2015-281, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 26. září 2019, č. j. 212 C 28/2015-281, Okresní soud v Kladně:
[1] Uložil žalovanému (NOZA, s. r. o.) zaplatit žalobci (Grinch smile s. r. o.) částku 100 000 Kč s příslušenstvím (ve výroku blíže specifikovaným) [bod I. výroku].
[2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 115 373,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (bod II. výroku).
2. Přitom šlo o v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně, když první rozsudek ze dne 11. května 2017, č. j. 212 C 28/2015-183, jímž soud prvního stupně žalobu zamítl, zrušil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. listopadu 2017, č. j. 21 Co 382/2017-205, a v pořadí druhý rozsudek ze dne 5. dubna 2018, č. j. 212 C 28/2015-222, jímž soud prvního stupně žalobě vyhověl, zrušil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. srpna 2018, č. j. 21 Co 249/2018-243.
3. Soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení §3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), z ustanovení §324 odst. 3, §409 odst. 1, §428 odst. 2 a §562 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), z ustanovení §205, „§2017“ (správně §217) a §253 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:
4. Právní předchůdce žalobce (společnost Metall Holding Lány a. s., dále jen „společnost MHL“) a žalovaný uzavřeli dne 23. ledna 2012 „kupní smlouvu“ na základě objednávky zboží č. 002/2012, jejímž předmětem bylo dodání mobilního drtiče materiálu (dále jen „smlouva o dodání drtiče“).
5. Námitka žalovaného, že „dílo“ nebylo řádně předáno z důvodu absence předávacího protokolu, není důvodná, neboť v objednávce zboží není specifikována povinnost dodat protokolární či písemné dokumenty jako součást plnění „dodavatele“.
6. Námitka žalovaného, že právní předchůdce žalobce měl od smlouvy o dodání drtiče odstoupit z důvodu prohlášení konkursu na jeho majetek, není důvodná. Žalovaný tvrzenou vadu nevytkl řádně, k dodání „díla“ došlo a žalovaný má povinnost zaplatit doplatek ceny.
7. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. května 2020, č. j. 21 Co 382/2017-332:
[1] Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok).
[2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 534 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (druhý výrok).
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §1879, §1880, §1882 a §3028 o. z., z ustanovení §428, §436, §437 odst. 1 a 2, §456, §536, §546, §554, §560, §562 a §564 obch. zák., z ustanovení §205, §206, §217 a §253 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, a z ustanovení §118b a §119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – poté, co dokazování zopakoval, dospěl po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně k následujícím závěrům:
9. Společnost MHL a žalovaný uzavřeli dne 23. ledna 2012 platně smlouvu o dílo, neboť „ze související korespondence, z vyjádření účastníků, ale i z odkazu objednávky na konkrétní nabídku, podle které měl být drtič vyroben, vyplývá, že se jednalo o drtič, který měl být vyroben podle požadavků žalobce“; nejde tak o kupní smlouvu.
10. Námitka žalovaného, podle níž nedošlo k řádnému předání díla z důvodu nedodání potřebné dokumentace a návodu k použití, není důvodná. Společnost MHL dílo žalovanému dodala, čímž jí vzniklo právo na zaplacení ceny díla ve výši 100 000 Kč. Není důvodná námitka žalovaného, podle níž bylo od smlouvy o dodání drtiče odstoupeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek společnosti MHL.
11. Insolvenční správkyně společnosti MHL byla oprávněna uzavřít s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky na zaplacení ceny díla, přestože předmětná pohledávka nebyla sepsána do soupisu majetkové podstaty společnosti MHL. S pohledávkou „bylo zacházeno“ jako se součástí majetkové podstaty a o jejím postoupení rozhodl věřitelský výbor. Insolvenční správkyně společnosti MHL také žalovanému postoupení pohledávky „řádně oznámila“.
12. Proti rozsudku odvolacího soudu, jakož i proti rozsudku soudu prvního stupně, podal žalovaný dovolání, které (poměřováno jeho obsahem) směřuje proti výroku o věci samé a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadená rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, a právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (blíže označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
13. Dovolatel pokládá otázku, zda je smlouva o postoupení předmětné pohledávky uzavřená mezi žalobcem a insolvenční správkyní společnosti MHL platným právním jednáním. Argumentuje, že insolvenční správkyně byla oprávněna zpeněžit toliko majetek sepsaný v soupisu majetkové podstaty společnosti MHL; smlouva o postoupení pohledávky je neplatná pro rozpor se zákonem, neboť předmětná pohledávka do soupisu majetkové podstaty sepsána nebyla.
14. Dovolatel dále předkládá otázku, zda je povinen zaplatit doplatek ceny za dodání mobilního drtiče, ačkoliv byl drtič dodán bez potřebné dokumentace, která je vyžadována zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a ustanovením §4 nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení. Poukazuje přitom na judikaturu, podle níž vadné dílo s nedodělky nelze považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, jestliže objednatel dílo převezme; zhotoviteli v takovém případě nevznikne právo na zaplacení ceny díla.
15. Dovolatel rovněž namítá, že soud prvního stupně účastníkům neposkytl řádné poučení podle ustanovení §118b a §119a o. s. ř.
16. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout. Zdůrazňuje, že postupovaná pohledávka byla součástí majetkové podstaty společnosti MHL a smlouva o jejím postoupení je platná. Ohledně tvrzených vad díla podotýká, že námitku chybějící dokumentace k dodanému drtiči žalovaný uplatnil více než po jednom roce od převzetí díla. Nerozhodnou shledává i absenci poučení soudem prvního stupně, neboť tvrzená vada řízení neměla vliv na rozhodnutí ve věci.
17. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
18. V části, v níž dovolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného zastavil podle ustanovení §243b věty před středníkem a §104 odst. 1 věty první o. s. ř., jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).
19. Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností zbývající části dovolání. Dovolání může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení §238 o. s. ř.
20. Důvod připustit dovolání neměl Nejvyšší soud pro řešení otázky týkající se oprávnění insolvenční správkyně společnosti MHL zpeněžit předmětnou pohledávku, jestliže nebyla zapsaná v soupisu majetkové podstaty společnosti MHL. Judikatura Nejvyššího soudu je totiž ustálena v závěru, že u pohledávek dlužníka za jeho dlužníky, u nichž nebyl doložen jejich soupis do majetkové podstaty, bez dalšího neplyne, že by insolvenční správce nebyl oprávněn s nimi nakládat již na základě účinků prohlášení konkursu (§246 odst. 1 insolvenčního zákona). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 508/2013, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, č. 4, ročník 2016, pod číslem 50, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2021, sp. zn. 29 Cdo 419/2019.
21. Nejvyšší soud nadto podotýká, že předmětná pohledávka zahrnuje práva a povinnosti vzniklé z právních poměrů vzniklých před 31. prosincem 2013, pro její postoupení tak rovněž platí právní režim zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, uveřejněné pod číslem 21/2018 Sb. rozh. obč. V judikatuře Nejvyššího soudu byl přitom přijat závěr, podle nějž oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. K tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod číslem 61/2010 Sb. rozh. obč. V poměrech projednávané věci uvedené znamená, že žalovanému námitka neplatnosti smlouvy o postoupení předmětné pohledávky ani nepřísluší.
22. Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným pro řešení otázek spojených s povinností žalovaného zaplatit žalobci doplatek ceny za dodání mobilního drtiče materiálu. Potud je totiž napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
23. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
24. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšly soudy v této věci a jež se jako obsah příslušného insolvenčního spisu promítají (mimo jiné) i v insolvenčním rejstříku:
[1] Dne 1. dubna 2011 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek společnosti MHLu Krajského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. KSPH 35 INS 5516/2011. Usnesením ze dne 14. července 2011, č. j. KSPH 35 INS 5516/2011-B-36, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 25. července 2011, povolil insolvenční soud reorganizaci společnosti MHL.
[2] Společnosti MHL uzavřela s žalovaným smlouvu o dodání drtiče dne 23. ledna 2012. Žalovaný si měl drtič osobně převzít, termín dodání byl stanoven do dvou týdnů od zaplacení zálohy 50 000 Kč s tím, že do 30 dnů od převzetí drtiče měl žalovaný zaplatit doplatek ceny ve výši 100 000 Kč.
[3] Žalovaný si drtič osobně převzal v únoru 2012. Dne 18. ledna 2013 byl žalovaný společností MHL vyzván k úhradě doplatku ceny, na což žalovaný reagoval dne 8. února 2013 tak, že potvrdil převzetí drtiče a jeho plnou funkčnost, namítl nicméně absenci listinné dokumentace.
[4] Usnesením ze dne 19. července 2012, č. j. KSPH 35 INS 5516/2011-B-81, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 20. července 2012, rozhodl insolvenční soud o přeměně reorganizace společnosti MHL v konkurs.
[5] Předmětná pohledávka nebyla uvedena v soupisu majetkové podstaty ze dne 9. srpna 2012 (B-82), zveřejněném v insolvenčním rejstříku dne 23. srpna 2012.
[6] Podáním ze dne 22. května 2014 požádala insolvenční správkyně společnosti MHL insolvenční soud o udělení souhlasu s prodejem majetku (včetně předmětné pohledávky) mimo dražbu (B-185). Usnesením ze dne 12. června 2014, č. j. KSPH 35 INS 5516/2011-B-190, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 17. června 2014, udělil insolvenční soud souhlas se zpeněžením (mimo jiné) předmětné pohledávky prodejem mimo dražbu.
[7] Dne 18. prosince 2014 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 20. ledna 2015 (B-197) a jíž byla na žalobce jako postupníka insolvenční správkyní společnosti MHL jako postupitelkou postoupena (mimo jiné) předmětná pohledávka za žalovaným.
25. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku:
§409 (obch. zák.)
Základní ustanovení
(1) Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.
(…)
§410 (obch. zák.)
(1) Smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, se považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží.
(2) Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží.
§536 (obch. zák.)
(1) Smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.
(2) Dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.
(…)
26. V citované podobě, pro věc rozhodné, platila ustanovení obchodního zákoníku v době uzavření smlouvy o dodání drtiče a do 1. ledna 2014, kdy byl tento zákon zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, změn nedoznala.
27. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěrech, podle nichž mezi pojmové znaky smlouvy o dílo patří závazek zhotovitele provést určité dílo a závazek objednatele zaplatit cenu za provedení díla. Smlouva o dílo je (zhotovitelem) splněna, když zhotovitel dílo dokončí a předá objednateli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 1566/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2011, pod číslem 55).
28. Kupní smlouvou se oproti tomu podle ustanovení §409 odst. 1 obch. zák. prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněný pod číslem 25/2015 Sb. rozh. obč.). Předmětem kupní smlouvy je tudíž dodání určitého zboží, přičemž se nerozlišuje, zda jde o zboží, které již prodávající má ve své dispozici, nebo o zboží, které si prodávající obstará, nebo bude dokonce teprve vyrobeno.
29. V případě zboží, které má být teprve vyrobeno, je třeba rozlišovat mezi smlouvou kupní a smlouvou o dílo. Z odborné literatury se podává výchozí zásada, že smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, představuje co do smluvního typu zpravidla kupní smlouvu. Ustanovení §410 obch. zák. přitom upravuje kritéria pro určení případů, kdy nejde o kupní smlouvu. Prvním je kritérium materiálu. U kupní smlouvy je typické, že na jejím základě je dodáváno prodávajícím kupujícímu zboží, které prodávající buď vyrobil ze svého materiálu, nebo je koupil jako hotové od třetí osoby. Může však nastat případ, kdy někdo objedná určité zboží, ale ten, kdo má zboží dodat, zpracovává materiál předaný tím, kdo zboží objednal. Zákon toto hledisko materiálu zohledňuje tak, že v případě, kdy se smluvní strana, které má být zboží dodáno, zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží, nejde o smlouvu kupní, ale o smlouvu o dílo. Druhým kritériem je poměr hmoty a práce. Spočívá-li převážná část závazků strany, která má zboží dodat, ve vykonání činnosti, jde o smlouvu o dílo. Totéž platí, zahrnuje-li závazek strany, která má zboží dodat, montáž tohoto zboží. K tomu srov. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M, a kol. Obchodní zákoník. 13. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010 (dále jen „Štenglová a kol.“), s. 1073-1074, či Pokorná, J., Kovařík, Z., Čáp, Z., a kol. Obchodní zákoník: komentář II. díl. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, s. 1512-1513.
30. Určení, zda smluvní strany uzavřely smlouvu kupní či smlouvu o dílo, je podstatné pro vymezení vzájemných práv a povinností smluvních stran. Nejvyšší soud již v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn. 35 Odo 1183/2003, uveřejněném pod číslem 26/2005 Sb. rozh. obč., formuloval a odůvodnil závěr, že pro vznik povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu ve smyslu ustanovení §450 odst. 1 věty první obch. zák. je rozhodující, zda mu prodávající umožnil nakládat se zbožím nebo s doklady ke zboží. Jinými slovy, k uplatnění nároku prodávajícího na zaplacení kupní ceny za zboží postačí, převezme-li kupující zboží, s nímž je mu umožněno nakládat. K tomu dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2015, sp. zn. 32 Cdo 2611/2013.
31. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 12. října 2015, sp. zn. 32 Cdo 694/2015, uveřejněném pod číslem 69/2016 Sb. rozh. obč., dospěl k závěru, podle nějž vadou zboží podle ustanovení §422 obch. zák. je též nepředání dokladů stanovených v kupní smlouvě. Přijme-li kupující vadné plnění, prodlení prodávajícího se splněním povinnosti dodat zboží nenastává, respektive nepokračuje. Primární smluvní závazek prodávajícího dodat zboží ve sjednané době se v případě vadného plnění mění ve smyslu ustanovení §324 odst. 3 obch. zák. na závazek z vadného plnění odpovídající nárokům kupujícího z vad zboží. Kupující se přitom nepředání dokladů stanovených v kupní smlouvě nemůže bránit nezaplacením části kupní ceny.
32. Oproti tomu právní teorie (srov. Štenglová a kol., s. 1191) i soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001) se shodují v závěru, že je-li zaplacení ceny díla vázáno (smluvně nebo na základě §548 odst. 1 obch. zák.) na provedení díla a dílo má vady, nevznikne zhotoviteli při vadném plnění (se zřetelem k ustanovení §324 odst. 3 obch. zák.) právo na zaplacení ceny díla. Dílo, které je vadné, totiž není ve smyslu ustanovení §554 odst. 1 obch. zák. dílem provedeným, a to bez zřetele k tomu, že bylo předáno. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sp. zn. 23 Cdo 4100/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2006, sp. zn. 29 Odo 1119/2003, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2008, sp. zn. 32 Cdo 5458/2007. Nejvyšší soud přitom nemá žádné pochybnosti o tom, že nedoložení řádné dokumentace, byla-li tato povinnost mezi stranami sjednána, vede k závěru, že dílo nebylo řádně provedeno. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2007, sp. zn. 32 Odo 1192/2006.
33. V poměrech projednávané věci je zjevné, že smlouva o dodání drtiče je smlouvou o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno. Úvaha odvolacího soudu, podle níž smlouva o dodání drtiče představuje smlouvu o dílo, neboť „ze související korespondence, z vyjádření účastníků, ale i z odkazu objednávky na konkrétní nabídku, podle které měl být drtič vyroben, vyplývá, že se jednalo o drtič, který měl být vyroben podle požadavků žalobkyně“, nemůže bez dalšího obstát, neboť nezohledňuje zákonná kritéria pro rozlišení smlouvy kupní a smlouvy o dílo rozebraná shora v odstavci 29. (kritérium materiálu a kritérium poměru hmoty a práce). Odvolací soud se nezabýval tím, zda se žalovaný zavázal podle smlouvy dodat společnosti MHL podstatnou část věcí, jichž bylo zapotřebí k výrobě drtiče, ani tím, zda převážná část závazku společnosti MHL spočívala ve vykonání činnosti, popřípadě šlo ze strany společnosti MHL též o montáž objednaného zboží. Vzhledem k tomu, že rozlišení, zda jde v projednávané věci o smlouvu kupní či smlouvu o dílo, je rozhodující pro určení vzájemných práv a povinností smluvních stran, je předčasné zabývat se tím, zda závazek společnosti MHL dodat mobilní drtič v sobě zahrnoval i povinnost dodat technickou dokumentaci zmiňovanou dovolatelem a jaký vliv má případné nesplnění této povinnosti na právo žalobce požadovat doplatek ceny.
34. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině právního posouzení věci, nezabýval se Nejvyšší soud (pro nadbytečnost) tím, zda je řízení postiženo také (dovolatelem uváděnou) vadou řízení, k níž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.).
35. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně, včetně závislých výroků o nákladech řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
36. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2022
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu